Č. 7169.

Řízení správní:* Rozhodovati o rozkladu je povolán vždy pouze úřad, který rozhodnutí vydal.
(Nález ze dne 23. března 1928 č. 6778).
Prejudikatura: Boh. A. 2658/23.
Věc: Zdeněk V. v Ž. proti ministerstvu pro zásobování lidu (min. rada Dr. Rich. Schmidt) o náhradu povozného při dodávkách kontingentovaného obilí.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: Výměrem ze 13. srpna 1926 vyslovila osp v P.. že jest st-l povinen státu vrátiti úspory náhrad povozného, jež vznikly tím, že producenti dodali obilí povozem přímo do mlýna a tím mlýn ušetřil povozné ze stanice určení, vkalkulované do přikazovaci ceny mlýnských výrobků a stanovila, že má v důsledku toho zaplatiti 1460 Kč 91 h. Proti tomuto výroku podal st-l u osp-é dne 29. srpna 1926 rozklad, jemuž žal. úřad výměrem z 9. září 1926 nevyhověl. Další rozklad, jejž st-l podal do tohoto výroku dne 19. září 1926, předložila osp žal. úřadu se žádostí o pokyny. Žal. úřad pak nař. výměrem uložil osp-é, aby ihned vyrozuměla firmu, že její rozklad byl min-em zamítnut, aby poskytla jí krátkou lhůtu k uplatněni námitek v posledním odstavci dopisu jejího uvedených, a v případě, že lhůty nedodržeí, vymáhala zaplacení exekučně.
Maje rozhodovati o stížnosti do tohoto opatření, musel nss zkoumati, byl-li žal. úřad oprávněn v daném případě vydati nař. rozhodnutí. Podání st-lovo, jež bylo podkladem nař. rozhodnutí, jest postatou svou rozkladem, to jest podáním, jímž se strana obrací na úřad, který rozhodnutí vydal, a snaží se mu vyložiti, že jeho rozhodnutí není správné a že by mělo býti nahraženo jiným, stranou navrženým. Tak pojímala podání to i osp, která je předložila žal. úřadu toliko k udělení pokynů, za rozklad pokládal je i žal. úřad, označiv je tak výslovně v nař. rozhodnutí, a ani stížnost nenamítá, že by podání to nebylo rozkladem. Rozklad není však řádným opravným prostředkem v postupu distančním, nýbrž podáním, o němž podle povahy věci náleží rozhodnutí jen tomu úřadu, proti jehož výroku rozklad jest namířen. Ježto v daném případě st-l rozkladem svým změny nějakého výroku žal. úřadu se nedovolával, nebyl rozklad ten způsobilým podkladem pro rozhodování žal. úřadu. Rozhodl-li žal. úřad přes to o tomto rozkladu, osoboval si kompetenci, jež mu nepříslušela, a bylo tudíž nař. rozhodnutí jako výrok úřadu nekompetentního zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 7169. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 472-472.