Č. 7406.

Vyvlastnění. — Vojenské věci: * Podle § 12 zák. čl. XXXIX:1895 jest vojenská správa k účelům tam uvedeným oprávněna žádati nejen o vyvlastnění úplného práva vlastnického k pozemkům, nýbrž i o dočasné vyvlastnění práva užívacího.
(Nález ze dne 8. září 1928 č. 23571).
Věc: Košická hypoteční banka v Košicích proti ministerstvu národní obrany stran vyvlastnění pozemku pro vojenské letiště.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Voj. správa hodlajíc zříditi definitivní letiště v B. u Košic, obrátila se v r. 1922 na městskou radu v Košicích se žádostí za provedení příslušného jednání, jehož předmětem mělo býti mimo jiné také získání (nájem) pozemků, potřebných pro toto letiště. Když toto jednání nevedlo k cíli, podala městská rada jako polit, úřad I. stolice mno o tom zprávu, a používajíc svého práva dle § 12 zák. čl. XXXIX:1895 navrhla, aby mno potřebné pozemky vyvlastnilo. Nato zaslalo mno městské radě výnos z 21. dubna 1923, v němž prohlásilo, že vzhledem k tomu, že jednání o získání pozemků pro def. letiště v Košicích nevedlo k cíli a že majitelé pozemků chtějí přistoupiti jen na odprodej pozemků, a to za nepoměrně vysokou cenu, nařizuje vyvlastnění pozemku podle § 12 zák. čl. XXXIX:1895. — Na základě tohoto výnosu stanovil městský notářský úřad po provedeném místním šetření a jednání se stranami výměrem z 1. června 1924 náhradu za přenechání požadovaných pozemků, při čemž st-lce za její pozemek přiznal 22 Kč za 1 čtver. sáh.
Na žádost intendance zem. voj. velitelství na Slov., aby zjištěna byla také náhrada pro ten případ, kdyby voj. správa se rozhodla nepřevzíti ony pozemky do vlastnictví, nýbrž pouze v užívání, provedl not. úřad nové jednání se stranami a vydal pak nový výměr z 18. listopadu 1924, jímž svůj první výměr pozměnil a na základě téhož zákonného ustanovení určil náhradu, již bude voj. správa povinna platiti za pozemky vyvlastněné k užívání, při čemž u st-lčina pozemku stanovil výši této náhrady na 400 Kč ročně z 1 kat. jitra.
K odvolání st-lky a jiných ještě majitelů vyvlastněných pozemků zrušil župní úřad v Košicích nejprve výměrem z 28. května 1925 oba výměry měst. notářského úřadu pro jeho nepříslušnost, poněvadž vyvlastňovací řízení, stanovené v § 12 zák. čl. XXXIX:1895 jest provésti podle předpisů zák. čl. XLI:1881, a zároveň rozhodl, že ve smyslu §§ 31 a násl. posléze cit. zák. provede nové vyvlastňovací řízení sám. Toto nové řízení skutečně také dne 2. června 1925 za účasti stran provedl a při něm vyhlásil usnesení, jímž vyvlastňovací projekt v celém rozsahu schválil a vyslovil vyvlastnění užívacího práva k pozemkům dle projektu toho požadovaných na dobu 3 roků.
O odvolání, jež z tohoto usnesení podala st-lka a další ještě majitelé vyvlastněných pozemků, vydalo žal. min. v dohodě s min-em vnitra nař. nyní rozhodnutí, jímž jednak usnesení župního úřadu, jakož i celé řízení v této věci provedené zrušilo, jednak podle §12 zák. čl. XXXIX:1895 a na základě zprávy, podané mm župním úřadem v Košicích nařídilo vyvlastnění dočasného užívacího práva k pozemkům, uvedeným v připojeném vyvlastňovacím soupisu, a to za účelem zřízení voj. letiště. Současně uložilo župnímu úřadu v Košicích, aby provedl další řízení v této věci podle ustanovení § 12 odst. 3 zák. čl. XXXIX:1895, a nařídilo, že vyvlastněné pozemky jest ihned odevzdati voj. správě k užívání.
Pojednávaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané, vycházel nss z těchto úvah:
