Č. 7187.

Zaměstnanci veřejní: * Jednotný drahotní přídavek v případech § 6. I. odst. 7. zák. č. 394/22 jest stanoviti nikoliv podle sazeb čl. IV. vl. nař. č. 34/1923, resp. sazeb v odst. A. vyhlášky min. fin. č. 132/1923, nýbrž individuelně podle předpisu § 5 cit. zák.
(Nález ze dne 30. března 1928 č. 7609.)
Prejudikatura: Boh. A 6562/27, neodporuje Boh. A 6913/27.
Věc: Julius J. v P. proti moravsíkému zemskému výboru v Brně stran drahotního přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, profesor zemské reálky, ženatý, s dvěma dětmi, jehož manželka požívala jako pensionovaná učitelka výslužného, domáhal se na základě předpisu § 6 III. zák. č. 394/1922, aby mu byly s platností od 1. ledna 1923 místo dosavadního jednoho přídavku na děti přiznány přídavky dva v částce 3000 Kč ročně. Mor. zv přiznal st-li sice žádaný přídavek 3000 Kč ročně, naproti tomu však snížil jeho jednotný drah. přídavek, který činil k 1. lednu 1923 10 356 Kč, od 1. dubna 1923 na 8284 Kč 80 h a od 1. března 1925 na 7737 Kč 60 h ročně.
Proti tomuto snížení jednotného drah. přídavku podal st-l rozklad, v němž tvrdil, že mu přísluší jednotný drah. přídavek III. rod. třídy, zákonem stanovený na 8937 Kč 60 h. Mor. zv nař. rozhodnutím rozkladu nevyhověl, poukázav na to, že jednotný drah. přídavek ročních 7737 Kč 60 h byl přesně vypočítán podle vzoru obsaženého ve výn. min. fin. z 1. prosince 1925 č. 117.578. V dalším obsahu rozhodnutí pak podán podrobný výpočet, jak žal. úřad dospěl ke stanovení drah. přídavku cifrou 7737 Kč 60 h, z něhož jest patrno, že žal. úřad vycházeje z jednotného drah. přídavku podle III. rod. třídy, stanoveného podle stavu před 1. lednem 1923 cifrou 20 400 Kč, snížil tento drah. přídavek o částku, kterou se zvýšilo služné podle zák. č. 394/1922, a o přídavek na děti 3000 Kč, a že podle ustanovení § 5 odst. 2 cit. zák. provedl od 1. dubna 1923 další 20% snížení tohoto omezeného drah. přídavku. Ve stížnosti namítá st-l, že mu podle vl. nař. č. 34/1923 a č. 132/1923 náležel jedn. drah. přídavek v té výši jako zaměstnanci téže třídy rodinné, jehož manželka není ve veř. službě, a který má 2 děti (IV. třída rodinná), a že nař. výnosem se však zavádí jakási nová stupnice jedn. drah. přídavku pro ženaté zaměstnance s dětmi, jejichž manželka je ve veř. službě, odlišná od stupnice, platné podle vl. nař. č. 34/1923 pro zaměstnance stejné rod. třídy, jejichž manželka však ve veř. službě není, kterážto stupnice má podle § 6 I. odst. 7 zák. č. 394/1922 míti platnost i pro zaměstnance, jejichž manželka má výslužné.
O stížnosti té uvážil nss takto:
Jest nesporno, že st-lova manželka požívala až do své smrti výslužného jako pensionovaná učitelka na veř. škole, měla tudíž výslužné z toho důvodu, že byla ve veř. službě; podle předpisu § 6 I. odst. 7 zák. č. 394/1922 má tudíž st-l nárok na drah. přídavek ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance. Ježto pak — jak rovněž nesporno — měl st-l 1. ledna 1923 dvě děti, náleží podle zařazení zaměstnanců, stanoveného nařízením č. 34/23 do III. třídy rod. (ženatí zaměstnanci s jedním dítětem a ovdovělí zaměstnanci se dvěma dětmi).
St-l sám ve svém rozkladu tvrdil, že mu přísluší jedn. drah. přídavek podle III. rod. třídy); uplatňuje-li teprve ve stížnosti, že mu přísluší drah. přídavek podle IV. rod. třídy, jest tvrzení to podle § 5 zák. o ss nepřípustnou novotou. Ostatně, jak z řečeného plyne, nemá názor st-lův, že mu již za života jeho manželky náležel jedn. drah. přídavek ve stejné výši jako ženatému zaměstnanci se dvěma dětmi, jehož manželka není ve veř. službě, t. j. drah. přídavek podle IV. rod. třídy, opory v zákoně.
St-l namítá, že cifra jednotného drah. přídavku, k níž žal. úřad dospěl, nesouhlasí se stupnicí drah. přídavku, obsaženou ve vl. nař. č. 34/1923, neboť po názoru st-lově přísluší mu drah. přídavek ve výši 8140 Kč 80 h, stanovený ve zmíněné stupnici pro zaměstnance VI. platové třídy 2. stupně IV. rod. třídy, a nikoliv drah. přídavek v částce pouze 7737 Kč 60 h. Jak svrchu dovoženo, žádal st-l v adm. řízení a po zákonu mu přísluší jedn. drah. přídavek podle III. rod. třídy. Drah. přídavek st-li v nař. rozhodnutí přiznaný ovšem neodpovídá ciferně ani sazbě jedn. drah. přídavku zaměstnance VI. hodn. třídy platové 2. stupně, zařazeného do III. rod. třídy, jak jest vypočtena v tabele, obsažené v čl. IV. vl. nař. č. 34/1923, resp. v tabele publikované ve vyhlášce min. fin. č. 132/1923 v odst. A 1 a), obsahující výpočet jedn. drah. přídavku, sníženého o 20% podle ustanovení § 5 odst. 2 zák. č. 394/1922. Podle těchto sazeb má státní zaměstnanec se služným 18 036 Kč (VI. hod. tř. 2. stupně) jednotný drah. přídavek III. rod. třídy ve výši 11 172 Kč, resp. po srážce 20% 8937 Kč 60 h, naproti tomu v daném případě byl st-li přiznán jednotný drah. přídavek po provedení 20% srážky pouze ve výši 7737 Kč 60 h. Přes to neuznal nss námitku stížnosti důvodnou.
