Č. 7363.

Vodní právo. — Řízení správní: I. Vodoprávní úřad vyšší stolice může vodoprávní konsens, udělený stolicí nižší, zrušiti k rekursu zájemníků, vytýkajících, že zřízením konsentovaného zařízení bude ohrožen jejich majetek. — II. Jak má postupovati rekursní stolice, přezkoumávajíc znalecký posudek, tvořící podklad rozhodnutí stolice nižší?
(Nález ze dne 20. června 1928 č. 17304.)
Věc: Firma G. P. v P. (adv. Dr. Kar. Altmann z Prahy) proti ministerstvu zemědělství (za zúč. strany adv. Dr. Kar. Švábeník z Prahy) stran vodoprávního konsensu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nálezem zsp-é v Praze z 12. května 1926 bylo st-lce, majitelce lomů v obci S., na základě výsledku provedeného řízení vodoprávního ve smyslu §§ 17, 19, 43, 76 a 86 vod. zák. uděleno povolení, aby směla ukládati odkrývkový materiál ze svého lomu na svém pozemku na pravém břehu řeky B. v obci S., nalézajícím se v zátopovém území, a aby směla k tomu účelu pozemek ten podle předloženého projektu upraviti.
Námitky, které proti zamýšlenému projektu podal starosta obce S. a právní zástupce zúčastněných nájemců Josefa D. a spol. v S., a které vyzněly v ten smysl, že projektovanou skládkou zhorší se odtokové poměry v zaplavovaném území řeky B. v S., a že skládka ta způsobovati bude po případě na řece B. zácpu ledovou, zamítla zsp poukázavši na posudek úředních techn. znalců, podaný v závěrečném vyjádření při komis. řízení ze 17. listopadu 1925 v ten rozum, že přednesené námitky jsou pouhými dohady, že vyslovené obavy nejsou věcně opodstatněny a nelze jich výpočtem doložiti. Konečně zamítla zsp vzhledem k předpisu § 99 vod. zák. nárok některých zúčastněných stran na náhradu výloh právního zastoupení, spojených se 3 komisemi jakož i s podáním stížnosti.
K odvoláním Jaroslava S. a spol., dále Josefa D. a Josefa M. v S. zrušilo min. zeměd. nař. vynesením tento nález, pokud jím bylo st-lce uděleno vodoprávní povolení ke zřízení skládky odkrývkového materiálu v obci S. na pravém břehu řeky B., nevyhovělo však odvolání; Josefa D. a Josefa M., pokud se domáhali náhrady výloh právního zastoupení, vzniklých jim u příležitosti dotčeného vodoprávního řízení.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Nař. rozhodnutím byl st-lce odepřen vodoprávní konsens ke zřízení skládky na pravém břehu řeky B. v zátopovém území v obci S. Na sporu není otázka, zdali podle § 17 vod. zák. konsensu takového jest zapotřebí. Jde toliko o otázku, zdali žal. úřad — na rozdíl od úřadu 1. stolice, který žádaný konsens udělil, konsens tento právem odepřel.
Stížnost namítá především nezákonnost nař. rozhodnutí. Vidí ji v tom, že žádaný konsens odepřen byl k námitkám majitelů přilehlých stavení a pozemků, kteří odporovali udělení konsensu z důvodů ohrožení svých soukromých zájmů. Podle názoru stížnosti neměl se žal. úřad vodoprávní námitkami těmito vůbec věcně zabývati, nýbrž měl spor o nich odkázati podle § 88 vod. zák. na pořad práva.
Nss nemohl v tomto bodě stížním stížnosti dáti za pravdu. Majitelé přilehlých stavení a pozemků ovšem namítali, že zřízením skládky bude ohrožen jejich majetek, poněvadž skládkou se zhorší místní poměry inundační. Avšak námitkou touto nevznesli odpor založený na titulu soukromoprávním, o němž jedná § 88 vod. zák., stížností dovolaný, neuplatňovali tedy nějaké soukromé právo, které by zřízení skládky stálo v cestě, nýbrž domáhali se ochrany proti zátopě. Poskytovati tuto ochranu jest však, jak z §§ 21, 43 a nepřímo i z § 89 vod. zák. vyplývá, úkolem úřadů vodoprávních. Jdeť zřejmě o ochranu povahy policejní, která je vzhledem k § 75 vod. zák. eminentním úkolem úřadu vodoprávního a interesentům přísluší na tuto ochranu i právní nárok. Vodoprávní úřad nejen nebyl povinen, ale nebyl ani oprávněn námitku účastníků, kterou se domáhali dotčené ochrany, odkázati na pořad práva, nýbrž musil ji sám vyříditi věcně. Tím padá i výtka vady řízení, kterou stížnost hledá v tom, že žalovaný úřad zaměnil zájem veřejný se zájmem soukromým. V dalších námitkách vytýká stížnost vady řízení. K tomu je třeba uvésti toto:
