Č. 7105.

Zaměstnanci státní: * Při převodu do požitků platového zákona č. 103/1926 jest kancelářským úředníkům, vyšlým ze řad kancelářských sil pomocných dle zák. č. 89/1919, odečísti podle § 169, odst. 3. plat. zákona čekatelskou lhůtu 5 let bez ohledu na to, že jim při zařazení jich do hodn. tříd doba 7 let byla již odečtena.

(Nález ze dne 27. února 1928 č. 4654/27.)
Věc: Eliška Št. v P. proti ministerstvu financí stran převodu do nových platů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem žal. úřadu z 15. dubna 1921 byla st-lce — kancelistovi min. fin. — podle zák. č. 222/20 propočtěna služ. doba a byly jí vzhledem k její započítatelné době (po srážce čekatelské lhůty) 7 roků, 1 měsíce, 22 dnů od 1. ledna 1921 přiznány požitky 1. stupně plat. 10. hod. tř. Dalším výměrem z 27. května 1921 byly st-lce od 1. prosince 1921 (den nápadu 9. listopadu 1921) přiznány požitky 2. stupně 10. hod. tř.; výměrem z 22. října 1923 pak od 1. prosince 1923 (den nápadu 9. listopadu 1923) požitky 3. stupně 10. hod. tř., a konečně výměrem z 22. září 1925 od 1. prosince 1925 (den nápadu 9. listopadu 1925) požitky 1. stupně plat. 9. hod. tř.
Dekretem žal. úřadu ze 7. července 1926 byla st-lka zařaděna do požitků nového plat. zákona a bylo jí od 1. ledna 1926 přiznáno služné 7. plat. stupnice stupně c s tím, že za předpokladu splnění zák. podmínek se služné st-lčino podle § 15 plat. zák. zvýší dnem 1. ledna 1928. Ve svých námitkách, které st-lka proti dekretu tomuto podala, dovozovala st-lka, že jí měly býti přiznány požitky, které jí náležejí podle její započítatelné služ. doby, která, k 31. prosince 1925 po srážce 7 roků čekatelských, odečtených již podle § 1 zák. č. 89/19 a § 4 vl. nař. č. 666/20 činí 12 roků, 6 měsíců a 21 dnů. Nař. rozhodnutím námitkám těm nebylo vyhověno s tím odůvodněním, že oněch 7 let, která st-lce podle ustanovení 1 a 2 zák. č. 89/19, resp. podle § 3 bodu 2 a § 4 bodu 2 vl. nař. č. 666/1920 nebyla pro postup do vyšších požitků v hodn. třídě započtěna, není dobou čekatelskou, jak nedopatřením bylo uvedeno v dekretu z 15. dubna 1921, nýbrž správně dobou nezapočítatelnou, která tudíž nepřichází ani v úvahu při stanovení »rozhodné doby« podle § 197 plat. zák. St-lčina započítatelná služ. doba k 1. lednu 1926 činila správně 12 r., 1 měsíc, 22 dní, t. j. podle § 197 odst. 2 plat. zák. okrouhle 12 let, čemuž odpovídá st-lčin převod do 7. platové stupnice, stupně c, s přebývajícími 2 lety.
O stížnosti uvážil nss takto: Pro převod do nových platů stanoví § 168 plat. zák., aby předem byla zjištěna t. zv. »doba rozhodná«. Dobou touto je ona doba, kterou by dotyčný úředník musil podle čl. 3. a — s výjimkou kategorie uvedené v § 7 odst. 7 tohoto zák., tedy s výjimkou kategorie kanc. úředníků — podle čl. 5. § 1 zák. č. 541/19 ztráviti v úřednické skupině, ve které jest v den účinnosti tohoto zákona, aby časovým postupem dosáhl požitků hodn. třídy a stupně platového, v němž jest v den účinnosti tohoto zákona. K takto zjištěné době se připočte započítatelná (započtená) doba služební v posledním dosaženém platovém stupni ztrávená. Takto zjištěná doba jest podle odst. 3. § 168 plat. zák. rozhodnou pro stanovení nového služného.
V konkrétním případě jest tedy vzhledem k tomu, že st-lka jest kanc. úřednicí a podle odst. 1. cit. paragrafu lhůty stanovené čl. 5. zák. č. 541/1919 musejí zůstati mimo úvahu, stanoviti tak zv. rozhodnou dobu tak, že se zjistí, za kterou dobu by st-lka podle postupových lhůt čl. 3. zák. č. 541/1919 ve skuipně E dospěla časovým postupem do požitků 9. hod. tř. 1. stupně platového (v 11. hod. tř. 6 r., v 10. hod. tř. 6 r., celkem tedy 12 roků), k čemuž připočítati dlužno služ. dobu v požitcích 9. hod. tř. 1. stupně plat. do 1. ledna 1926 ztrávenou, tedy 1 měs. 21 dnů, takže rozhodná doba činí k 1. lednu 1926 u st-lky 12 roků, 1 měsíc, 21 dnů (okrouhle podle § 197 odst. 2 plat. zák. 12 roků). Takto zjištěnou rozhodnou dobu měřiti pak jest v 7. plat. stupnici — kam st-lka nesporně patří, — podle § 169 odst. 2 plat. zák. čekatelskou dobou a lhůtami pro zvýšení služného stanovenými tímto zákonem, při čemž u úředníků skupiny E za základ ve smyslu odst. 1. a 2. dlužno bráti dobu 5 roků jako stanovenou dobu čekatelskou. Platový zákon nerozeznává tedy, jakým způsobem dosavadních služ. požitků v postupu časovém a platovém bylo dosaženo, nýbrž vychází právě z požitků hodn. třídy a plat. stupně, náležejících v den účinnosti plat. zákona, jako z veličiny dané, dává zjišťovati dobu k dosažení jich časovým postupem podle dosavadního právního stavu potřebnou, a tuto dobu pak hodnotí podle čekatelské doby a lhůt pro zvýšení služného podle nového plat. zákona, při čemž zákon výslovně stanoví, že u úředníků skupiny E jest v počet bráti čekatelskou dobu 5 let. Za tohoto právního stavu nezáleží na tom, zda, po případě jaká služ. doba byla st-lce při provádění zák. č. 89/1919, resp. při propočtení služ. doby podle nař. č. 666/1920 odečtena, neboť ona doba nebyla dobou čekatelskou, nýbrž zákonem stanovenou podmínkou pro nabytí hodnosti úřednické ve smyslu zák. č. 89/1919 a nemá ani s čekatelskou dobou podle plat. zák. č. 103/26 nic společného. Pak ovšem nezáleží na tom, jak tato odečtená doba byla nazvána. Jest tedy bezdůvodnou námitka stížnosti, že nař. rozhodnutí jest v rozporu s pravoplatným výměrem z 15. dubna 1925, jestliže oněm 7 letům, která st-lce již jedenkráte od služ. doby byla odečtena, odpírá povahu doby čekatelské. St-lka nemůže tedy s úspěchem namítati, že jí od zjištěné doby rozhodné nemělo býti odčítáno 5 roků jako doba čekatelská, když zákon odečtení této doby imperativně nařizuje.
Ježto pak stížnost jiných námitek neformuluje a zejména ani netvrdí, že by hodnocení doby rozhodné jinak bylo nesprávné, nebylo možno shledati stížnost důvodnou.

Citace:

č. 7105. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 337-338.