Č. 7240.

Zaměstnanci veřejní (Podk. Rus): * Podle usnesení min. rady z 22. prosince 1920 přísluší za splnění ostatních předpokladů nárok na diety z důvodu nemožnosti přestěhovati se do nového působiště zaměstnancům »na Podk. Rusi trvale ustanoveným« bez ohledu na to, jsou-li v postavení definitivním či provisorním.
(Nález ze dne 28. dubna 1928 č. 7345.)
Prejudikatura: Boh. A 6971 / 27.
Věc: Geza F. ve V. proti hlavnímu finančnímu ředitelství v Užhorodě stran diet z titulu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l, dříve diurnista u fin. řed. v Užhorodě, byl ředitelstvím jmenován dne 1. srpna 1923 provisorním účetním asistentem XI. hodn. třídy, a později roku 1924 jmenován na vlastní žádost provisorním ber. asistentem v XI. hodn. třídě s platností od 1. července 1924 a přidělen služebně bernímu úřadu v Užhorodě. Usnesením ze 16. července 1925 přeložen pak v téže vlastnosti z moci úředník ber. úřadu ve V. , kde nastoupil službu dne 3. července 1925. Podáním z 29. října 1925 žádal st-l o povolení diet z důvodu vedení dvojí domácnosti v měsíčním obnose 1500 Kč. Žádost ta byla nař. rozhodnutím zamítnuta.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Podle ustanovení bodu II D 2 »zásad pro úpravu osobních poměrů civ. stát. zaměstnanců na Podk. Rusi« schválených v min. radě dne 22. prosince 1920, přísluší ženatým zaměstnancům na Podk. Rusi trvale ustanoveným, jakož i zaměstnancům guvernérem Podk. Rusi s platností prozatímní jmenovaným, jak při původním jmenování, tak při pozdějším přeložení z moci úřední, pokud nemohou se pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště nebo místa poblíž se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati, diety, případně mimořádný přídavek stanovený pro exponované zaměstnance v bodě I. cit. zásad.
Z předpisu toho je patrno, že za splnění i ostatních předpokladů příslušejí diety z titulu vedení dvojí domácnosti pouze jednak zaměstnancům na Podk. Rusi trvale ustanoveným, jednak zaměstnancům guvernérem Podk. Rusi s platností prozatímní jmenovaným. Žal. úřad upřel st-li nárok na diety,poněvadž ani nebyl jmenován guvernérem Podk. Rusi, ani — jsa úředníkem toliko provisorním — nemůže býti pokládán za úředníka (na Podk. Rusi) trvale ustanoveného, a nespadá tedy ani do jedné ani do druhé kategorie zaměstnanců, jímž cit. ustanovením jedině nárok na diety, o jaké jde, je přiznán.
Stížnost vytýká především, že hl. fin. řed. zastává stejnou funkci stran jmenování úředníků fin. správy jako guvernér Podk. Rusi stran jmenování úředníků politické správy, takže je lhostejno, že st-l nebyl jmenován guvernérem Podk. Rusi.
Této námitce přisvědčiti nelze.
Podle § 2 bodu 4 lit. c) nař. vl. z 26. dubna 1920 čís. 356 Sb. vydaného na základě § 3 odst. 8 úst. listiny přísluší do působnosti guvernéra prováděli jmenování i povýšení soudců a úředníků státních až včetně do VII. hodn. třídy s platností provisorní pro území Podk. Rusi, pokud jde o úředníky civ. správy, tudíž s vyloučením zaměstnanců, kteří nepodléhají civ. správě jako úřady celní, poštovní, železnice atd. K těmto úřadům náležejí i úřady finanční, které dle zák. z 9. února 1920 č. 59 Sb. podléhají hl. fin. ředitelství pro Podk. Rus v Užhorodě, resp. min-u fin. Jestliže za účinnosti vl. nař. č. 356/1920 usnesení min. rady z 22. prosince 1920, přidržujíc se zřejmě dikce uvedeného nařízení, omezilo nárok na diety na »zaměstnance guvernérem Podk. Rusi s platností prozatímní jmenované«, nutno z toho souditi, že zaměstnancům ustanoveným nikoli guvernérem, nýbrž orgánem jiným, pokud nespadají do kategorie zaměstnanců »na Podk. Rusi trvale ustanovených«, výhody oné přiznati nechtělo.
