Č. 7196.

Známky: Je slovo »Neoglycerin« způsobilé k zápisu jako ochranná známka pro mrazuvzdorné tekutiny, resp. pro chemické látky vůbec?
(Nález ze dne 3. dubna 1928 č. 8294.) Věc: Firma A. F., chemická továrna a impregnace dřeva v B. (adv. Dr. Alf. Pless z Prahy) proti ministerstvu obchodu (za spolužalovanou stranu Rudolfa B. v Praze adv. Dr. Gustav Kuhn z Prahy) o ochranné známky.
Výrok: Nař. rozhodnutí z 8. září 1926, pokud vyslovilo, že slovo »Neoglycerin« ve známce č. 30 036 užité pro náhražky glycerinu, není obecně užíváno jako pojmenování nějaké látky nebo výrobku, zrušuje se pro vady řízení; jinak se stížnosti zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: I. Pro Rudolfa B. v Praze byla dne 24. září 1925 u obch. komory v Praze pro mrazuvzdorné tekutiny zapsána pod č. 28 225 slovní známka »Neoglycerin«. Žalobou z 12. dubna 1926 domáhala se stěžující si firma výmazu této známky. Po formelní stránce tvrdila st-lka a doložila certifikátem chem. ústavu při české technice a dopisem firmy Josef O. v O., že vyrábí mrazuvzdorné přípravky pro zimotvorné stroje, které označuje slovem »Neoglycerin« a tvrdila, že má právní zájem na tom, aby neutrpěla újmu ve svém právu, volně používati označení »Neoglycerin«. Po věcné stránce vytýkala pak st-lka, že slovo »Neoglycerin«, které znamená česky tolik co nový glycerin nebo náhražka za glycerin, jest v daném případě výlučným údajem vlastnosti a účelu chráněného zboží, že bude také v tom smyslu každým konsumentem vykládáno a že nemůže býti proto registrováno jako známka z důvodu § 1. známk. novely.
Dne 8. května 1926 dala firma Rudolf B. úvodem zmíněnou známku vymazati podle § 21 lit. a) známk. zák. a navrhla zastavení řízení. St-lka prohlásila však, že trvá na svém návrhu na výmaz známky č. 28.225/ Praha podle § 21 lit. d) známk. zák., ježto výmazem známky podle § 21 lit. a), který působí teprve ode dne vzdání se chranitelčina, není dosaženo účelu návrhu, totiž aby bylo min-em vysloveno, že známka č. 28 225 vůbec neměla býti zapsána. Kromě toho trvala st-lka na svém původním návrhu z důvodů útrat.
Nař. rozhodnutím z 31. května 1926 zamítlo žal. min. žalobu st-lky a uznalo ji povinnou k náhradě nákladů sporu.
II. Podle dalšího obsahu správních spisů dala si na to firma Rudolf B. zapsati u obch. komory v Praze pod č. 30 036 slovní známku »Neoglycerin«, tentokráte pro chemické látky.
Žalobou de pres. 24. června 1926 domáhala se st-lka výmazu této známky, uvádějíc, že známka ta jest deskriptivní podle § 1 známk. nov. Vývody v té příčině žalobou přednesené kryjí se v podstatě s obsahem žaloby shora již citované a podané proti známce č. 28 225/Praha. Dále však uvedla st-lka, že slovo »Neoglycerin« jest pro označení látek sloužících témuž účelu a majících tytéž vlastnosti jako glycerin běžným označením a jest tedy pro zboží toho druhu nedistinktivní podle § 1 známk. zák. K označení pak i jiných chemických látek, nežli náhražkový glycerin, jest prý známka Neoglycerin« rovněž nepřípustná, ježto jest podle § 3 č. 4 známk. zák. deceptivní.
Nař. rozhodnutím z 8. září 1926 vyřídilo žal. min. tuto žalobu v ten smysl, že uznalo známku »Neoglycerin« č. 30 036/Praha způsobilou k zápisu pouze pro náhražky glycerinu, kdežto pro jiné chem. látky pro- hlásilo její zápis právně neúčinným, nařídilo její částečný výmaz a vyslovilo, že útraty tohoto známkového sporu se navzájem ruší.
