Č. 7183.

Cesty. — Řízení správní (Slovensko): 1. * Ve věcech spadajících pod ustanovení § 14 zák. čl. I:1890 rozhoduje župní úřad jako první a zároveň poslední stolice správní. — II. O rozsahu povinnosti obce přispívati k nákladům na správu a udržování úseku župní cesty probíhající obcí.
(Nález ze dne 27. března 1928 č. 7439.)
Prejudikatura: Boh. A 7174/28.
Věc: Obec K. proti župnímu úřadu ve Zvolenu stran příspěvků na udržování župních cest. Výrok: Nař.. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Župní úřad ve Zvolenu vydal ve věci ustálení příspěvků obci na udržování průchodných tratí župních cest nař. rozhodnutí, kterým ustálil obci K. roční příspěvek na udržování průchodné trati župní cesty S.—R. rokem 1926 počínajíc ve výši 1850 Kč.
Toto rozhodnutí napadá stížnost a dovolávajíc se ustanovení § 14 zák. čl. č. I:1890 namítá, že příspěvek se platí toliko od úseku župní cesty, která projde obcí a jíž užívá se na pouliční dopravu, což v daném případě není, že úřad má vyslechnouti interesované obce a v případě potřeby vykonati i místní prohlídku a konečně, že proti rozhodnutí župního úřadu je přípustné odvolání k min. obch. Rozhoduje o této stížnosti, uvážil nss toto:
Nejprve bylo se vypořádati s námitkou, že z rozhodnutí župního úřadu jest odvolání k min. Je sice pravda, že po rozumu § 14, odst. 3 zák. čl. I:1890 bylo lze se dovolati z rozhodnutí adm. výboru do 15 dní k min. obch., leč stížnost přehlíží, že tento pořad stolic správních byl modifikován zák. článkem XXV: 1896 o býv. uh. ss. Z ustanovení § 62, č 1 tohoto zák. čl. vyplývá, že věci spadající pod ustanovení § 14 zák. čl. I:1890 jsou z kompetence min-ovy vyloučeny a že v těchto věcech v důsledku toho rozhodoval potom jako první a zároveň poslední stolice správní adm. výbor, jehož rozhodnutí bylo lze naříkati jen stížností k býv. uh. ss.
Tento právní stav doznal v republice čsl. změny nejprve potud, že na místo býv. uh. ss-u nastoupil nss zřízený zákonem z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. a dále tím, že dnem 1. ledna 1923, kdy nabyl na Slov. účinnosti župní zák. č. 126/20, přešla po rozumu § 6 právě cit. zák. na nové župní úřady veškerá působnost, která dosud příslušela správním výborům.
Z toho plyne, že do rozhodnutí župního úřadu, jež bylo vydáno ve věcech spadajících pod ustanovení § 14 zák. čl. I:1890, není přípustný další opravný prostředek, nýbrž že rozhodnutí to jest konečným ve smyslu § 5. zák. o ss, a jest tudíž námitka stížnosti v tom směru vznesená bezdůvodná.
Jinak však jest tomu, pokud jde o druhé námitky.
Podle ustanovení § 14 zák. čl. 1:1890, o něž se opírá napadené rozhodnutí a jehož se dovolává též stížnost, má obec přispívati k nákladům na správu a udržování úseku municipální cesty probíhající touto obcí nebo nalézající se v obvodu této obce a sloužící současně pouliční dopravě, když z toho důvodu vzniknou pro správu a udržování onoho úseku zvláštní výdaje přesahující náklady obyčejné, při čemž jest přihlížeti při stanovení příspěvků slušným způsobem k poměrům obce. Za účelem vyšetření vyměřovacího základu jest podle odst. 3. vyslechnouti zájemníky a po případě provésti šetření na místě samém.
Obec K. namítala již v řízení správním, že nejsou v daném případě splněny předpoklady pro předpis příspěvku na udržování probíhající župní cesty, poněvadž se této cesty na pouliční dopravu vůbec nepoužívá, a žádala o vyšetření věci na místě samém. Žal. úřad, jak vysvítá z odv. spisu, konal šetření na místě samém, avšak k šetření tomu nepřizval obce, aby mohla obhájiti svoje stanovisko, aniž jí oznámil, proč neuznává jejího stanoviska, že sporného úseku se na pouliční dopravě neužívá.
Opomenutím tím ztížena byla obci K. účinná obrana a nss-u znemožněno přezkoumati napadané rozhodnutí a to tím spíše, kdyžtě předložené správní spisy neobsahují ani toho nejmenšího, z čeho by se dalo posouditi, zda vůbec a po případě jaké šetření ve věci bylo konáno a byl-li předepsaný zákonný postup zachován čili nic. Vývody odv. spisu nemohou nikterak nedostatek tento napraviti. Z toho důvodu bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 7183. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 501-502.