Č. 7059.

Školství. — Řízení správní: 1. * Z ustanovení § 131 úst. listiny neplyne zákaz, že by ve školách některé jazykové menšiny nesměly býti vyučovány též děti jiného jazyka, pokud se týče jiné národnosti. 2. * Z ustanovení § 12 vl. nař. č. 321/20 o veřejné správě neplyne zákaz, že děti z Hlučínska, třebas nejsou národnosti německé, nesmějí navštěvovati školy s vyučovacím jazykem německým mimo území Hlučínska. — 3. O dozorčí pravomoci předsedy zem. škol. rady slezské vůči opatřením předsedy míst. škol. rady.
(Nález ze dne 31. ledna 1928 č. 1651).
Prejudikatura: Boh. A:1857/23, 3001/23.
Věc: Vincenc G. a spol. v K. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran návštěvy škol opavských dětmi z Hlučínska.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí zrušují se pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutim ze 3. ledna 1925 vyslovil splnomocněný komisař čsl. republiky pro Ratibořsko, že předseda mšr-y v Opavě přivolil počátkem škol. roku 1924/25 k přijetí 211 dětí z Hlučínska do něm. škol obecných a občanských v Opavě, mezi nimiž je 98 dětí, které se v rozhodnutí výslovně uvádějí. Jako předseda zšr-y a zároveň splnomocněný komisař pro Rat. zrušil jmenovaný funkcionář výše uvedené opatření předsedy mšr-y v Opavě a nařídil měst. škol. výboru, aby 98 školou povinných dětí, v rozhodnutí uvedených, se vyloučilo z dalši docházky do škol opavských, a odkázal je na příslušnou školu domácí. V důvodech bylo uvedeno toto:
»Dle § 131 úst. listiny zaručuje se v místech a okresích, v nichž jest usedlý značný zlomek státních občanů čsl. jiného jazyka než čsl., dětem těchto občanů ve veř. vyučování v mezích všeobecné úpravy vyučovací přiměřená příležitost, by se jim dostalo vyučování v jejich vlastní řeči. Dle toho odporuje jak doslovu, tak duchu tohoto ustanovení ústavy, aby v Opavě, kde jest usedlý značný zlomek státních občanů jazyka německého, vyučovaly se v něm. školách děti jazyka jiného než německého (zde t. zv. moravského), přicházející mimo to do školy ne z místa okresu školy, nýbrž z okresu cizího. U dětí československých z Hlučínska, navštěvujících — a sice po většině následkem organisované politické agitace — něm. školy v Opavě, nejedná se o potřebu kulturní, jakou má na mysli § 131 úst. listiny a to tím méně, že dle všeobecně uznaných zásad pedagogických má se díti první všeobecné vyučování, jež sprostředkuje škola obecná, v mateřském jazyku dětí. Zmíněný předpis úst. listiny má vyhověti odůvodněným kulturním potřebám již stávajících menšin, ale nemůže býti zneužíván k tomu, aby poněmčováním dětí neněmečkých byly nár. menšiny uměle a systematicky rozmnožovány. Převyšovalo by daleko práva národnostních menšin mírovou smlouvou a ústavou jim zaručená, kdyby mohly bez omezení vyučovati ve svých školách i děti národnosti a řeči československé a je takto odnárodňovati. K tomu přistupuje ta okolnost, že školství na Hlučínsku zařízeno jest přirozeně dle počtu a bydliště dětí do škol těch náležejících. Kdyby jen v opavských školách něm. mělo zůstati 210 dětí hlučínských, jak to předsedou mšr-y bylo povoleno, bylo by školství na Hlučínsku uvedeno v nepořádek. Dle § 2 vl. nař. z 24. ledna 1920 č. 65 Sb. jest