Rozhoduje o stížnostech uvážil nss:
Ke stížnosti stran známky č. 28 225/Praha jest uvésti toto: Již v řadě nálezů nss-u (srov. Boh. A 4672 a 4673/25) bylo vysloveno, jak jest pojímati ustanovení § 1 znám. novely z r. 1895 a s jakého hlediska jest zkoumati otázku, zdali známka slovní zřejmě utvořená z prvků převzatých z daného materiálu jazykového, jest ze zápisu podle uvedeného předpisu vyloučena proto, že ony jazykové prvky v ní ještě postihnutelné mohou býti pojímány jako údaje popisné. Bylo tam zejména poukázáno k tomu, že s duchem platného práva známkového nelze srovnati názor, jakoby vlastním důvodem zákazu známek popisných byl úmysl zákona naprosto zabrániti, aby ze známek nebyl nějaký údaj o zboží vůbec patrný. Nestačí tedy k popření způsobilosti známek slovních k zápisu s hlediska § 1 známk. novely okolnost, že údaj o zboží ze známek možno zde vyčísti, nýbrž je rozhodno, zdali změny v daném jazykovém materiálu provedené jsou toho druhu, že slovo známkové má patrný ráz invence chranitele a že tudíž nelze mluviti o prostém převzetí z daného jazykového materiálu.
V daném případě skládala se stěžující si firmou potíraná slovní známka č. 28 225/Praha ze slova »Neoglycerin«, utvořeného ze slova »glycerin«, jemuž je předsunut slovní tvar »neo«. Že slovo »glycerin« jest převzato z běžného jazykového materiálu a že může míti v daném případě význam popisný, jest mimo spor. Slovní útvar »neo« tvoří sice kmen řeckého slova »neos« t. j. nový, sám o sobě však nijakého významu nemá, byť i na slovo »neos« upomínal. Nelze tudíž míti za to, že slovní útvar »neo« jest prostě převzat z daného materiálu jazykového. Tím méně lze tak usouditi o slovu utvořeném z tohoto tvaru ve spojení se slovem »glycerin«. Jest tudíž logicky možný úsudek, k němuž žal. úřad v daném případě došel, že slovo »Neoglycerin« jest slovo umělé, vytvořené invencí svého původce. Je-li tomu tak, nelze úsudek ten, jenž tvoří základ nař. rozhodnutí, označiti jako vadný. Poněvadž pak k získání tohoto úsudku netřeba takových zvláštních vědomostí a zkušeností, kterých u úřadu předpokládati nelze, není podstatnou vadou řízení správního, jestliže min. neprovedlo v otázce té znalecký důkaz st-lkou navrhovaný.
Z uvedených důvodů nelze přiznati důvodnost stížnosti, pokud brojí proti nař. rozhodnutí z 31. května 1926 č. 13.065, jímž bylo vysloveno, že značka č. 28 225/Praha, pozůstávající ze slova »Neoglycerin« a zapsaná pro mrazuvzdorné tekutiny, není ze zápisu vyloučena z důvodu § 1 znám. nov. z r. 1895.
Stížnost ovšem má za to, že žal. úřad tím, že mluví v nař. rozhodnutí o známce »Neoglycerin« jako o známce užívané pro zboží z určitého podniku, řešil i otázku distinktivnosti této značky s hlediska § 1 znám. zák., a vytýká, že si pro to provedením řízení nezjednal podkladu. Toto pojetí nař. rozhodnutí nelze však sdíleti. Z obsahu nař. rozhodnutí nikterak neplyne, že žal. úřad otázku, distinktivnosti známky »Neoglycerin« řešil, a dlužno poukázati k tomu, že mu žaloba st-lky pro to neposkytovala žádného podklahu. Pouze z té okolnosti, že žal. úřad, uvažuje o známce »Neoglycerin«, jako o známce zboží z podniku spolu- žalované strany — což st-lka v žalobě tvrdila —, označil ji jako označení zboží z určitého podniku, nelze ještě usouditi na to, že otázku její distinktivity podle § 1 znám. zák. řešil judikátně. Výtka stížnosti v té příčině vznesená jde tudíž mimo.