Předem dlužno konstatovati, že stížnost neobrací se proti prvému výroku žal. úřadu, jímž bylo vyvlastňovací usnesení župního úřadu, jakož i celé řízení v této záležitosti dosud provedené, zrušeno.
Proti druhému výroku nař. rozhodnutí, k jehož vydání žal. min. v dohodě s min. vnitra podle § 21 zák. z 8. července 1925 č. 172 Sb., § 12 zák. čl. XXXIX:1895 a § 2 zák. z 31. března 1920 č. 218 Sb. nesporně příslušno bylo, neuplatňuje st-lka, že by podmínky pro vyvlastnění jejího pozemku vůbec dány nebyly, nýbrž namítá, že se žal. min. nesmělo omeziti na vyvlastnění k dočasnému toliko užívání. — Stížnost dovozuje nejprve ze znění 3. odst. § 12 cit. zák. čl. XXXIX:1895, kde po vydání vyvlastňovacího nálezu ministerstvem ukládá se správnímu úřadu, aby určil »odškodňovací obnos« a nikoli »nájemné«, že v případě, kde nedojde k dohodě mezi voj. správou s majitelem pozemku, jest přípustno uznati pouze na vyvlastnění úplné.
Vývody tyto nelze uznati za správné. Předem nutno poukázati na to, že výraz »odškodňovací obnos« sám o sobě nemá tak úzkého významu, jaký mu přikládá st-lka. Odškodnění jest náhrada za každou újmu, ať újma ta spočívá v úplném odnětí vlastnictví, či v odnětí pouhého práva užívacího. Že zákonodárce použil zde tohoto jednotného pojmu širšího, jest zcela přirozeno, neboť jinak by byl musil použíti několik výrazů jiných, kdyžtě zejména při dočasném užívání nebude náhrada vždy pozůstávati v nájemném, nýbrž i v úplatě jiného rázu, půjde-li na př. o zřízení služebnosti.
Avšak ani z ostatního znění tohoto zák. ustanovení nelze vyčísti, že by voj. správa vždy, jakmile majitel pozemků se s ní o přenechání svého pozemku dobrovolně nedohodne, měla možnost domáhati se vyvlastnění pouze úplného. Výklad takový byl by v rozporu již s první větou cit. §, z níž je patrno, že ustanovení tato jsou dána jak pro trvalé, tak pro přechodné ubytování, a tu přece nelze míti za to, že by zákonodárce chtěl ukládati voj. správě břemeno, aby i pro přechodné toliko ubytování byla nucena vykupovati potřebné pozemky hned do vlastnictví.
Další námitky, že dočasné vyvlastnění bylo v daném případě podle §§ 67. a 69. zák. čl. XLI:1881 vyloučeno proto, že voj. správa požadovaných pozemků užívá déle tří let a že jich potřebuje k def. zřízení letiště, zakládá st-lka na právním názoru, že pro vyvlastnění dle § 12. zák. čl. XXXIX:1895 platí také ustanovení zák. čl. XLI:1881. Názor tento jest mylný. Posléze cit. zákon z r. 1881, třebas upravil vyvlastnění všeobecně a má tedy povahu normy generelní, stanovil v § 1. bodu 13., že vyvlastnění jest přípustno také ve všech oněch případech, v nichž to zvláštní vyvlastňovací zákon stanoví. Takovýmto zvláštním vyvlastňovacím zákonem byl v době jeho vydání zák. čl. XXXVI:1879, jenž v § 55 měl specielní předpis pro vyvlastnění tak zv. vedlejších potřeb ubytovacích, mezi něž patřila také voj. cvičiště. Avšak i kdyby v tom směru v době od vydání zák. čl. XLI:1881 bylo bývalo lze míti pochybnosti, byly jistě odstraněny novelisací ubytovacího zákona, provedenou zák. článkem XXXIX:1895, jenž v § 12. stanovil opětně specielní předpisy pro vyvlastnění k účelům shora uvedeným, a to předpisy jak co do kompetence, tak co do řízení odchylné, a v odst. 3. tohoto paragrafu výslovně připustil analogické použití zák. čl. XLI:1881 jen ohledně oné části odškodňovacího řízení, kde se strana s výrokem adm. úřadu o odškodném nespokojí.

Citace:

č. 7406. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 928-930.