Č. 7241.

Zaměstnanci veřejní: Na zápočet služ. doby ztrávené v Bosně nemá čsl. státní zaměstnanec právního nároku.
(Nález ze dne 28. dubna 1928 č. 7707).
Věc: František M. v M. (adv. Dr. Frt. Nepustil z Prahy) proti zemskému finančnímu ředitelství v Brně stran odpočivných požitků při dobrovolném odchodu ze státní služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 28. března 1925 žádal st-l, měřickv vrchní komisař v M., za přeložení do trvalé výslužby na základě § 10 zák. č. 286/24, za výplatu odbytného, jež činí polovinu odbytného dle § 9 a o zajištění odpočivných požitků dle bodu 2. § 10. — Na dotaz z 26. srpna 1925, trvá-li na své žádosti o povolení dobrovolného odchodu ze státní služby, vyjádřil se st-l dne 29. srpna 1925, že trvá na své žádosti a doplňuje ji v tom smyslu, že prosí o propuštění ze státní služby dle § 11 zák. č. 286/24, jelikož má 20 služ. let do výslužby započítatelných.
Výnosem z 30. října 1925 poukázalo min. fin. žal. úřad, aby žádosti bylo co nejdříve vyhověno. Poněvadž st-l sloužil v době od 11. dubna 1910 do 28. února 1911 u zem. vlády v Bosně a Hercegovině jako měřický elév, učinil žal. úřad min-u fin. návrh na povolení započtení této doby pro výměru pense, k čemuž dalo min. výnosem z 10. prosince 1925 zmocnění a dodalo, že v případě jmenovaného nelze postupovati podle § 11 zák. č. 286/24, ježto v den účinnosti cit. zák. neměl ještě 20 let započítatelné služ. doby, a ostatně k jeho podání z 29. srpna 1925 nelze přihlížeti. Nato vydal žal. úřad nař. rozhodnutí tohoto znění: K Vaší žádosti z 28. března 1925 dává Vás zem. fin. řed v Brně na základě zmocnění uděleného min. fin. dnem doručení tohoto dekretu podle § 10 zák. č. 286/24 do trvalé výslužby a vyměřuje Vám v důsledku Vaší, k poslednímu dni měsíce prosince 1925 pro výměru odpočivných požitků započítatelné služ. doby 21 roků, 8 měsíců, 12 dní (min. fin. povolilo výn. z 10. prosince 1925 započtení služ. doby v Bosně od 11. dubna 1910 do 28. února 1911) odbytné jednou pro vždy v poloviční výši 22 násobku jednoměsíčního příjmu naposled vyplacených stálých požitků. Nároku na výplatu odpoč. a zoaptř. požitků nabudete ve smyslu § 10 odst. 2. zák. č. 286/24 teprve, jestliže úředním lékařem bude zjištěna Vaše trvalá neschopnost k výdělku, nejdéle však dnem, kterým dovršíte 60. rok věku; požitky ty Vám budou vyměřeny podle uvedeného ustanovení, jakmile zdejšímu úřadu prokážete, že Jste tyto podmínky splnil a takto nároku nabyl. Podle § 11 zák. č. 286/24 nelze ve Vašem případě postupovati, ježto v den účinnosti cit. zák. neměl jste 20 let započítatelné služ. doby,a ostatně k Vašemu podání z 29. srpna 1925 nelze přihlížeti.
O stížnosti, do tohoto rozhodnutí podané, uvážil nss:
Spor je pouze o to, měl-li st-l ke dni účinnosti zák. č. 286/24, t. j. ke dni 4. ledna 1925, nejméně 20 let započítatelné služ. doby, a zda tudíž se na něho vztahuje ustanoveni § 11 cit. zák.
Jest nesporno, že bez zápočtu doby od 11. dubna 1910 do 28. února 1911, ztrávené u zem. vlády v Bosně, neměl st-l ke dni 1. ledna 1925 20 let služ. doby, a záleží tudíž rozhodnutí dnešního sporu na tom, zda účinek započtení oné doby, povoleného výnosem min. fin. z 10. prosince 1925, tedy po 1. lednu 1925, lze retrahovati ke dni, kdy zákon č. 286/ 24 nabyl účinnosti a který pro posouzení nároku st-lova jest jedině rozhodným.
§ 11 cit. zák. stanoví jako předpoklad pro jeho použití, že dotyčný zaměstnanec musí vykazovati ke dni 1. ledna 1925 nejméně 20 let započítatelné služ. doby. Nárok st-lem tvrzený bylo by tedy lze jen tehdy uznati oprávněným, kdyby buďto služba u zem. vlády v Bosně byla již ex lege započítatelnou pro výměru výslužného, čili kdyby se po zákoně již k ní muselo hleděti, jako by byla ztrávena v čsl., resp. dřívějším rak. státním služ. poměru, nebo kdyby určitým aktem kompetentního úřadu povahy konstitutivní byla bývala započtena se zpětnou účinností ke dni 1. ledna 1925.