St-l, který nebyl jmenován guvernérem Podk. Rusi, mohl by tudíž jen tehdy právem uplatňovati nárok na sporné diety, kdyby spadal do druhé kategorie v cit. zásadách uvedené, t. j. kdyby byl zaměstnancem na Podk. Rusi trvale ustanoveným. Žal. úřad popřel existenci i tohoto druhého předpokladu, vycházeje zřejmě z názoru, že st-l nespadá pod kategorii zaměstnanců na Podk. Rusi trvale ustanovených proto, že jeho služ. poměr jest pouze poměrem provisorním.
Stížnosti, namítající proti tomu, že nezáleží na tom, stalo-li se ustanovení definitivně či provisorně, bylo dáti za pravdu. Shora cit. zásady upravují osobní poměry civ. stát. zaměstnanců činných na Podk. Rusi, normujíce pro ně různé výhody. Při tom rozlišují zásadně jednak státní zaměstnance na Podk. Rus »zatímně přidělené« (exponované — bod I). jednak zaměstnance »na Podk. Rusi trvale ustanovené« (jakož i zaměstnance guvernérem Podk. Rusi s platostí prozatímní jmenované — bod II), stanovíce výhody pro tu a onu skupinu způsobem různým. Již z této systematiky je patrno, že cit. »zásady« stavíce proti sobě 1. jednak zaměstnance na Podk. Rus zatímně přidělené (exponované), 2. jednak zaměstnance na Podk. Rusi trvale ustanovené, a zahrnujíce zaměstnance posléze uvedené v jedinou skupinu se zaměstnanci guvernérem Podk. Rusi — ve smyslu vl. nař. č. 356/1920 pro území Podk. Rusi — prozatímně jmenovanými, nechtěly slovy »trvale ustanovené« vyznačiti povahu služ. postavení dotyčného zaměstnance, nýbrž protiklad proti pouhému dočasnému přidělení na Podk. Rus, a že tedy »zaměstnanci na Podk. Rusi trvale ustanovenými« rozumějí ony zaměstnance, kteří pro služby na Podk. Rus a priori byli určeni, tedy trvale pro území Podk. Rusi byli ustanoveni, a jimiž systemisovaná tam místa měla býti obsazena, zcela bez ohledu na to, zda jejich služ. poměr jest poměrem definitivním či provisorním. Slovo »trvale« v úvodní větě odstavce II jeví se jako synonymum »ustanovení na systemisované místo« a contrario zatímního přidělení dle odst. I, a není synonymem definitivního jmenování. I z té okolnosti, že dle zásady vyslovené v § 45 služ. pragmatiky jest předpisů o služ. požitcích def. stát. úředníků analogicky použíti i pro úředníky provisorní, a z té další úvahy, že by ani úředníci, kteří byvše do státní služby přijati provisorně (§ 10 služ. gragm.) pro službu na Podk. Rus a priori byli určeni, nebyli účastni ani výhod zaměstnanců na systemisovaná místa na Podk. Rusi ustanovených, ani výhod zaměstnanců zatímně přidělených, jimiž nejsou, plyne, že by cit. usnesení min. rady, které přece mělo tendenci odpomoci nedostatku kvalifikovaných sil na Podk. Rusi, kdyby bylo chtělo úředníky provisorní z úpravy tam normované vyloučiti, bylo muselo vyloučení toto určitě vysloviti; to se však nestalo.

Citace:

č. 7240. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 613-615.