Č. 7326.

Mimořádná opatření. — Spolkové právo: K výkladu pojmu »obecně prospěšné zařízení« ve smyslu zák. č. 417/20 — věta jako při Boh. A 7210/28.
(Nález ze dne 5. června 1928 č. 12.026).
Prejudikatura: Boh. A 7210/28.
Věc: Spolek »Verein der Industriebeamten« v B. (adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) proti ministerstvu vnitra o přiznání povahy obecně prospěšného zařízení. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 12. června 1925 nevyhověla zsp v Brně žádosti stěžujícího si spolku o přiznání povahy obecně prospěšného zařízení ve smyslu § 3 zák. č. 417/20, poněvadž účel spolku, byť i tento hájí a podporuje hmotné, sociální i duševní zájmy členů, omezen je výhradně na členy spolkové, jiné kruhy obyvatelstva vylučuje, takže nelze o něm právem tvrditi, že sleduje cíle obecné prospěšnosti nebo užitečnosti. — Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodu rozhodnutí první stolice.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost vznáší především námitku, že pod výrazem »obecně prospěšné zařízení« ve smyslu § 3 zák. č. 417/20 nelze rozuměti pouze taková zařízení, jejichž činnost se vztahuje na celé obyvatelstvo, tedy na okruh osob individuelně neurčitých, jak to činí žal. úřad, jenž stěžujícímu si spolku tuto povahu odepírá jen z důvodu, že se jeho činnost omezuje výhradně na členy spolkové s vyloučením jiných kruhů obyvatelstva.
Tuto námitku uznal nss důvodnou.
Zákon č. 417/20 dává v cit. § 3 jednotlivým tam vypočteným korporacím a ústavům právo účastniti se na přeměně válečných půjček a určuje, že totéž právo přísluší také ústavům a korporacím, které prokážou osvědčením politické správy, že mají povahu obecně prospěšných zařízení. Zákon nepodává definice pojmu zařízení »obecně prospěšného« a sluší proto vyložiti tento pojem podle všeobecných pravidel vykládacích, totiž podle obyčejného smyslu slov a jejich vzájemné souvislosti. Jak nss již v nál. Boh. A 7210/28 vyslovil, lze podle toho vyrozumívati obecně prospěšnými zařízeními taková zařízení, která nesledují výlučně aneb převážně materielní zájem jednotlivců, nýbrž která mají za úkol účely sloužící všeobecnosti. Okolnost, že činnost korporace nebo ústavu se vztahuje jen na určitý předem omezený okruh osob, nikterak ještě nevylučuje, že ona korporace neb ústav sleduje účel sloužící všeobecnosti a že jest tedy zařízením »obecně prospěšným«.
Žal. úřad nepřiznal stěžujícímu si spolku povahu zařízení obecně prospěšného jedině proto, že statutární činnost spolku jest obmezena výhradně na členy spolkové a jiné kruhy obyvatelstva vylučuje. Tím dal žal. úřad jasně na jevo, že nepokládá stěžující si spolek za zařízení obecně prospěšné podle cit. ustanovení zákonného jedině z toho důvodu, že činnost, kterou provozuje podle stanov, jest omezena na členy spolku a že pokládá účel, který tento spolek sleduje, za zcela irelevantní pro posouzení sporné otázky. Tento názor žal. úřadu jest podle toho, co bylo shora uvedeno, v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 7326. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 767-768.