Zásadní předpis o tom, v jaké výši vyměřiti jednotné drah. přídavky, obsahuje § 5 odst. 1 zák. č. 394/1922, jímž stanoveno, že dosavadní drah. přídavky a mimořádné i nouzové výpomoci slučují se v jednotný drah. přídavek, jenž se zmenšuje o obnos, o který se služné podle § 1 tohoto zák. zvyšuje, a to obnos, jenž podle § 4 tohoto zák. připadá na přídavky na děti. K tomu přistupuje ustanovení § 6 I. odst. 7 cit. zák., že zaměstnancům v činné službě nebo ve výslužbě, jichž manželka sama požívá drah. přídavku nebo výpomoci z důvodu, že jest v jakékoli veř. nebo této na roven postavené činné službě nebo byla v takové službě a má výslužné, jest drah. přídavek vypláceti ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance.
Podle direktivy, dané § 5 zák. č. 394/1922, byly stanoveny sazby drah. přídavku pro jednotlivé stupně služného a rodinné třídy v čl. IV. vlád. nař. č. 34/1923 a v odd. A vyhlášky min. fin. č. 132/1923. Sazby jednotného drah. přídavku pro případ, kde při výpočtu drah. přídavku se k manželce zaměstnancově nepřihlíží — jako jest tornu zejména také v případě § 6 I. odst. 7 cit. zák. —, jak by se podávaly ze zásadního předpisu § 5/1. zák. 394/1922, nebyly tu uvedeny zvláště; ciferný rozdíl jejich od sazeb drah. přídavku v případech, kde se na manželku zaměstnance bere zřetel, který by vznikl srážkou přídavku na děti, byl však vyrovnán tím, že v odst. 3 čl. V. vl. nař. č. 34/1923 bylo stanoveno, že ženatým zaměstnancům, jimž se vyplácí jednotný drah. přídavek ve výši pro ovdovělé zaměstnance podle §6 1. odst. 2, 3 a 7 cit. zák., protože se z důvodů tam uvedených k manželce nepřihlíží, příslušejí přídavky na děti teprve počínajíc druhým dítětem. Z toho jest patrno, že i v uvedených výjimečných případech mělo se zaměstnanci dostati jednotného drah. přídavku sice podle sazeb, vyznačených v tabelách čl. IV. vl. nař. č. 34/1923, pokud se týče ve vyhlášce č. 132/1923, avšak jen s korekturou vyplývající co do výše odpočítáním přídavku na jedno dítě. Uvedené ustanovení čl. V. odst. 3 vl. nař. č. 34/1923, pokud určuje, že nárok na přídavek na dítě přísluší až počínajíc druhým dítětem, bylo však nálezem Boh. A 4718/1925 uznáno za odporující zákonu a tudíž neplatné. Podle tohoto nál. sluší přiznati ženatým zaměstnancům, jichž manželka jest ve veř. službě a požívá drah. přídavku, přídavek na všechny děti. Tím však odpadla možnost zmíněné korektury při stanovení drah. přídavku těmto zaměstnancům podle sazeb uveřejněných ve vl. nař. č. 34/1923 a vyhlášce č. 132/1923, která byla, jak svrchu vyloženo, při sazbách těch předpokládána.
V důsledku tohoto právního stavu staly se sazby, publikované v čl. IV. vl. nař. č. 34/1923 a ve vyhlášce min. fin. č. 132/1923, pro stanovení jednotného drah. přídavku v případech § 6 I. odst. 2, 3 a 7 zák. č. 394/ 1922 neupotřebitelnými, neboť použití jich bez korektivu, obsaženého v čl. V. odst. 3 vl. nař. č. 34/1923, příčilo by se intenci tohoto nař. i předpisu § 5/1 zák. č. 394/1922.
Nelze-li však v uvedených případech použiti zmíněných sazeb, nezbývá než v takových případech výši drah. přídavku stanoviti individuelně výpočtem podle ustanovení § 5 odst. 1 cit. zák. Z toho plyne, že ani st-l, jehož nárok na jednotný drah. přídavek jest posouditi podle předpisu § 6 1. odst. 7 cit. zák., nemůže ze sazeb obsažených v čl. IV. vl. nař. č. 34/1923 a ve vyhlášce č. 132/1923 pro svůj nárok nic dovozovati, a že žal. úřad postupoval správně, provedl-li výpočet st-lova jednotného drah. přídavku samostatně podle předpisu § 5 odst. 1. cit. zák., nepřihlížeje k zmíněným sazbám.

Citace:

Č. 7187. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 508-510.