Č. 7233.

Vojenské věci. — Řízení správní: I. * Dvouletá doba promlčecí, stanovená čl. VI. odstavcem 7. dodatku k rak. uh. služební knize K-4 (Gebůhrenvorschrift) díl I. počíná běžeti při odpočivných a zaopatřovacích požitcích vojenských gážistů ode dne splatnosti, dotčeného požitku. (Týče se doby před účinností zák. č. 288/24). — II. Pohledávku státu vůči voj. gážistovi na vrácení přebraných požitků lze uplatňovati jenom cestou administrativní. — III. Vojenská pensijní likvidatura v Praze — vydávajíc účetní nálezy o přebraných požitcích zaopatřovacích — vystupuje jako správní úřad.
(Nález ze dne 25. dubna 1928 č. 10.439).
Prejudikatura: Boh. A 4260/24 a 5437/26.
Věc: Julius W. ve Vídni (adv. Dr. Viktor Klen z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o vrácení přeplatků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l sloužil v býv. armádě rak. posléze jako setník, byl likvidujícím min-em zeměbrany ve Vídni přeložen dnem 1. března 1919 do výslužby a pobíral na základě tohoto pensionováni od voj. pens. likvidatury v Praze zapoatřovací požitky. Ke své přihlášce o převzetí v hodnosti akt. gážisty byl povolán, aby činnou službu provisorně nastoupil, ale podáním ze 17. listopadu 1920 žádal, aby byl ponechán nadále ve výslužbě. Dvěma výnosy mno z 23. ledna 1922 byl na to st-l jednak přeložen dnem 1. října 1919 do zálohy, jednak jeho žádost za další poskytování výslužného zamítnuta z důvodu, že podle zák. č. 194/ 1920 a vl. nař. č. 514/1920 na zaopatř. požitky nároku nemá.
Účetním nálezem z 28. března 1924 předepsala voj. pens. likvidatura st-li k náhradě částku 11828 Kč 5 h, kterou v čase od 1. listopadu 1919 do 31. října 1921 neoprávněně přijal na zaopatř. požitcích a drah. přídavcích, a uvedla jako důvod, že mno zamítlo st-lovu žádost za poskytnutí výslužného, že přeložilo st-le dnem 1. října 1919 do zálohy (osob. věstník č. 10 z r. 1922) a v důsledku toho že rozhodlo, že jest povinen nahraditi voj. správě zaopatř. požitky, jež v době od 1. listopadu 1919 do 31. října 1921 neoprávněně pobíral.
Nař. rozhodnutím zamítlo mno st-lův rekurs, poněvadž nevyvrátil důvodů účetního nálezu, a poněvadž účetní nález byl vydán v důsledku výn. mno z 23. ledna 1922, k jehož zrušení není důvodu, a jenž byl st-li doručen 28. března 1922 k rukám jeho manželky.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Neprávem namítá stížnost, že nárok voj. správy na vrácení přeplatku jest nárokem soukromoprávním, stíhatelným pouze před řádnými soudy, a že voj. pens. likvidatura není úřadem oprávněným vydávati účetní nálezy.
V těchto směrech vyslovil nss v nál. Boh. A 4260/24 právní názor, že jak pohledávky státu proti jeho úředníkům a voj. osobám, tak i jejich pohledávky proti státu, pokud jsou odvozovány ze služ. poměru, lze uplatňovati jen cestou adm. a nikoliv cestou soudní, a že rozsah těchto pohledávek a závazků jest posuzovati v prvé řadě podle specielních předpisů, jimiž ohledně pohledávek, vzniklých ze služ. poměru voj. jest předpis obsažený v čl. IV. a VI. dodatku k služ. knize rak.- uher. K-4 díl I, změněný ohledně požitků zaopatř. teprve předpisem § 26 zák; č. 288/24, resp. právní názor, že voj. pens. likvidatura v Praze jest oprávněna a povinna vydávati stranám účetní nálezy na vrácení požitků neprávem obdržených a že v této své funkci jest úřadem správním. Na těchto svých názorech trvá nss i nyní.
