Č. 7088.

Učitelstvo: * Otázku, přísluší-li učiteli veřejné školy národní vyslanému na substituci nárok na diety a čestné, nelze posuzovati podle nař. min. vnitra č. 169/1854 ř. z.
(Nález ze dne 18. února 1928 č. 20770/26.)
Prejudikatura: Boh. A 2013/23, 4823/25, 4984/25, 5251/25, 5586/26, 5752/26.
Věc: Josef K. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty o substituční výlohy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. výnosem zamítl žal. úřad odvolání st-lovo z výměru zšr-y v Praze stran náhrady substitučních výloh, ze dvou důvodů, a to: a) z důvodu věcného, že st-1 sice na příjmech substitucí v J. nezískal, ale na stravné a cestovné přesto nároku nemá, poněvadž podle § 1 nař. min. vnitra ze 3. července 1854 č. 169 ř. z. — ke kterémuž předpisu dlužno se zřetelem k ustanovení § 10, odst. 2 zák. č. 274/1919 a čl. 2. zák. č. 11/1918 přihlédnouti, — obdrží úředníci stravné a cestovné toliko při komisích mimo úřední působiště, čehož v případě st-lově není, b) dále z důvodu formálního proto, že substituce skončila dne 28. června 1921, ale oznámení správy školy v J., datované 3. září 1921, o počtu cest, vykonaných st-lem k substituci jest podáno pozdě.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Ze spisů správních patrno, že byl st-l — zastupující učitel v K. —, přidělen na substituci za onemocnělého správce školy Antonína R. na jednotřídní škole v J. a že v době od 14. března 1921 do 28. června 1921 vzhledem k tomu, že v J. nedostal bytu, docházel a dojížděl z K. do J. a zpět. K vyzvání ošr-y v R. předložila správa školy v J. výkaz o dnech, ve kterých st-1 jako substitut na škole v J. vyučoval. Celkem vykazuje 77 dnů vyučování. Výměrem zšr-y z 1. října 1921 poukázán byl ošv, aby vyzval st-le, by podal řádnou likvidaci substitučních výloh.
Podáním z 26. prosince 1921 žádal st-l náhradu výloh zastupování za 77 dní substituce a to: 1. stravné denně 26 Kč, 2. cestné ke stanicím dráhy v K. a S. a od těchto stanic do bydliště, pokud se týče do působiště, a jízdné po dráze za každý den 20 Kč 40 h.
Podle § 10 odst. 2 zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. řídí se nárok učitele na pravidelné diety, na cestovné a náhradní (substituční) poplatky při služ. výkonu mimo vlastní působiště, jakož i na úhradu výloh stěhovacích, předpisy vydanými o tom pro státní úředníky. Podle § 58 služ. pragm. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. řídí se však nárok státních úředníků na pravidelné diety, cestovné a substituční poplatky při služ. upotřebení úředníka státního mimo úřad, předpisy o tom vydanými; může tudíž vzhledem k tomu, že jde o substituční úkony právním pramenem pro posouzení sporného nároku býti jedině dvorský dekret z 11. dubna 1828 č. 14819 Sb. p. zák. sv. 56, č. 31. stránka 92 (substituční normál), který stanoví, že úředníci státní, kteří byli vysláni k dočasnému zastupování uprázdněného místa mimo své místo služební, mají obdržeti předepsanou, jejich služ. hodnosti odpovídající náhradu cestovného za cestu tam a zpět, jakož i náhradu případných s povinnostmi substituovaného úřadu spojených služ. cest a diety (stravné), jež jim přísluší podle jejich vlastní služ. třídy.
Z těchto ustanovení plyne, že st-l mohl by požadovali jen ony poplatky z důvodu substituce, které by v obdobném ořípadě požadovati mohl státní úředník. (Srovn. nál. Boh. A 2013/23, 4984/25 a 5251/25).
Otázku, přísluší-li učiteli veř. školy národní vyslanému na substituci nárok na diety a čestné, nelze posuzovati podle nař. min. vnitra ze 3. července 1854 č. 169 ř. z., ježto předpis ten dle § 1 upravuje cestovné a stravné státních zaměstnanců při komisích mimo úřední působiště a cesty v okresu úředním, poukazuje však stran služ. cest mimo služ. okres na dosavadní všeobecné předpisy a nevztahuje se proto na substituce, substituce pak nelze zahrnouti do pojmu konisionelního jednání, jak nss již v nál. Boh. A 5586/26 vyslovil a odůvodnil.
Žal. úřadem cit. nál. Boh. A 4823/25 jedná o otázce, zdali přísluší učiteli cestovné za docházení z místa bydliště do místa, kde učitel byl ustanoven, tedy do jeho vlastního působiště, neřeší však otázku nároku na cestovné a stravné při služ. úkonu mimo vlastní působiště učitelovo.
Pokud pak žal. úřad v nař. rozhodnutí zamítl odvolání st-lovo z důvodu opožděného podání žádosti o diety a cestovné, tu vyslovil nss ve zmíněném již nálezu Boh. A 5586/26, že propadná lhůta 14 dnů stanovená dekretem dv. komory z 5. prosince 1826 Sb. pol. zák. sv. 54, č. 97 pro předkládání cestovních partikulám neplatí pro súčtování diet při substituci úředníků a učitelů veř. škol národních. Totéž platí i stran cestovních nákladů z důvodu substituce, jak bylo vysloveno v nál. Boh. A 5752/26. Srovnej též nál. Boh. A. 5251/25.
Stanovisko žal. úřadu, které odpírá st-li nárok na náhradu cestovného a diet z důvodu substituce vůbec a mimo to z důvodu opožděného předložení vyúčtování výloh substitučních, odporuje tedy zákonu.

Citace:

č. 7088. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 304-306.