splnomocněný komisař pro Hluč. ustanovený oprávněn jménem vlády republiky čsl., po případě jménem jednotlivých členů vlády, vše, co za vhodné uzná, nařizovati, rozhodovati a opatřovati, čeho k udržení pořádku, konsolidování poměrů a k zabezpečení řádného státního života na území tom bude zapotřebí. V rámci tohoto dalekosáhlého oprávnění a zvláštního zmocnění musí splnomocněný komisař zajisté bytí uznán oprávněným, aby se opřel opatřením předsedy mšr-y v Opavě, jimiž se nyní již po léta umožňuje hlučínským dětem hromadná návštěva něm. škol opavských, porušuje se tím ve vysoké a nebezpečné míře pořádek ve správě školské na Hlučínsku a pracuje se přímo a vědomě proti konsolidaci tamních poměrů. Tímto zásahem splnomocněného komisaře neporušuje se zákon, neb není zákonného předpisu, dle něhož by rodičové měli nárok, aby jejich dítě bylo přijato do školy cizího školského obvodu, tím méně do školy jiného než mateřského jazyka dítěte. Jedná se tu jen o to, aby adm. opatřeními předsedy opavské mšr-y, v jeho volném uvážení ležícími, nebyla do základů otřásána a v nepořádek uváděna školská administrativa na Hlučínsku. Z těchto důvodů a proto, že návštěva něm. škol mimohlučínských dětmi hlučínskými jazyka čsl. odporuje i ústavě samé, musilo zmíněné povolení předsedy mšr-y v Opavě býti zrušeno.«
Odvolání, podané rodiči dítek z tohoto rozhodnutí zamítlo min. škol. řadou rozhodnutí, a to z důvodů rozhodnutí nař., přihlížejíc k tomu, že podle ustanovení § 12 vl. nař. ze 4. května 1920 č. 321 Sb. jest s výhradou § 5 jaz. zák. vyučovací řečí školních dětí na Hlučínsku výhradně jazyk český a tudíž přijímání dětí neněmecké národnosti do škol něm. jest v odporu s platnými zákonitými předpisy. Úsudek, že v daném případě jde o děti moravské národnosti, založen jest na skutečnostech, zjištěných při úředním šetření, konaném ve věci vzhledem k prohlášení strany, že jest národnosti německé, jež stranám byly řádně sděleny a jimi nepopřeny; nekonkretisované námitky rekursu o něm. národnosti rekurentů nemohly býti při instančním přezkoumání shledány důvodnými.
O stížnostech uvážil nss takto:
1. Stížnosti především vytýkají nař. rozhodnutím nezákonnost proto, poněvadž prý splnomocněný komisař pro Ratibořsko nemá právo rušiti rozhodnutí mšr-y v Opavě, která jemu není vůbec podřízena, a poněvadž i v tom případě, kdyby jmenovaný funkcionář byl rozhodoval ve své vlastnosti jako předseda zšr-y slezské, by bylo rozhodnutí jeho nezákonné, poněvadž by rozhodnutí podobná mohla vydávati jenom zšr jako taková a to jenom pořadem instancí.
Rozhodnutí ze 3. ledna 1925 pochází sice od »splnomocněného komisaře pro Ratibořsko«, avšak zrušení tam zmíněných opatření předsedy mšr-y v Opavě stran přijetí dětí z Hlučínska do škol opavských bylo podle znění uvedeného rozhodnutí vysloveno zmíněným funkcionářům v jeho vlastnosti jako předsedy zšr-y slez. a zároveň splnomocněného komisaře pro Rat., pochází tedy jak od předsedy zšr-y slez., tak od splnomocněného komisaře pro Rat. Poněvadž pak ono rozhodnutí týká se jednak návštěvy škol opavských, jednak školní docházky dětí z Hluč., nelze shledati, že by ono rozhodnutí z 3. ledna 1925 bylo zmatečné pro nedostatek místní kompetence.
