Č. 7243.

Bytová péče: * Příkaz, pronajati byt podle § 2 odst. 1 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 není přípustný, dokud výpovědní lhůta neuplynula.
(Nález ze dne 30. dubna 1928 č. 7773/27).
Věc: Antonín a Anna P. v P. proti zemské správě politické v Praze o příkaz k pronajetí bytu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 26. října 1926 uložila osp v R. na základě § 2 odst. 1 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 st-lům jako spolumajitelům domu čp. ..., aby byt o pokoji a kuchyni, který se dle oznámení uprázdnil, do 14 dnů pronajali, jinak že určí nájemníka. — Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp v Praze podanému odvolání, ježto zákonné předpoklady pro nař. rozhodnutí jsou dle výsledku konaného šetření dány. Stížnost na rozhodnutí to podanou shledal nss důvodnou. Podle § 2 odst. 1 a 2 cit. zák. jest vlastník domu povinen, nepronajaté a neobydlené místnosti, které se k obývání hodí, k vyzvání osp pronajmouti za byt do 14 dnů po pravoplatnosti výměru, jinak určí nájemníka osp do 8 dnů. — Zákon tedy předpokládá, že jde o místnosti k obývání vhodné, které jsou neobydleny a nepronajaly; jen ohledně takových místností, které nejsou ani obývány, ani pronajaty, lze dáti vlastníku domu příkaz dle § 2 odst. 1 cit. zák.
Byt jest pokládati za neobydlený, když v něm fakticky nikdo nebydlí. Byt dlužno pak považovati za nepronajatý, když není tu vůbec smlouvy o nájmu bytu, nebo když smluvní poměr, tvořící právní základ pro používání bytu, byl zrušen. Podle § 1116 o. z. o. musí, není-li nájemní smlouva uzavřena na určitý čas, ten, kdo chce smlouvu rozvázati, dáti v určité lhůtě předem výpověď. Z toho jde však, že v těchto případech rozvázání nájemního poměru nenastává již výpovědí, nýbrž teprve uplynutím výpovědní lhůty. Pokud výpovědní lhůta neuplynula, nelze byt pokládati za nepronajatý.
V případě zde sporném namítali st-lé již v odvolání, že ohledně bytu, o nějž jde, byla ujednána půlletní výpověď, takže by nájemní poměr byl končil teprve dnem 31. března 1927, a teprve tímto dnem by se byl stal byt nepronajatým. St-lé ovšem v řízení správním uvedli také, že dosavadní nájemník jim byt nedatovaným dopisem dal k disposici, přenechav zároveň byt bez svolení a vědomí vlastníků domu podnájemníkovi, podotkli však, že prohlášení to nevzali na vědomí, nýbrž trvali na tom, aby nájemné bylo zaplaceno do 31. prosince 1926, což nájemník také učinil, takže nájemní poměr byl zrušen nejdříve teprve koncem roku 1926. Dosavadní uživatel bytu pak při svém výslechu výslovně doznal, že dle smlouvy byl povinen nájemné do 1. ledna 1927 zaplatiti. I v tomto případě bylo by tedy rozvázání nájemního poměru nastalo a byt byl by se stal nepronajatým teprve dnem 31. prosince 1926.
Nařídil-li žal. úřad vlastníkům domu již výměrem z 26. října 1926, tedy v době, kdy byt ještě nebyl nepronajatý, aby byt pronajali, nemá výrok ten opory v cit. § 2 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 Sb.

Citace:

č. 7243. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 618-619.