Č. 7220.Pošta. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss-em: * Služební poměr poštmistrů v býv. státu uherském, ustanovených na smlouvu u neerárních úřadu poštovních jakož i nárok jejich na vrácení kauce služební v hotovosti složené jest povahy soukromoprávní.(Nález ze dne 19. dubna 1928 č. 24.631/27.) Věc: Dr. Viktor B. v Z. a spol. proti ministerstvu pošt a telegrafů (odb. rada Jos. Lexa) stran vrácení kauce. Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná. Důvody: Podle smlouvy uzavřené v Bratislavě dne 10. prosince 1910 mezi býv. pošt. ředitelstvím a Julií Sz. jako poštmistrovou v H., byla posléze jmenovaná smluvní poštmistrovou (§§ 1 a 18 smlouvy). Podle § 11. smlouvy té povinna byla složití kauci 800 K, kterouž při zrušení smluvního poměru třeba vypověděli, načež se zprostí vinkulace a vrátí částka, která vybude po přezkoumání účtu a vyrovnání erárních pohledávek. Podle § 13 smlouvy může býti smlouva bez jakéhokoliv odůvodnění oboustranně půlročně rozvázána a podle § 16. smlouvy mohou všechny zákonné kroky prýštící ze smlouvy této, v nichž vystupuje erár jako strana žalující, podle volné úvahy úřadu a podle povahy věci projednány býti ve smyslu zák. čl. LIV:1868 nebo zák. čl. LIV:1881 v řízení sumárním bez ohledu na hodnotu sporného předmětu u soudu příslušného k sumárnímu řízení, kdežto řešení sporných otázek, v nichž jest erár stranou žalovanou, patří před soudy příslušné podle povahy záležitosti a sídla správy uherských erárních právních záležitostí. Poštovní úřad v H. byl fakticky převzat dne 8. února 1919 do státní správy čsl. a poštmistrové Sz. byla dána placená dovolená. Služ. poměr jmenované byl pak na základě ustanovení § 13 shora uvedené smlouvy vypověděn výnosem ředitelství pošt v Bratislavě ze 16. února 1920 ke dni 1. března 1920 a po uplynutí stanovené šestiměsíční lhůty dne 31. srpna 1920 řádně rozvázán. Podáním z 18. října 1922 žádal Dr. Viktor B. jménem svým a jménem ostatních dědiců po Julií Sz., poštmistrové v H., dne 12. listopadu 1920 zemřelé, na základě odevzdací listiny okr. soudu ve Z. z 15. února 1922 o vydání služ. kauce v částce 800 K, kterou Sz. v listopadu 1910 složila v hotovosti do pokladnice ředitelství pošt v Bratislavě a kteráž na to odvedena byla do Ústřední státní pokladny v Budapešti. Žádosti té řed. pošt v Bratislavě výměrem z 18. listopadu 1922 nevyhovělo a podotklo, že uvolnění výplaty kaucí býv. uh. poštmistrů bude řešeno cestou diplomatickou. Nař. výnosem poukázalo min. pošt, vybavujíc odvolání dědiců, ředitelství pošt v Bratislavě, aby jménem min. vyrozumělo st-le o tom, v jakém stadiu jest otázka služ. kaucí, složených personálem býv. pošt. správy uher., odvolávajíc se při tom na objasnění věci podané výnosem z 18. října 1925, dle kterého kauční částky, složené v hotovosti, spadají do tak zvaných adm. dluhů, za kteréžto závazky býv. uh. státní správy odpovídá podle ustanovení předposledního odstavce čl. 186 a posl. odst. čl. 188 mírové smlouvy Trianonské jedině nynější vláda maďarská, se kterouž však ve věci nebylo docíleno dohody. Proto také nemohly býti pojaty takovéto pohledávky do soupisů pohledávek vzniklých ve starých rak. korunách, nařízeného vl. nař. z 27. června 1924 č. 224 Sb., jehož předmětem jsou jen pohledávky a dluhy soukromoprávní. Pokud jde o kauce složené v hotovosti, nemohou býti stranám vráceny, poněvadž, jak shora vzpomenuto, tvoří částky ty součást tak zvaných adm. dluhů, jichž výplatu nynější vláda maďarská dosud odmítá. V témže vyřízení sdělen byl dále výn. min. fin. z 29. října 1925, podle něhož pohledávky vzniklé proti byv. státu uher. z titulu služ. kauci v hotovosti složených nelze subsumovati pod ustanovení zák. č. 236/24, resp. vl. nař. 56/25. O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto: Z děje shora vylíčeného plyne, že služ. poměr Julie Sz. jako poštmistrové u býv. uher. neerárního úřadu poštovního k býv. uher. poštovní správě byl založen dvoustrannou smlouvou vypověditelnou z obou stran a že práva a závazky ze složené služ. kauce pro strany plynoucí byly smlouvou stanoveny a jako smluvní práva a závazky od obou stran uznány.Byl tedy služ. poměr Sz-ové i nárok její na vrácení služ. kauce po skončení služ. poměru povahy ryze soukromoprávní. Podle § 1. zák. čl. I. z roku 1911 patří do působnosti okr. soudů, tedy soudů řádných, mimo jiné, bez ohledu, na hodnotu předmětu sporu i spory ze služ. smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Ježto právní povaha služ. poměru Sz-ové jako poměru soukromoprávního i právní povaha jejího nároku na vrácení služ. kauce nedoznala žádné změny ani po dni 28. října 1918 až do dne rozvázání služ. poměru, jest dle uvedeného § 1 zák. čl. I. z roku 1911 a § 2. zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. jedině řádný soud příslušný k rozhodování sporu o vydání služ. kauce, o niž tu jde. Na této příslušnosti nemění ničeho okolnost, že Sz-ová mezitím zemřela a že vydání kauce požadují její dědicové, ježto i tito mohou sporný nárok uplatňovati jen na základě uvedené smlouvy služební jako nárok soukromoprávní. — — —