Č. 7386.

Domovské právo. — Samospráva obecní. — Řízení správní: Proti sistaci usnesení obecního zastupitelstva (§ 102 ob. zříz. česk.), kterým obec straně udělila domovské právo, může se odvolati nejen obecní zastupitelstvo, ale též postižená strana.
(Nález ze dne 27. června 1928 č. 18053.)
Prejudikatura: Boh. A 1065/21, 1525/22, 3978/24.
Věc: Dr. Adolf E. v Ch. a obec U. proti ministerstvu vnitra o legitimaci k, opravnému prostředku.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud odepřelo Dru E. legitimaci k odvolání, zrušuje se ke stížnosti Dra E. pro nezákonnost; stížnost obce U. zamítá se jak o bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím osp-é, v Nýdku z 21. dubna 1926 bylo vysloveno: »Obecní výbor v U. usnesl se v sezení z 1. ledna 1919, že přijímá do dom. svazku JUDra. Adolfa E. v Ch. K provedení tohoto usnesení byl jmenovanému vydán dom. list. V tomto čase měl Dr. E. dle vlastního písemného udání dom. právo v S. v Bukovině. Uvedené usnesení obecního výboru je proti zákonu, poněvadž dle § 2 zák. z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. mohou nabýti dom. práva v obci jen státní občané. Osp proto zakazuje dle § 102. obec. zříz. provedení usnesení ob. výboru v U., prohlašuje za neplatný dom. list a ukládá obecnímu úřadu, aby list ten od strany vyžádal a předložil.
Z rozhodnutí toho se odvolala jak obec U. tak Dr. E. — Zsp v Praze rozhodnutím ze 14. června 1926 odmítla rozhodnouti o odvolání Dra. Adolfa E., ježto podle poslední věty odst. 2. § 102. obec. zříz. může se z opatření učiněného podle cit. paragrafu obec. zříz. odvolati pouze obecní zastupitelstvo; odvolání obce U. však zsp nevyhověla z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého, a podotkla k vývodům odvolání, že podle§ 2 zák. z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. a § 5. zák. z r. 1896 č. 222 ř. z. mohou cizinci nabýti dom. práva jen tehdy, když jim bylo uděleno také státní občanství. Dom. práva přiznaná ode dne 28. října 1918 jednotlivými čsl. obcemi cizincům, kteří neobdrželi zároveň čsl. státní občanství od příslušných polit. úřadů, jsou neplatná a to beze zření k tomu, byla-li získána před 16. červencem 1920 nebo až po tomto dnu.
Min. vnitra nař. rozhodnutím odmítlo odvolání Dra Adolfa E., ježto není k odvolání na min. vnitra legitimován z důvodů uvedených v rozhodnutí zsp-é a nevyhovělo odvolání obce U. z důvodů zsp-é.
Nss uvážil o stížnosti podané Drem E. takto:
Výrok o nedostatku legitimace Dra. E. k odvolání založil žal. úřad na názoru, že podle poslední věty 2. odstavce § 102. ob. zříz. čes. se může z opatření učiněného podle tohoto paragrafu odvolati pouze obecní zastupitelstvo. — Názor ten není správný.
Nesvědčíť mu především slovné znění zákona, poněvadž poslední věta 2. odstavce § 102. ob. zříz. dává sice obecnímu zastupitelstvu právo rekursu ze zákazu zsp-é, ale nepraví, že by právo to příslušelo jenom obecnímu zastupitelstvu. Že však nelze do ustanovení toho ani vkládati smysl, jejž mu dává nař. rozhodnutí, nýbrž právě opačný smysl, vyplývá z této úvahy:
Podle ustálené judikatury nss-u — viz na př. nál. Boh, 1525/22 a 3978/24 — dlužno zastavením výkonu usnesení obecního zastupitelstva v § 102. obec. zříz. čes. rozuměti kasaci závadného usnesení, která nezastavuje toliko výkon, nýbrž zrušuje usnesení samo. Je-li tomu tak, pak nelze pochybovali, že opatřením ve smyslu § 102 obec. zříz. může býti dotčen ve svých právech každý, pro nějž zastavené usnesení mohlo založiti určitou právní posici, zejména tedy, pokud jde o usnesení udělující dom. právo, ten, komu bylo toto právo uděleno. Pak nelze však ani těmto osobám odepříti právo odvolati se ze zastavujícího opatření státní správy dle § 102. obec. zřízení, sice by byly osoby ty bez ochrany proti event. zásahu do svých práv, což jistě připustili nelze.
Slušelo proto nař. rozhodnutí, pokud odepřelo Dru E. legitimaci k odvolání, zrušiti podle § 7. zák. o ss.
Stížnost obce U. namítá: Je pravda, že byl dne 1. ledna 1919 již Čsl. stát, leč nebyly ještě stanoveny zvláštní podmínky nutné k nabytí státního občanství vzniklého utvořením nového státu, nýbrž zůstaly v platnosti dřívější podmínky i pro obor nového státu. V uvedené době platil ještě dom. zák. č. 105/63 a tedy i jeho zásada, že je předpokladem pro udělení dom. práva příslušnost v obci na území dříve rak. a poněvadž Dr. E. příslušel do té doby do obce S. v B., nebylo zákonné překážky, aby mu obec U. udělila dom. právo.
Leč nss vyslovil již v nál. Boh. 1065/21 právní názor, že dnem 28. října 1918 vzniklo státní občanství čsl. pro všechny, kdo v té době byli příslušní do některé obce na čsl. území státním a stali se tak od té doby cizinci všichni, kdo byli příslušní do obcí mimo státní území čsl., třeba na území býv. mocnářství rak.-uher.
Není-li tedy sporno, že Dr. E. v den 1. ledna 1919, kdy mu bylo obcí U. uděleno dom. právo, nepříslušel domovsky do obce na území čsl., nýbrž do obce ležící mimo toto území, nebyl dle uvedeného názoru čsl. státním občanem a bylo tudíž usnesení obecního zastupitelstva v U. nezákonné, resp. dle názoru zaujatého v uvedeném zdejším nál. zmatečné a mohl býti dle § 102 obec. zříz. výkon jeho státní správou zastaven.

Citace:

č. 7386. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 894-895.