Co do věcné kompetence pak jest uvážiti toto:
Rozhodnutí ze 3. ledna 1925 nebylo vydáno v řádné cestě instanční, která by ovšem, pokud jde o návštěvu škol opavských vyžadovala podle § 15 a 24 odst. 5 slez. zák. o dozoru ke školám z 28. února 1870 č. 18 z. z, (resp. § 10 slez. zák. o zřizování škol ze 6. listopadu 1901 č. 41 z. z. a § 38 řádu škol. z 29. září 1905 č. 159 ř. z.) §§ 2, 11 a 14 vl. nař. ze 6. listopadu 1920 č. 608 Sb. nejprve rozhodnutí okr. (měst.) škol. výboru a pak teprve rozhodnutí zem. škol. rady (resp. podle § 38 cit. slez. zák. o dozoru ke školám v případech pilných předsedy zšr-y), a která by dále — pokud jde o Hlučínsko, vyžadovala podle cit. slez. zák. o dozoru ke školám ve spojení s §§ 1 a 12 odst. 2 vl. nař. ze 4. května 1920 č. 321 Sb. v prvé stolici rozhodnutí okr. škol. výboru (resp. pro dobu přechodnou — srovnej § 12 odst. 2 cit. nař. č. 321/20 — přednosty okr. polit, správy). Naopak jde tu zřejmě o rozhodnutí vydané z moci dozorčí; takováto rozhodnutí nejsou však — jak nss ustáleně judikuje — srovnej na příklad nál. Boh. A 3001/23, 1857/23 — pokud opak není výslovně stanoven — vázána na určitý pořad stolic, takže rozhodnutí dozorčí není již proto nezákonné, že bylo vydáno přímo vyšším úřadem dozorčím. Že pak ve Slezsku zšr a na Hlučínsku splnomocněný komisař pro Rat. jsou dozorčími úřady ve věcech národního školství, plyne jednak ze zák. z 25. května 1868 č. 48 ř. z. (zejména § 10) a ze shora cit. slez. zák. o dozoru ke školám, jednak, pokud jde o splnomocněného komisaře pro Rat. — ze zákonů právě uvedených v souvislosti s §§ 1 a 12 odst. 2 věta prvá vl. nař. ze 4. května 1920 č. 321 Sb. (srovnej ostatně též to, co o téže otázce řečeno bylo v nál. Boh. A 1857/23).
Nelze proto shledati, že by zšr-ě, rssp. splnomocněnému komisaři pro Rat. nepříslušela vůbec dozorčí pravomoc nad školstvím v Opavě, resp. na Hlučínsku a že by rozhodnutí z 3. ledna 1925 bylo zmatečné již proto, anebo z toho důvodu, že bylo vydáno přímo dozorčím úřadem vyšším.
Stran výtky, že k vydání rozhodnutí toho by byla nejvýše snad oprávněna zšr a nikoliv její předseda, jest uvážiti, že podle § 38 slez. zák. o dozoru ke školám může »v pilných případech« (§ 13) předseda zšr-y přímo opatření činiti »stran takových věcí, které se mají vyřizovati způsobem kolegiálním ...«" Že by pak v daném případě nešlo o případ pilný po rozumu § 13 cit. zák., stížnost nevytýká, takže nss vzhledem k § 18 zák. o ss neměl příčiny, touto otázkou se zabývati.
Je tedy shora uvedená námitka bezdůvodnou.
2. Stížnosti ovšem vytýkají také meritorní nezákonnost nař. rozhodnutí, poněvadž prý důvody, které v nař. rozhodnutích jsou uvedeny, resp. recipovány z rozhodnutí úřadu nižšího, a tím vůbec nař. rozhodnutí nemají opory v zákoně, což stížnosti blíže dovozují.