Pokud jde o známku č. 30 036/Praha, pozůstávající rovněž ze slova »Neoglycerin« a zapsanou pro chem. látky, vyslovilo žal. min., že známka ta není vyloučena ze zápisu, pokud jest zapsána pro náhražky glycerinu. Zabývajíc se námitkami st-lky v té příčině vznesenými s hlediska § 1 znám. novely, vyslovilo min. v podstatě, že pokud jde o takové chem. látky, jež jsou mrazuvzdornými tekutinami, sluší otázku registrační způsobilosti slovní známky »Neoglycerinu« pokládali se zřetelem na rozhodnutí z 31. března 1926 za res judicata a že tytéž důvody, které jsou uvedeny v tomto rozhodnutí, platí právě tak, i pokud jde o jiné chem. látky, jež mají vlastnosti glycerinu a jsou jeho náhražkami. Stížnost po formelní stránce brojí v prvé řadě proti tomu, že žal. úřad považoval otázku, zda známka »Neoglycerin« č. 30 036 jest pro mrazuvzdorné tekutiny deskriptivní, za pravoplatně řešenou již rozhodnutím z 31. května 1926 a vytýká, že v případě onom nešlo o týž předmět sporu.
Nss nepovažoval za nutné se touto námitkou blíže zabývati z důvodu, že žal. úřad byť i vyslovil, že v otázce právě zmíněné pravoplatně rozhodl již dne 31. května 1926, řešil přece otázku, zdali známka »Neoglycerin« č. 30 036 jest deskriptivní i pro zboží označené jako náhražka glycerinu, věcně znovu, zodpověděl ji záporně a toliko k odůvodnění tohoto svého stanoviska poukázal na důvody uvedené ve svém rozhodnutí z 31. května 1926. Žal. úřad tudíž nejen, že rozhodl ve výnosu z 8. září 1926 otázku deskriptivnosti známky »Neoglycerin« pro náhražky glycerinu věcně, nýbrž nezůstavil ani pochybnosti o úvahách, které jej k tomu rozhodnutí, vedly. St-lka také plně pochopila toto stanovisko žal. úřadu a to jak po stránce věcné, tak i formelní, a založila ve stížnosti svoji obranu proti tomu v podstatě na tomtéž podkladě jako ve stížnosti z 1. ledna 1925.
Nss-u nebrání tudíž nic, aby přezkoumal přípustnost úsudku žal. úřadu, že slovo »Neoglycerin«, obsažené ve známce č. 30 036/Praha není pro náhražky glycerinu deskriptivní s hlediska § 1 znám. novely č. 95. Podrobiv pak tento úsudek žal. úřadu svému zkoumání, nemohl nss shledati, že jest založena na mylném pojetí zák., že jest logicky vadným neb že byl získán na podkladě řízení nedostatečně provedeného, a to z týchž důvodů, ze kterých shledal nezávadným úsudek min. obch. o tom, že známka »Neoglycerin« č. 28 225 není deskriptivní pro mrazuvzdorné tekutiny. V tomto bodě není tedy stížnost důvodná.
Leč st-lka vytýkala v řízení správním vedle tvrzené deskriptivnosti slova »Neoglycerin« pro zboží, pro které byla zapsána známka č. 30 036 také, že slovo to jest běžným označením látek, sloužících k témuž účelu jako glycerin. St-lka ovšem v té příčině poukazovala na ustanovení § 1 znám. zák., věcně však podává se tato námitka nikoliv jako výtka opřená o toto ustanovení zákonné, nýbrž jako námitka nedistinktivnosti slova »Neoglycerin« pro náhražky glycerinu, opřená o § 3 č. 3 známk. zák.
Žal. úřad řeše tuto námitku popřel tvrzení, že slovo »Neoglycerin« jest užíváno v odborných kruzích jako obecné pojmenování nějaké látky neb výrobku a vyslovil naopak, že jest názvem vymýšleným a určeným pouze pro výrobky určitého podniku. Z toho jest zřejmo, že žal. úřad postřehl dosah výtek st-lkou vznesených v řízení správním, neboť považoval za nutné zodpověděti si skutkovou otázku, zdali slovo »Neoglycerin« jest k označení určitého druhu zboží v obchodě všeobecně obvyklé (§ 3 č. 3 znám. zák.), či zda značí původ určitého zboží z určitého závodu.
Na jakém podkladu však žal. úřad tuto otázku zodpověděl způsobem shora uvedeným a stížností braným v odpor, v nař. rozhodnutí uvedeno není, a také ze spisů správních to není patrno. Právem spatřuje tudíž stížnost, obracejíc se proti této části nař. rozhodnutí, v tomto nedostatku podstatnou vadu řízení správního.

Citace:

Č. 7196. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 524-528.