Č. 7202.

Nemocenské pojištění. — Řízení správní: I. »Správa velkostatku«, který patří akciové společnosti průmyslové, nemůže býti zaměstnavatelem ve smyslu nemocenského zákona. — II. Ve sporu zaměstnavatele, který svoje zaměstnance pojistil u zapsané pokladny pomocné, a okr. nemoc. pokladnou o doplacení nemoc, příspěvků za tyto zaměstnance, není zapsaná pokladna ona stranou.
(Nález ze dne 5. dubna 1928 č. 10.943/27).
Věc: H-ská cukerní rafinerie, akc. spol., Akciová rafinerie rolnických cukrovarů v Olomouci, jako majitelka panství v P. a nemocenská pojišťovna soukr. úředníků a zřízenců v Praze proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá z části jako bezdůvodná, z části jako nepřípustná.
Důvody: Osp v H. vyslovila výměrem z 26. března 1926, že odhlášky hospodářských dozorců, provedené ke dni 31. prosince 1922 lH- skou cukerní rafinerií a správou velkostatku ve V., od okr. nemoc. pokladny v Ž. za účelem přestupu k nemoc. pokladně soukr. úředníků a zřízenců v Praze jsou neplatné a že H-ská cukerní rafinerie a správa velkostatku ve V. jsou dle § 33 nem. zák. povinny doplatiti nemoc, příspěvky za zmíněné zaměstnance a to H-ská cukerní rafinerie od 1. ledna do 30. června 1923 a správa velkostatku ve V. po dobu, po kterou trvá jejich zaměstnání jako hospodářských dozorců ve dvoře ve V. po 1. lednu 1923. — Odvolání hospodářské správy ve V., nemoc. pokladny soukr. úředníků a zřízenců v Praze a H-ské cukerní rafinerie, jež čelila jenom proti výroku o povinnosti k doplacení příspěvků, nevyhověla zsp v Brně rozhodnutím z 8. května 1926 podotýkajíc, že — ježto odhlášky byly neplatny a právně bezúčinny — zůstali odhlášení zaměstnanci dále členy příslušné okr. nemoc. pokladny a zaměstnavatelé jsou povinni této pokladně pojistné příspěvky dle § 33 nem. zák. i za dobu neoprávněného odhlášení zaplatiti.
Min. soc. péče nevyhovělo nař. rozhodnutím odvolání H-ské cukerní rafinerie a hospodářské správy ve V. a potvrdilo rozhodnutí zsp-é z jeho důvodů, k nimž připojilo: »Pokud jde o zaměstnance H-ské cukerní rafinerie, vycházely okr. i zem. správa polit. z názoru, že šlo o zaměstnance, kteří pojistné pensijní povinnosti podléhají teprve podle zák. č. 89/20. Toto zjištění, obsažené v napadeném rozhodnutí nebéře se v odvolání v odpor, takže jest zjištění to považovati za nesporné. Podle čl. VII. cit. zák. nemohou skupiny zaměstnanců nově podrobené pojistné povinnosti podle tohoto zák. býti členy zapsaných pokladen pomocných, jichž působnost jest podle čl. XXI. odst. 3 zák. č. 268/19 omezena na pojištěnce, po- drobené pojistné povinnosti podle zák. ze 16. prosince 1906, č. 1 ex 1907 ř. z. a nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. Nebyla tedy nemoc. pokladna cukr. úředníků a zřízenců v Praze jako zapsaná pokladna pomocná podle kategorického ustanovení čl. VII. zák. č. 89/20 vůbec oprávněna s účinkem § 13 nemoc. zák. pojišťovati zaměstnance, o něž jde, a nebyla tedy, pokud se týče těchto zaměstnanců, pokladnou příslušnou a zaměstnavatel nemohl zaměstnance po rozumu § 13 čl. 1 odst. 3 od okr. nemoc. pokladny odhlásiti. Stalo-li se tak přece, byla odhláška bez právního účinku, odhlášení zaměstnanci zůstali nadále členy okr. nemoc. pokladny a zaměstnavatel jest povinen této pokladně zaplatiti podle § 33 nemoc. zák. pojistné příspěvky i za dobu, po kterou dotčení zaměstnanci byli nezákonně odhlášeni, resp. v daném případě po dobu, pokud trval pojistně povinný pracovní poměr. Byla-li odhláška vůbec neúčinnou, odpadá zjišťování, kdy odhláška stala se účinnou, jak se to namítá v odvoláních. Vývody tyto mají platnost tím spíše, že odhlášku podanou v listopadu 1922 nevzala okr. nemoc. pokladna na vědomí a ihned v prosinci 1922 žádala za úřední rozhodnutí o neoprávněnosti odhlášky. Jest věcí zaměstnavatele, že v takovémto případě neodvolal přihlášku u pokladny náhradní. Neučinil-li tak, ač věděl, že záležitost jest spornou, nese nepříznivé důsledky spojené s rozhodnutím ve prospěch okr. nemoc. pokladny. Pokud jde o odvolání hospodářské správy ve V., platí důvody stejné.«
Týmž rozhodnutím odmítlo min. soc. péče odvolání nemoc, pokladny soukr. úředníků a zřízenců v Praze jako nepřípustné pro nedostatek legitimace s odůvodněním, že v daném případě jsou stranami pouze okr. nemoc. pokladna jako nositel zákonného nemoc, pojištění a zaměstnavatelé, kteří neoprávněně od ní zaměstnance odhlásili; výrok o poměru mezi okr. nemoc. pokladnou a zaměstnavateli se vůbec nedotýká subj. práv nemoc, pokladny soukr. úředníků a zřízenců v Praze, takže pokladna ta v daném případě není stranou. Stranou nestala se ani tím, že jí rozhodnutí nižších instancí byla doručena.