V tomto směru vycházel nss z těchto úvah:
V daných případech zrušil splnom. komisař pro Rat. zároveň předseda zšr-y z moci dozorčí rozhodnutí mšr-y v Opavě, kterými celá řada dětí z Hlučínska byla přijata do škol opavských. Dozorčí opatření takové bylo by však po zákonu přípustné jen tehdy, kdyby rozhodnutí mšr-y, resp. jejího předsedy o přijetí oněch hlučínských dětí do škol opavských bylo zmatečné nebo jinak nezákonné. Žal. úřad, resp. nižší úřad samy zmatečnost oněch rozhodnutí předsedy mšr-y, zejména snad pro nepříslušnost tohoto funkcionáře, netvrdí a nss ji také neshledal, když přece podle § 10 slez. zák. o zřizování škol ze 6. listopadu 1901 č. 41 z. z. »děti bydlící vně školní obce přijímati se smějí jen potud, pokud jich přijetím nenastane přeplnění učebních světnic« (srovnej též další větu téhož § na konci), když dále podle § 25 odst. 1 bod 6 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. »míst. škol. rada je oprávněna a povinna: rozhodovati o přijímání žáků z cizí školní obce do školy« a když konečně podle § 38 řádu škol. z 29. září 1905 č. 159 ř. z. »dítky, které bydlí mimo obvod školní, potřebují ku přijetí.... povolení míst. úřadu škol.«. Že by uvedené oprávnění mšr-y neplatilo v příčině dětí z cizího křesu školního po př. z jiného obvodu zemského anebo že by počet dětí takto přijímaných byl nějak co do své výše omezen jinak než ohledem uvedeným v § 10 slez. zák. o zřizování škol (přeplnění učebních tříd), z uvedených ustanovení neplyne.
Je ovšem pravda, že uvedené oprávnění přísluší podle cit. předpisů a zejména podle § 25 a 26 zák. č. 292/20 míst. škol. radě jakožto úřadu organisovanému sborově. Poněvadž však žal. úřad netvrdí, že by tu nebylo šlo o případ pilný podle § 13 slez. zák, o dozoru ke školám, neshledal nss zmatečnosti v tom, že tu rozhodoval »předseda« mšr-y.
Zbývá tedy zkoumati, zda ona rozhodnutí předsedy mšr opavské byla materielně nezákonná.
Že by rozhodnutí ona byla nezákonná z důvodu uvedeného v § 10 zák. o zřizování škol (přeplnění tříd), nař. rozhodnutí netvrdí. Nař. rozhodnutí spatřují však nezákonnost oněch rozhodnutí o přijetí hlučínských dětí do škol opavských podle znění nař. rozhodnutí, resp. podle recipovaného odůvodnění rozhodnutí splnom. komisaře a předsedy zšr-y v podstatě v tom, že a) přijímání dětí těch odporuje § 131 úst. listiny, b) že přijímáním oněch dětí do škol opavských se uvádí školství a školská administrativa na Hluč. v nepořádek a pracuje se proti konsolidaci tamnějších poměrů, c) že vzhledem k předpisu § 12 vl. nař. č. 321/20, stran vyučovací řeči na školách hlučínských, přijímání dětí neněmecké národnosti do škol něm. mimo Hluč. odporuje platným zák. předpisům.
Důvod ad a) neuznal nss správným.
Z předpisů § 131 úst. listiny totiž, jehož bližší provedení zvláštním zákonem ve smyslu § 133 úst. listiny se ostatně ještě nestalo, toliko může plynouti nárok čsl. státních příslušníků jiného jazyka než čsl. na veř. vyučování v jejich vlastní řeči, nelze z toho však vyvozovati zákaz, aby ve školách některé jazykové menšiny nesměly býti vyučovány též děti jiného jazyka, resp. jiné národnosti než jazyka a národnosti oné menšiny, zejména děti národnosti a jazyka čsl.
Ad b. Ani tento důvod nelze uznati dostačujícím; poněvadž, odpadne- li způsobem jinak zákonu vyhovujícím určitý, třeba značnější počet dětí ze škol určitého území, bude ovšem právem školské správy, aby v mezích zákona školství onoho území přizpůsobila takto vznikajícímu stavu, nelze však v pouhém faktu odpadnutí dětí spatřovati již s tohoto hlediska porušení zákona; stejně nelze nezákonnost takovou dovozovati z toho, že přijímáním hlučínských dětí do škol opavských se maří konsolidace poměrů na Hluč., když není prokázáno, že by přijímání dětí do škol opavských se dělo za účely nezákonnými, zejména snad za účelem násilného odnárodňování ve smyslu § 134 úst. listiny. Ad c. Ani celostátní, ani slez. zem. zákony školské, které podle § 1 vl. nař. ze 4. května 1920 č. 321 Sb. v podstatě platí jak ve Slezsku tak na Hlučínsku, neobsahují předpisu, který by všeobecně nařizoval, že dítě smí navštěvovati jenom školu určitého jazyka vyuč. a že zejména nesmí navštěvovati školu vyuč. jaz. lišícího se od jeho národnosti, resp. mateřského jazyka.