Vodoprávní úřad prvé stolice udělil vodoprávní konsens ke zřízení skládky na podkladě znaleckého posudku, podle něhož zhoršení poměrů zátopných, které skládkou bude způsobeno, bylo by v celé trati, jež vlivem skládky je dotčena, i při největší známé velké vodě z r. 1872 jen zcela nepatrné, se stanoviska veř. zájmů nezávadné a se stanoviska zájmů soukromých neškodné. Tento znalecký posudek jest založen na určité početní metodě. Žal. úřad uznav tuto metodu za nesprávnou, nepoužil proto znal. posudku, na němž prvá stolice své rozhodnutí založila, neomezil se však na zrušení rozhodnutí 1. stolice, nýbrž na základě jiného posudku znaleckého, vybudovaného na jiné metodě početní, žádaný konsens odepřel.
St-lka proti tomu namítá, že měla jí býti poskynuta příležitost, aby jak ke kritice žal. úřadu, kterou tento na posudku úředních znalců prvé stolice provedl, tak i k posudku novému, jinou početní metodou získanému mohla již v řízení správním zaujmouti stanovisko. Je tedy na sporu v podstatě i otázka průvodního řízení, konkrétněji otázka důkazu znaleckého.
Žal. úřad především provedl kritiku znal. posudku podaného před úřadem 1. stolice. Poněvadž šlo o otázku odbornou, učinil tak patrně na základě posudku svého vlastního odborného znalce. Nss již opětovně vyslovil právní názor, že k hodnocení průvodních prostředků, jež. přísluší rozhodovacímu úřadu správnímu, náleží i hodnocení důkazů znaleckých. Prováděje toto hodnocení, mohl zajisté žal. úřad použíti posudku svého znalce, byť posudek tento byl podán jenom interně, získán byv bez účasti strany, neboť při hodnocení průvodu nepřísluší stranám procesní účast. Pokud tedy žal. úřad omezil se pouze na kritiku znal. posudku, před úřadem 1. stolice podaného, nebylo k tomu zapotřebí účasti st-lky, a námitka v tomto směru vznesená je proto bezdůvodná.
Žal. úřad však na tom nepřestal, nýbrž nahradil znal. posudek, který shledal nezpůsobilým, aby byl základem pro rozhodnutí sporné věci, znaleckým posudkem jiným, vybudovaným na odlišné metodě početní. Žal. úřad založil tedy své rozhodnutí na posudku znaleckém, který nebyl získán za účasti strany. Podle samozřejmé zásady procesní v § 84 vod. zák. i positivně vyslovené má však straně býti poskytnuta účast při sbírání procesního materiálu pro rozhodnutí potřebného, tedy také provádění důkazu znaleckého, který má tvořiti podklad rozhodnutí. Zejména musí straně býti poskytnuta příležitost, aby již v řízení správním mohla k takovémuto vyjádření znal. zaujmouti stanovisko. O toto právo procesní byla však st-lka zkrácena, když rozhodnutí bylo založeno na znal. posudku, který si žal. úřad opatřil toliko interně a nikoli za účasti strany, jak i v § 84 vod. zák. se předpokládá. Musilo tedy býti stížnosti v tomto směru vyhověno.
Stížnost vytýká dále jako vadu řízení, že žal. úřad vycházel ze skutkového předpokladu, že zřízení skládky vzhledem ke zúžení průtočného profilu následkem existence jiných objektů (pilotový most, lanová dráha) bude míti škodlivý vliv. I zde jde o otázku odbornou, kterou bylo třeba v řízení správním za účasti strany náležitě zjistiti. Jak ze spisů vychází, nebyl podstatný vliv dotyčných objektů na zátopní poměry, žal. úřadem předpokládaný, v řízení správním náležitě zjištěn. Podle posudku znalců první stolicí slyšených jsou dokonce obavy v té příčině vyslovené bezpodstatny. Nemohl tedy žal. úřad bez náležitého zjištění významu dotyčných objektů pro otázku povolení skládky, zejména beze znaleckého zjištění nepříznivého vlivu těchto objektů na přípustnost skládky, opříti své rozhodnutí, konsens odpírající, o tento moment. I v tomto nedostatku spočívá podstatná vada řízení.

Citace:

č. 7363. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 844-847.