O stížnosti uvážil nss toto:
St-lka, Akc. rafinerie rolnických cukrovarů v Olomouci jako majitelka hospodářství ve V. vytýká, že pořadem instancí byla k zaplacení pojistných příspěvků zavázána správa velkostatku ve V., jež však, nejsouc osobou, t. j. subjektem majícím způsobilost právní, nemůže býti považována za zaměstnavatele ve smyslu §§ 4 a 33 nem. zák. Výtce této třeba přisvědčiti.
Dle § 33 nem. zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. jsou zavázáni zaměstnavatelé zaplatiti pokladně pojistné příspěvky. Zaměstnavateli pojištěnců přiznává zákon o nemoc. pojištění v celé řadě ustanovení práva a ukládá povinnosti, jejichž neplnění stihá pokutami peněžními, po případě vězením (§ 67), a prohlašuje předem, že zaměstnavatelé jsou osoby, nesoucí risiko konaných prací a služeb (§ 4 odst. 1). Z toho se podává závěr, že zaměstnavatelem může býti podle zák. jen, kdo jest schopen býti nositelem práv a povinností, t. j. osoba, ať už fysická nebo právnická. Nemůže jím však býti »správa velkostatku«, tudíž místo, jež jako soustředění adm. zařízení sloužících správě velkostatku nemá způsobilosti státi se samostatným subjektem práv a povinností. S tohoto hlediska byl by výrok žal. úřadu, zavazující správu velkostatku ve V. k placení příspěvků, arciť v rozporu s cit. §§ 33 a 4 nem. zák.
Nař. rozhodnutí nenasvědčuje však tomu, že by žal. úřad byl adresoval svůj výrok »správě velkostatkům v právě naznačeném slova smyslu, že by byl mínil zavázati »správu« a nikoliv zaměstnavatele, t. j. majitele velkostatku. Proti takovému pojímání svědčí, že nař. rozhodnutí ve svém kontextu mluví vždy o »zaměstnavateli«. Jde tu tedy pouze o nepřesné označení zaměstnavatele, tudíž zajisté o vadu, kterou však nelze považovati za podstatnou, když stěžující si majitel velkostatku, jak ze stížnosti zjevno, byl si vědom, že předmětný předpis příspěvků se týká jeho osoby; vystupujeť jako st-l, t. j. osoba, do jejíž právní sféry nař. rozhodnutím bylo zasaženo, a napadá nař. rozhodnutí i z důvodů meritorních. Nelze proto ani shledati, že by zmíněný nedostatek rozhodnutí byl nějak ztížil jeho obranu. Neměl proto nss důvodu, aby nař. rozhodnutí po této stránce rušil, ať již podle § 7, či podle § 6 zák. o ss.
V dalším namítá stížnost, že nař. rozhodnutí jest jednak nezákonným, pokud vyslovilo, že odvolání nemoc, pokladny soukr. úředníků a zřízenců v Praze z rozhodnutí II. stolice jest nepřípustné pro nedostatek legitimace, jednak vadným, poněvadž vyslovilo, že na nemoc, pokladnu soukr. úředníků a zřízenců se vztahuje čl. VII. zák. č. 89/1920, aniž úřad vyšetřil ze stanov obor působnosti této pokladny, čímž by byl zjistil, že nepřijímá za členy pouze pojištěnce podrobené pensijnímu pojištění.
O námitkách těchto uvážil nss toto:
Výměr I. stolice vyslovil jednak, že stěžující si pokladna jest nepříslušnou k pojištění zmíněných zaměstnanců, jednak uznal H-skou cukerní rafinerii a správu velkostatku ve V. povinnými k náhradě pojistných příspěvků nemoc. pokladně v Ž. Výrok prvý nebyl vůbec naříkán. Dnešní st-lé dokonce v odvolání z rozhodnutí I. stolice souhlasně prohlásili,že proti rozhodnutí o pojistné příslušnosti nečiní námitek. Výrok ten zůstal nař. rozhodnutím nedotčen. Jest proto námitka, brojící proti výroku o nepříslušnosti stěžující si pomocné pokladny k nemoc, pojištěni zmíněných zaměstnanců nepřípustná podle § 5 zák. o ss.
Pokud jde o výrok, jímž se stanoví povinnost zaměstnavatele hraditi okr. nemoc, pokladně v Ž. pojistné příspěvky, jenž byl jedině předmětem rozhodování instance II. i III., byl výrokem tím vyřešen spor mezi okr. nemoc, pokladnou a zaměstnavatelem podle § 41 nem. zák. Výrok ten nezasahuje rozsudečně nijak do subj. práv stěžující si pomocné pokladny a vyřkl proto žal. úřad právem, že odvolání stěžující si pokladny z rozhodnutí II. stolice jest nepřípustné pro nedostatek legitimace. Jest proto brojení nemoc. pokladny soukr. úředníků a zřízenců proti výroku, odpírajícímu jí legitimaci k odvolání z rozhodnutí II. stolice, bezdůvodné.

Citace:

Č. 7202. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 536-538.