Naproti tomu shledal nss důvodnou námitku, že nárok voj. správy na náhradu sporného přeplatku jest promlčen.
Cit. čl. VI. dodatku ke služ. předpisu K-4 díl I. stanoví, že příjemce požitku, jenž mu právem nenáležel, jest povinen částku neprávem přijatou nahraditi (resp. ručí za ni) jen tenkráte, Byla-li mu k náhradě předepsána ode dne zaslání dotyčného účtu v míru do 2 let, a jestliže účet obsahuje nějakou periodu válečnou do 3 let. — Výrazem »účet« má tento předpis na zřeteli měsíční účty, jež hospodářské správy jako orgány plat poukazující i vyplácející předkládají příslušnému kontrolnímu. čili censurnímu orgánu. Počíná tedy v případech, kde se měsíční účet předkládá k censuře, promlčení nároku voj. správy na vrácení přeplatku nikoliv ode dne výplaty požitků, nýbrž ode dne odeslání řečeného účtu na úřad, jenž je oprávněn naříditi vydání účetního nálezu.
V daném případě jde však o zaopatř. požitky voj. gážisty. O nároku na tyto požitky nerozhoduje voj. pens. likvidatura, jež je pouze vyplácí, nýbrž mno. Z toho dovozuje žal. úřad v odv. spise, že oprávnění voj. správy, žádati náhradu neprávem vyplacených zaopatř. požitků, nepodléhá promlčení vůbec, když tu nejde o zjištění přeplatku censurním lúřadem. Tento názor není správný. Ustanovení cit. čl. VI. obsahuje všeobecný a zásadní předpis o promlčitelnosti pohledávání náhrady požitků poukázaných neprávem, i jest tedy nutno vztáhnouti jej také na veškerá pohledávání přeplatků požitků pensijních. Pak zbývá otázka, kdy tato promlčecí lhůta počíná běžeti. — Cit. čl. VI. klade ovšem počátek lhůty promlčecí na den, kdy řečený účet byl zaslán censurnímu úřadu. Důvodem tohoto ustanovení je zřejmě okolnost, že censurní úřad má možnost zjistiti, byl-li nějaký požitek poukázán a vyplacen právem či neprávem, teprve tehdy, když mu byl účet zaslán. — Při pens. požitcích gážistických není však tohoto předkládání měsíčních účtů, nýbrž mno jest v příčině požitků těchto nejen úřadem požitky u likvidatury poukazujícím, jenž v této své funkci nepodléhá zmíněné censuře — nýbrž současně i úřadem censurním, t. j. úřadem příslušným k tomu, aby voj. pens. likvidatuře, jakožto svému výkonnému orgánu, uložil vymáhati účetním nálezem požitky, jež sám neprávem u ní k výplatě poukázal. Z toho jde tedy, že promlčecí lhůta dvou-, resp. tříletá, počíná ode dne, kdy zaopatř. požitky, neprávem k výplatě poukázané, byly svého času vůči straně splatný (srovn. ustanovení § 26 odst. 2 zák. č. 288/24).
V daném případě jde o zaopatř. požitky za dobu od 1. listopadu 1919 do 31. října 1921, vyměřené likvidujícím min-em zeměbrany ve Vídni a vyplacené voj. pens. likvidaturou v Praze na základě všeobecného poukazu a zmocnění, vydaného jí v této příčině mno. — Dle výše řečeného nastalo promlčení uplynutím 2 let ode dne splatnosti, tedy ohledně posléze vyplacené měsíční částky dnem 1. října 1923. Byla-li tedy st-li předepsána náhrada účetním nálezem z 28. března 1924, doručeným st-li dne 2. dubna 1924, byl nález ten vydán o pohledávce již promlčené, a jest proto nař. rozhodnutí, nález tento potvrzující, v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 7233. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 599-601.