Č. 7210.

Mimořádná opatření poválečná. — Spolkové právo: * Okolnost, že spolek omezuje svoji činnost na vlastní své členy, sama o sobě nevylučuje, aby mu byla přiznána povaha obecně prospěšného zařízení dle zák. č. 417/1920 za účelem výměny rak. vál. půjček za papíry čsl.
(Nález ze dne 13. dubna 1928 č. 8585.)
Věc: Spolek »Deutscher Selbsthilfeverein« v Ú. (adv. Dr. Frant. Zink z Ústí n./L.) proti ministerstvu vnitra (odb. rada Dr. Viktor Haas) o povahu obecně prospěšného zařízení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zsp v Praze nevyhověla výnosem z 29. září 1925 žádosti stěžujícího si spolku o vydání potvrzení, že má povahu obecně prospěšného zařízení, ježto vzhledem k účelu spolku, totiž poskytovati pro případ úmrtí činného člena spolku jeho pozůstalým podporu (§ 12 stanov), nelze spolku přiznati povahu obecné prospěšného zařízení ve smyslu § 3 zák. z 24. června 1920 č. 417 Sb. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání, vysloviv, že statutární činnost spolku, jsouc omezena na úzký kruh členů spolkových, nedává ještě spolku ráz obecně prospěšného zařízení ve smyslu cit. zák. č. 417.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss takto:
Podle § 3 zák. č. 417/1920 regulativní spořitelny, záložny utvořené na základě zák. z 26. listopadu 1852 č. 253 ř. z., družstva zřízená dle zák. z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. a družstva zřízená dle uher. zák. či. XXXVII:1875, jakož i družstva zřízená dle I. titulu uher. zák. čl. XXIII:1898, pojišťovací ústavy zřízené na základě nař. z 5. března 1896 č. 31 ř. z., nebo uher. zák. čl. XXXVII:1875, živn. společenstva a jejich zemské svazy včetně hromad pomocnických, odborové (všeodborové) organisace dělnické, zemské fondy, zem. ústavy, zem. úvěrní fondy podpůrné, okresy, obce, náboženské obce. komulativní sirotčí pokladny, jmění opatrovanecká a sirotčí, jmění církevní, kostelní, obroční a nadační, veř. ústavy soc. pojištění, náhradní pensijní ústavy, pens. spolky nemajci povahy náhradních ústavů, jakož i ústavy a korporace, které prokážou osvědčením politické správy (na Slov. župních úřadů), že mají povahu obecně prospěšných zařízení, složí dluhopisy válečných půjček a připlatí na každých 100 K jejich jmenovité hodnoty sedmdesátpět Kč v hotovosti, začež obdrží: a) Kč 75'— jmenovité hodnoty v dluhopisech nové půjčky 5 procentní, b) Kč 75'— jmenovité hodnoty v dluhopisech nové půjčky 6 procentní.
Stížnost namítá předem, že stěžující si spolek je spolkem pojišťovacím a že již z tohoto důvodu nemělo mu bytí odepřeno žádané osvědčení. Tato námitka je bezdůvodná.
Z cit. ustanovení § 3 je zřejmo, že pojišťovací ústavy zřízené podle min. nař. č. 31/1896 nabývají výhod tohoto zák. ustanovení již podle výslovného předpisu zákona, nepotřebujíce se domáhati žádného osvědčení nebo potvrzení polit, úřadu o tom, že mají povahu obecně prospěšného zařízení. Politické úřady nejsou pak podle cit. zák. ustanovení povolány k tomu, aby osvědčovaly pojišťovacím ústavům, že mají povahu obecně prospěšného zařízení. Ale pak nelze spatřovati nezákonnost v tom, že žal. úřad odepřel vydati osvědčení podle § 3 zák. č. 417/1920 spolku, tvrdícímu, že je spolkem pojišťovacím.
Stížnost vytýká dále, že stěžujícímu si spolku bylo neprávem odepřeno žádané potvrzení, ačkoliv sleduje týž účel jako spořitelny, záložny a pojišťovny, jež jsou v § 3 cit. zák. výslovně uvedeny, dále že zákon při těchto korporacích nerozeznává, je-li kruh osob beroucích účast na jejich zařízení velký nebo malý, a že žádné zařízení uvedené v cit. ustanovení zák. snad mimo jmění obroční a veř. ústavy, při kterých je členství povinné, se nevztahuje na všechny osoby, které by ve skutečnosti mohly používati dobrodiní ústavního zařízení. Tyto námitky zahrocuje stížnost ve výtku, že žal. úřad nepřihlédl k tomu, že účel, který stěžující si spolek sleduje, je ve všeobecném zájmu a vtiskuje tedy spolku charakter obecně prospěšného zařízení, třebas kruh osob, na které se činnost spolku vztahuje, je nepatrný. Při řešení otázky obecné prospěšnosti nezáleží na tom, jaký rozsah má určitý spolek a je proto podle vývodů stížnosti důvod, který uvádí žal. úřad, nezákonný.
Tuto námitku uznal nss důvodnou.
Zákon č. 417/1920 dává v cit. § 3 jednotlivým tam vypočteným korporacím a ústavům právo účastniti se na přeměně vál. půjček a určuje, že totéž právo přísluší také ústavům a korporacím, které prokážou osvědčením polit, správy, že mají povahu obecně prospěšných zařízení. Zákon nepodává definice pojmu zařízení »obecně prospěšné« a sluší proto vyložiti tento pojem podle všeobecných pravidel vykládacích podle obyčejného smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti. Podle toho lze vyrozumívati obecně prospěšnými zařízeními zásadně taková zařízení, která nesledují výlučně aneb převážně materielní zájem jednotlivců, nýbrž která slouží podle svého účelu obecnému dobru a na jejichž existenci je interesován veř. zájem. Okolnost, že činnost korporace neb ústavu se vztahuje jen na určitý, předem omezený kruh osob, sama o sobě ještě nevylučuje, že by ona korporace neb ústav nemohly sledovati účel sloužící všeobecnosti a jejímu dobru a že by tedy nemohly býti zařízeními »obecně prospěšnými«.
Jak z obsahu nař. rozhodnutí vysvítá, nepřiznal žal. úřad stěžujícímu si spolku povahu zařízení obecně prospěšného jedině proto, že statutární činnost spolku jest omezena na úzký kruh členů. Tím dal najevo, že nepovažuje stěžující si spolek za zařízení obecně prospěšné podle cit. ustanovení zákonného jedině proto, že činnost jeho jest omezena na členy spolku a že pokládá účel, který spolek sleduje, pro posouzení otázky »obecné prospěšnosti« za irelevantní.
Tento názor žal. úřadu je podle toho, co bylo uvedeno shora, v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 7210. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 550-552.