Č. 7228.

Známky ochranné: I. Může známce, požívající ochrany v některém ze států, přistoupivších k unijní smlouvě pařížské, přes to býti v jiném státu svazovém odepřena ochrana? — II. Je slovo »osmia« způsobilé k zápisu jako ochranná známka pro zboží, při jehož výrobě se užívá kovu osmia?
(Nález ze dne 24. dubna 1928 č. 5723).
Věc: Firma B. et Co., akc. spol. v Dossenheimu proti ministerstvu obchodu o ochrannou známku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Pro stěžující si firmu byla r. 1922 v Německu a pod č. 291 a 885 dne 15. ledna 1926 u mezinárodního úřadu v Bernu pod. č. 45.373 zapsána pro plnicí péra známka, pozůstávající ze slova »Osmia«. Výměrem z 9. března 1926 pojalo min. obch. pochybnosti o registrační způsobilosti této známky z důvodu, že známku tvoří výlučně slovo »Osmia«, t. j. množné číslo slova osmium, jména to známého kovu. Obsahuje tedy známka výlučně údaj o způsobu výroby chráněného zboží a jest vyloučena ze zápisu podle čl. 6 č. 2 pařížské unijní smlouvy z 20, března 1883, resp. § 1 známk. novely z 30. srpna 1895 č. 108 ř. z.
Podáním z 19. července 1926 odporovala st-lka tomuto výnosu, uvádějíc podrobné důvody , avšak přes to vyloučilo min. obch. nař. rozhodnutím známku, o niž jde, z ochrany pro území Čsl. republiky.
O stížnosti, podané do tohoto rozhodnutí, uvážil nss toto:
Předpisem § 1 známkové novely jsou vyloučena ze zápisu do rejstříku slova taková, která obsahují výhradně údaje místa, času neb způsobu výroby, vlastnosti, určení ceny, množství nebo váhy zboží. Podle čl. 6 č. 2 unijní smlouvy pařížské v úpravě washingtonské, může však známka v zemi původu řádně uložená a ochráněná ve všech ostatních zemích svazu býti přes to odmítnuta nebo za neplatnou prohlášena, skládá-li se výlučně ze značek neb údajů, které jsou způsobilé sloužiti v obchodu k označení druhu, jakosti, množství, určení hodnoty, místa původu zboží, nebo času výroby. Podle § 32 známk. zák. jsou pro ochranu známek zahraničních podniků směrodatný smlouvy neb úmluvy, uzavřené s cizími státy.
Nař. rozhodnutím odepřel žal. úřad, opíraje se o tyto normy, známce stěžující si firmy, pozůstávající výhradně ze slova »Osmia« a zapsané pro plnicí péra, ochranu pro území tohoto státu v podstatě z důvodu, že ve slově tom je patrný a jasně rozeznatelný kmen slova osmium, pojmenování to kovu, v čemž nutno spatřovati popisný údaj o způsobu výroby ochráněného zboží z ochrany známkové podle předpisů právě uvedených vyloučený.
Proti tomu namítá stížnost předem, že známka, o niž se jedná, nemůže býti podle pařížské unijní smlouvy ze zápisu vyloučena, poněvadž je již zapsána do rejstříku ve všech státech, ze kterých největší část k této smlouvě přistoupila. Tuto výtku nelze pojímati jinak, než tak, že st-lka jí zásadně zastává právní názor, že známce, požívající ochrany v některém ze států, přistoupivších k unijní smlouvě pařížské, nemůže býti v jiném státu svazovém odepřena ochrana proto, že obsahuje popisný údaj o způsobu výroby zboží jí chráněného. Tomuto stanovisku však odporuje jasné znění shora podaného čl. 2 zmíněné smlouvy, a nelze již proto výtce stížnosti na něm vybudované přiznati úspěchu.
Ve věci samé jde v podstatě o otázku povahy skutkové, lze-li totiž považovati za logicky možný a přípustný úsudek žal. úřadu, že nahradí-li se ve slově »osmium« koncovka »um« hláskou »a«, může slovo »Osmia«, takto vzniklé, býti konsumenty chápáno jako slovo podstatně se nelišící od slova osmium, jména to kovu, jehož se podle samotného přiznání stížnosti, používá k výrobě chráněného zboží. Žal. úřad odůvodnil tento svůj úsudek úvahou, že i ze slova »Osmia« lze původní jméno a význam slova osmium rozeznati; nss neshledal, že tato úvaha a úsudek, na ní založený by nebyl logicky možný nebo přípustný. Ovšem vytýká stížnost v dalším svém obsahu, že žal. úřad nepřihlédl k té skutkové okolnosti, že známkou »Osmia« je chráněn celý výrobek, celý systém příslušných plnicích per, kdežto kovu osmium že se užívá jedině ke kalení špičky zlatých per, tvořících toliko součást chráněného výrobku. Leč nehledě ani k tomu, že ze zákona nelze vyčisti, že by přiznával diferenciaci, na kterou tu stížnost klade váhu, podstatný význam právní, neměl žal. úřad ani důvodu otázkou, stížností tu nadhozenou, se zabývati, ježto skutková tvrzení toho obsahu st-lka v řízení správním vůbec nevznesla.
Vytýká-li konečně stížnost, že přes to vše nelze užiti § 1 známk. novely na daný případ proto, že význam slova osmium není všeobecně, nebo alespoň z větší části obecenstvu znám, stačí odkázati na ustálenou judikaturu nss-u (srovn. nál. Boh. A č. 4673/21), zastávající důsledně právní názor, že ustanovení § 1 známk. novely nepostihuje jen taková popisná slova, která jsou co do svého obsahového významu srozumitelná konsumentům všem, nebo alespoň jejich většině, nýbrž, že účel a smysl tohoto předpisu jest shledávati jedině v úmyslu zákonodárce, zabrániti, aby zápisem slova povahy popisné nebylo volné užívání takových slov omezeno neb činěno nemožným ve prospěch majitele známky na újmu všech těch, kdo takových slov, náležejících k obecnému materiálu jazykovému, chtějí užívati k označování svého zboží. S tohoto hlediska nezáleží v zásadě na tom, jde-li o slova běžná, nebo taková, která jsou srozumitelná jen určitému menšímu okruhu obecenstva, nýbrž za rozhodné nutno pokládati, nebyla-li zápisem určitého slova jako známky, zkrácena ona primérní zákonem chráněná volnost ve volbě jazykových prostředků výrazových, které jsou společným kulturním majetkem lidstva. Není proto ani posléz uvedená výtka stížnosti opodstatněna.

Citace:

č. 7228. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 589-591.