Co se první eventuality týče, není žádného zákonného předpisu, který by služ. dobu, u zem. vlády v Bosně ztrávenou stavěl na roven státní služ. době v čsl. republice, nebo služ. době v dřívějším Rak., a dle něhož by se ona doba beze všeho započítávala při převzetí do této služby. Neprávem se v tomto směru stížnost dovolává ustanovení § 61 služ. pragm., dle něhož jest při vyměření odpočivných požitků! započísti dobu v jiném státním služebním poměru ztrávenou. poněvadž zákon tento, upravující pouze služ. poměry stát. úředníků a sluhů býv. Rak. a nevztahující se na území Bosny, mohl míti a měl na mysli pouze rak. státní služ. poměr, nikoliv ale stát. služ. poměr na území, které nepatřilo k Rak, t. j. ke královstvím a zemím v říšské radě zastoupeným. Jdou proto veškeré námitky stížnosti, opírající se o služ. pragmatiku, mimo, poněvadž se tato, jak uvedeno, na službu u zem. vlády v Bosně nevztahovala a také vztahovati nemohla. Nárok na zápočet oné služby nebyl založen ani cís. rozhodnutím z 18. září 1905 (výn. min. fin. ze 4. října 1905 č. 67266), neboť i toto rozhodnutí dává pouze svolení k tomu, aby při bezprostředním přestupu do civ. stát. služby byla služ. doba, ztrávená v bosensko-hercegovské administrativní službě se souhlasem min. fin. při výměře odpočivných požitků započtena, nedává však na zápočet ten nároku. Z uvedeného plyne, že dne 1. ledna 1925 nebyla doba st-lem v bosenské službě ztrávená již po zákonu služ. dobou započítatelnou ve smyslu § 23 cit. zák. Aby k této službě mohlo býti při výměře pense přihlíženo, musí proto, ježto nějaké zákonné ustanovení toho obsahu, že jest již ex lege započítatelná, neexistuje, přistoupiti zvláštní akt, jímž se tato služba výslovně započítává. Na obsahu tohoto aktu pak závisí, v jakém směru a rozsahu zaměstnanec výhody takovým aktem mu propůjčené stává se účasten. Že by nějakým výslovným aktem byla bývala ona doba st-li již dříve započtena, stížnost netvrdí, odvolávajíc se pouze na výn. min. fin. z 10. prosince 1925 , jímž byl povolen zápočet služby v Bosně od 11. dubna 1910 do 28. února 1911; z tohoto výnosu pak dovozuje, že jím byla ona doba započtena se zpětnou působností již ke dni 1. ledna 1925. Toto stanovisko stížnosti nelze uznati správným. Jak shora dovoženo, není žádného nároku a započtení služ. doby, ztrávené u zem. vlády v Bosně, a státní zaměstnanec se stává účasten této výhody teprve výslovným aktem kompetentního úřadu. Tu však mohl úřad, ježto nějaký právní nárok na započtení neexistuje, dle volného uvážení rozhodnouti jak o povolení, tak i o rozsahu povoleného započtení. Ze spisů pak jest patrno, že min. fin. v dovolávaném výnosu sice bosenskou službu st-li započetlo, avšak účinek tohoto započtení omezilo v tom směru, že vyslovilo, že v případě st-lově nelze tuto dobu při posuzování doby rozhodné pro nárok dle § 11 zák. č. 286/24 bráti v úvahu. Když tedy min. fin., povolujíc st-li ze své vůle zápočet služby bosenské, takto výslovně vyloučilo účinnost tohoto zápočtu pro nárok podle § 11 zák. č. 286/ 1924, nelze již vzhledem k tomuto omezení k st-lově službě bosenské při posuzování uplatňovaného jím nároku na odpočivné požitky podle ustanovení právě citovaného bráti zřetel, a nelze se pro nárok podle § 11 cit. zák. dovolávati onoho výnosu ani ve spojení s ustanovením § 23 cit. zák.

Citace:

č. 7241. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 615-617.