Takovým předpisem zejména není taky ani § 1 zák. ze 3. dubna 1919 č. 189 Sb., jak nss již v nál. Boh. A. 6652/27 dovodil; nález tento týká se sice případu v Čechách, vývody jeho lze však v zásadě — při podstatné stejnosti zákonných předpisů — použíti i na Slezsko; že pak příslušný předpis § 20 odst. 2 mor. zák. o zřizování škol ve znění zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. ex 1906 ve Slezsku a na Hlučínsku neplatí, nelze hrubě bráti v pochybnost.
Zbývá tedy už jen zkoumati, zda snad — jak žal. úřad patrně za to má — § 12 vl. nař. č. 321/20 má význam shora uvedený.
Podle § 12 cit. nař. byl sice prozatím z platnosti na Hluč. vyloučen předpis § 6 říš. zák. o školách nár. č. 62 ř. z z roku 1869 a § 2 řádu škol. č. 159 ř. z. z r. 1905 a bylo dále stanoveno, že »vyuč. řečí na školách na Hluč. jest s výhradou ustanovení § 5 zák. jaz. čeština.«
Z úchylek, které takto byly zavedeny ve školství hlučínském v poměru k úpravě školství v ostatním území státním, zejména ve Slez., však toliko jde, že neplatí na Hlučínsku předpis § 6 cit. zák. z r. 1869 (ostatně nyní již částečně pozměněný zákonem č. 226/22 (§ 1 odst. 2 a 3), podle něhož ,(§ 6 zák. z r. 1869) »rozhodne zem. úřad škol. ...ve kterém jazyku se má vyučovati....« ani s tím související předpis § 2 řádu škol. z roku 1905, dále že na školách na Hluč. — pokud nejsou ve smyslu § 5 úst. zák. č. 122/1920 zřízeny pro příslušníky nár. menšin, vyučuje se jazykem čsl.; z předpisů těchto však neplyne zákaz, že děti z Hluč., které nejsou národnosti něm., nesmějí navštěvovati školy s vyuč. jazykem něm. mimo území hlučínské. Na tom nemůže nic měniti pouhá — třeba nesporná zásada pedagogická o tom, že dítě nejlépe prospívá, je-li vyučováno jazykem mateřským a proto podle možnosti má býti vyučováno tímto jazykem. Nelze tudíž ani shledati, že by přijetí hlučínských dětí do něm. škol opavských po té stránce odporovalo zákonu.
Nestačí-li však důvody, o které se nař. rozhodnutí, resp. předchozí rozhodnutí předsedy zšr-y v Opavě a splnom. komisaře pro Rat. jedině opírají, k tomu, aby — dozorčí cestou zrušená — rozhodnutí předsedy mšr-y opavské mohla býti uznána za nezákonná, pak nelze tu také shledati dostatečnou oporu pro zrušení oněch rozhodnutí předsedy mšr-y opavské; poněvadž pak dále st-lé, resp. jimi zastupované děti nabyly z oněch rozhodnutí předsedy mšr-y opavské nárok na to, aby děti směly své školské povinnosti činiti zadost návštěvou oněch škol v Opavě, byla práva st-lů nař. rozhodnutími nezákonným způsobem porušena.
Proto dospěl ss ke zrušení nař. rozhodnutí, aniž bylo třeba zabývati se také ještě námitkami stížnosti, vytýkajícími zejména, že st-lé a jejich dítky jsou národnosti něm. a že úřadem tvrzené zjištění jejich neněmecké národnosti se stalo v řízení vadném.

Citace:

č. 7059. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 247-252.