Č. 7405.

Církevní věci. — Řízení před nss-em: * Ani přifařená obec místní, ani kostelní konkurenční výbor (na Mor.) nejsou legitimovány k stížnosti na nss do rozhodnutí min. škol., kterým bylo uděleno státní schválení k změně obvodů farních podle § 20 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z.
(Nález ze dne 8. září 1928 č. 23507).
Prejudikatura: Boh. A 5678/26.
Věc: Obce H., N. a spol. a kostelní konkurenční výbor v H. (adv. Dr. Václ. Němec z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúč. obec K. adv. Dr. Veleslav Wahl z Prahy) o přifaření obce K. z farnosti h-ské k farnosti k-ské.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: K faře v H. byly přifařeny obce H., N., R., V., M., B. a K. Podáním z 22. dubna 1924 žádala obecní rada v K. ve smyslu § 20 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. za státní svolení k vyfaření obce K. z farního obvodu v H. a za její přifaření ke K. Když biskupský ordinariát v Brně dne 22. května 1924 projevil ochotu povoliti toto přefaření — vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím, že konaným šetřením bylo zjištěno, že žádané přefaření obce K. z obvodu farnosti h-ské k faře do K-a, s nímž vyslovil souhlas také biskupský ordinariát v Brně, jest plně odůvodněno místními poměry, vyhovuje potřebám státní správy a jest v zájmu veřejném; hledíc k těmto skutečnostem, udělilo min. škol. ve smyslu § 20 cit. zák. státní souhlas k tomuto přefaření.
O stížnosti nss uvážil: Změna farních obvodů náleží v prvé řadě do oboru působnosti úřadů církevních. Vzhledem k tomu však, že — jak se v podstatě praví v důvodové zprávě k zák. o zevních právních poměrech církve katolické ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. — ke změně takové se pojí také zájmy veřejné, poněvadž změnou farních obvodů mění se též veř. zařízení, učiněná za účelem evidence poměrů matričních ... a pod. — ustanovil cit. zák. v § 20 — podobně jako tomu bylo již také podle čl. IV. c) konkordátu č. 195 ř. z. z r. 1855 — že se »ke změně v ohraničení stávajících obvodů farních ... vyžaduje státního schválení«.
Již z toho, co právě řečeno o důvodu vzniku zmíněného předpisu, jde, že požadavek státního schválení ke změně obvodů farních, kterou provésti však — jak rovněž již uvedeno — náleží úřadům církevním, byl zákonem vysloven na ochranu zájmů státních v poměru vůči pravomoci úřadů církevních. — Zákon č. 50/1874 neváže v § 20 toto státní schválení na žádné zvláštní předpoklady a ponechává udělení nebo neudělení jeho volné úvaze úřadů státních, jimž ochrana příslušných zájmů státních (veřejných) jest svěřena. Zákon však neuznává právní nárok kterékoliv osoby fysické nebo právnické na to, aby trvající obvody farní byly zachovány beze změny a aby zejména bylo nebo nebylo uděleno státní schválení podle § 20 zák. č. 50/1874 ke změně hranic farních obvodů, zamýšlené úřadem církevním.
Nárok takový nelze zejména přiznati ani jednotlivým přifařeným obcím místním, resp. jejich zastupitelstvům, ani konkurenčnímu výboru; prvnějším (obcím, resp. obecním zastupitelstvům) proto nikoliv, poněvadž obcím jako takovým není přiznáván nárok takový ani zákonem č. 50/1874, ani obecním zřízením, ani jiným předpisem a poněvadž nelze ani z předpisů zák. č. 50/1874 o farních obcích (§ 35 a násl.), ani z předpisů, ukládajících obecním zastupitelstvům, aby opatřovala záležitosti katolických farních obcí, dokud tyto nebudou ve smyslu § 37 zák. č. 50/1874 konstituovány, (t. j. min. nař. z 31. prosince 1877 č. 5 ř. z. z roku 1878) vyvoditi, že by farní obec, resp. souhrn katolíků k určité faře přefařených (§ 35 cit. zák.) měly právní nárok shora uvedeného druhu (srovn. též nález. Boh. A 5678/26).
Konkurenčnímu výboru kostelnímu pak právní nárok takový nepřísluší proto, poněvadž úkoly a pravomoc výboru tohoto jsou na Mor. vyčerpávajícím způsobem upraveny § 13 a násl. zák. z 2. dubna 1864 č. 11 z. z. mor., z předpisů těch však nárok uvedeného způsobu odvoditi nelze.
Naopak jde při změně hranic farního obvodu o úkon systemisační, daný do pravomoci úřadů církevních s výhradou státního schválení, který sice může jeviti a také skutečně snad jeví faktické důsledky na situaci přifařených obcí a příslušníků katolické církve — zejména též v ohledu majetkovém — který však v ohledu právním není nijak podmíněn souhlasem, nebo i jen účastí obcí, konkurenčního výboru, nebo i jednotlivých příslušníků církve.
Nelze proto shledati, že by udělení nebo neudělení státního souhlasu ke změně obvodů farních podle § 20 zák. č. 50/1874 se mohlo dotknouti subj. práv přifařených obcí nebo konkurenčních výborů ve smyslu § 2 zák. o ss. Proto bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou, aniž bylo třeba zabývati se meritorními námitkami jejími.

Citace:

č. 7405. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 926-927.