Č. 7092.

Zaměstnanci veřejní. — Policie. — Řízení správní: 1. V disciplinárním řízení proti členu sboru policejní stráže podle vl. nař. č. 295/22 není přednosta úřadu, vynášeje disc. nález, vázán návrhem disc. kom. — 2. Disciplinární řízení je podstatně vadné, neudává-li disc. nález sám skutkové okolnosti, v nichž shledává skutkovou podstatu disc. deliktu.
(Nález ze dne 21. února 1928 č. 22129/27.)
Věc: Rudolf M. v L. (adv. Dr. Vlád. Domorázek z Prahy) proti zemské správě politické v Praze stran disciplinárního trestu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Proti policejnímu agentu Rudolfu M. bylo spolu s jinými presidiem policejního ředitelství v Liberci zavedeno disc. řízení a zároveň byl dnem 11. března 1925 prozatímně sproštěn služby. Současně bylo učiněno na něho trestní oznámení u stát. zastupitelství v Liberci, ale přípravné vyšetřování vedené kraj. soudem v Liberci bylo usnesením téhož soudu ze 17. října 1925 zastaveno. Výnosem zsp-é v Praze ze 17. října 1925, byl jmenovaný dnem 20. října 1925 přidělen definitivně k policejnímu ředitelství v Praze a vysloveno, že přeložením tímto přešla podle §§ 43 a 2 vl. nař. z 5. října 1922 č. 295 Sb. disc. kompetence na policejního presidenta v Praze.
Při ústním disciplinárním jednání konaném dne 8. a 9. dubna 1926 před disc. komisí při polic, ředitelství v Praze byl st-1 osobně přítomen. Po přednesu disc. referenta a výslechu st-le byly přečteny protokolární výslechy různých svědků z disc. a soudních trest. spisů, návrh na výslech dalších svědků, učiněný obhájcem st-lovým, byl disc. komisí zamítnut, načež bylo ústní jednání přerušeno a pokračováno v něm druhého dne, kdy st-1 pronesl svou obhajobu. Po poradě vyhlásil předseda disc. komise návrh, dle něhož se st-1 uznává ve 12 bodech vinným, že dopustil se hrubého porušení služ. a stavovských povinností a těžce poškodil služ. zájmy a dobrou pověst neuniformované stráže a navrhuje se dle § 37 ad 6 cit. nař. trest propuštění ze služby státní, kterýžto návrh bude předložen polic, ředitelství k rozhodnutí. Dále byly st-li přečteny důvody, ze kterých disc. komise dospěla v jednotlivých bodech ke kladnému zodpovědění viny st-lovy.
Na to bylo st-li doručeno rozhodnutí presidia policejního ředitelství v Praze z 5. května 1926 tohoto znění: »Na základě návrhu disc. komise při polic, ředitelství v Praze, který byl potvrzen rozhodnutím pana policejního ředitele z 2. května 1926, ukládá se Vám pro porušení služ. a stavovských povinností ve smyslu §§ 22, 23, 26 a 27 nař. vl. z 5. října 1922 č. 295 Sb. podle § 37 odst. 6 téhož nař. disc. trest propuštění ze státní služby.«
Odvolání z tohoto rozhodnutí podanému nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím a potvrdil disc. trest. ježto konaným šetřením byla skutková podstata uvedených služ. přečinů prokázána.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost vytýká, že trestní nález polic, ředitele v Praze neuvádí jednotlivé případy služ. provinění, jimiž byl st-l vinným uznán a postrádá vůbec jakéhokoliv odůvodnění stejně jako i rozhodnutí druhé stolice, čímž st-li byla účinná obrana před nss-em znemožněna aneb aspoň podstatně ztížena.
Podle všeobecných zásad řízení správního má každé rozhodnutí úřadu správního býti opatřeno důvody, z nichž lze seznati skutkový i právní základ, z něhož úřad při rozhodování vycházel, a zejména ve správním trestním a disc. řízení tvoří důvody esentielní součást nálezu trestního nebo disciplinárního.
V daném případě cituje rozhodnutí polic, ředitele v Praze z 5. května 1926 pouze ony předpisy vl. nař. č. 295/22, které st-lem byly porušeny, neobsahuje však zmínky o tom, ve kterých skutkových okolnostech přednosta úřadu, rozhodující zcela samostatně o vině i o trestu, shledal porušení služ. a stavovských povinností ve smyslu cit. předpisů a na základě kterých průvodů došel k přesvědčení o vině st-lově, ačkoliv st-l v řízení výslovně tvrdil, že se nedopustil činů jemu za vinu kladených. Nař. rozhodnutí spokojuje se pak poukazem na to, že skutková podstata služ. přečinů byla konaným šetřením prokázána.
Dle § 43 cit. vl. nař. ukládá tresty disciplinární po vyslechnutí disc. komise přednosta úřadu osobního, dle § 44 se disc. komise usnáší pouze na návrhu, kterýžto návrh se předloží přednostovi úřadu, vykonávajícímu moc disc., tento však není vázán usnesením komise, nýbrž naopak jest oprávněn, aby i proti návrhu komise osvobodil nebo odsoudil a trest ustanovil. Z toho plyne, že pouze výrok přednosty úřadu jest rozhodnutím, kdežto návrh disc. komise sám o sobě jest vůči obviněnému bez právní relevance a tvoří pouze odborný posudek pro rozhodování přednosty úřadu. Nemá-li však tento návrh sám o sobě žádného právního účinku proti obviněnému, jest zcela lhostejno, zda byl i s důvody s obviněným sdělen a nemohou důvody, o něž disc. komise opřela svůj návrh, třebas byly obviněnému sděleny, nahraditi odůvodnění trestního nálezu samotného, kterýž, není-li opatřen důvody a obviněnému i s důvody sdělen, je v podstatné části neúplným a proto vadným.
Nepřihlíží-li žal. úřad k nedostatku odůvodnění rozhodnutí první stolice, ač k tomu měl podnět v obsahu odvolání, a neodstranil-li tento nedostatek sám ve svém rozhodnutí, trpí posavadní řízení i nař. výrok podstatnou vadou.

Citace:

č. 7092. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 312-314.