Č. 7188.

Honební právo (Čechy): O přikazování enkláv.
(Nález ze dne 30. března 1928 č. 7704.)
Věc: Honební výbor v L. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran úpravy honebních poměrů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 20. července 1925 provedla osk v L. úpravu honebních poměrů na pozemcích bývalého dvora U., jež byly dány do drobného přídělu, tím způsobem, že 1. pozemky přidělené majitelům konskribovaných usedlostí domovních ve Z. staly se součásti společenstevní honitby osady Ž., 2. pozemky přidělené osobám, jež konskribovaných domovních usedlostí ve Z. nemají, přiděleny byly ke společenstevním honitbám v Za., K. a J. podle bydliště jejich vlastníků a 3. les »Padělky« o výměře 46 ha 27 a 98 m2, který zůstal vlastnictvím Jana Sch., přikázán byl ke společenstevní honitbě v L.
Ke stížnosti vlastníka zbytkového statku U., Františka B., zrušil zsv v Praze rozhodnutí prvé stolice v bodu 2 a 3 a přikázal pozemky tam uvedené jako enklávy na dobu šesti let k samostatné honitbě u-cké. —
O stížnosti uvážil nss takto.
Stížnost má za to, že právo výkonu myslivosti založeno jest podle zákona na hon. obvodech společenstevních, a že vlastní honitby jsou jen výjimkou z tohoto pravidla, tvrdí, že ubude-li některý pozemek z obvodu honitby vlastní, nestává se tím enklávou, nýbrž součástí území hon. společenstva, k němu podle polohy své náleží, a z toho všeho dospívá k závěru, že les »Padělky« s ostatními spornými pozemky není enklávou, o níž mohlo by býti rozhodováno dle § 5 hon. zák.
Nss nedal stížnosti za pravdu.
Kromě ustanovení § 3 hon. zák. o výkonu práva myslivosti na místech ohražených, jenž podle povahy věci nepřichází tu v úvahu, zná zákon honební dva druhy práv na výkon myslivosti: především právo držitele souvislého souboru pozemků o výměře nejméně 115 ha (§ 2 hon. zák.) a v ostatních případech právo hon. společenstva, jež tvoří držitelé pozemků osady (§ 107 ob. zř.), pokud jejich souvislý soubor pozemků obnáší nejméně 115 ha (§ 4 hon. zák.). Enklávami podle § 5 hon. zák. jsou pak pozemky, které nepatří k nějaké samostatné honitbě, a ze kterých vzhledem k jejich menší výměře než 115 ha nelze utvořiti honitbu samostatnou. Stojí tedy hon. zákon na zásadě, že k honitbě buď vlastní nebo společenstevní patří všechny pozemky, přináležející buď majiteli vlastní honitby, resp. osobám tvořícím hon. společenstvo, pokud jsou souvislé, i že ustanovení § 5 o enklávách jest jen doplňkem této zásady pro ten případ, že pozemky, o něž jde, nejsou částí souvislého souboru nemovitostí ve smyslu §§ 2 a 4 hon. zák.
Podle toho bylo by lze dáti stížnosti za pravdu jen tehdy, kdyby les »Padělky« a pozemky shora pod 2. uvedené byly stejné honebně-právní povahy jako pozemky patřící k obvodu společenstevní honitby v L., to jest, kdyby, ležíce v obvodu osady l-ské, patřily majitelům domovních usedlostí k osadě té konskribovaných.
Že by byli vlastníci lesa »Padělky« a ostatních sporných pozemků majiteli domovních usedlostí k osadě l-ské konskribovaných a že by šlo o pozemky ležící v osadě l-ské, stěžující si hon. výbor v řízení správním netvrdil a netvrdí ani ve stížnosti, nýbrž nárok svůj na nemovitosti ty, které přestaly býti částí obvodu vlastní honitby Sch-ské v U., opírá jen o místní souvislost jejich s územím společenstevní honitby l-ské. Ale pak právem vyslovil žal. úřad, že sporné pozemky jsou enklávami a mohl proto právem učiniti opatření podle § 5 hon. zák.
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, proč za to má, že les »Padělky« není enklávou samostatnou, nýbrž že tvoří s pozemky přidělenými občanům z K. a J. enklávu jedinou, že pozemky přidělené občanům v Z. jsou enklávou samostatnou, i že podle 2. odst. § 5 hon. zák. nárok na přikázání takových enkláv má toliko majitel honitby, která je obkličuje buď zcela nebo ze dvou třetin, kterýžto předpoklad v daném případě není dán. Po této stránce stížnost nemá námitky jiné, než že prý velké honitby umožňují racionelní provozování myslivosti, a že v tomto směru společenstevní honitba l-ská dává větší záruku než honitba u-cká. Námitkou tou nezabýval se nss již proto, že na přikázání enklávy, nejsou-li tu předpoklady 2. odst. § 5 hon. zák. nároku není, a nemohlo býti tudíž opatřením, jaké žal. úřad učinil, nijak zasáhnuto do subj. práv stěžujícího si hon. výboru.

Citace:

Č. 7188. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 510-512.