Č. 7245.

Zabírání místností k účelům veřejným: I. Okolnost, že zabíhaná místnost má býti teprve stav. adaptací uzpůsobena, nevylučuje její zabrání ve smyslu § 1, odst. 3 č. 5. zák. č. 304/1921. — II. Podle zák. č. 304/21 lze zabrati obytné místnosti pro rodinné ubytování četníků.
(Nález ze dne 30. dubna 1928 č. 22.793/27.)
Prejudikatura: Boh. A 1491/22, 2023/23 a j.
Věc: Okresní správní komise v Č. K. proti ministerstvu veř. prací o zabrání části budovy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zrušením okresní stravovny uprázdnilo se v úředním domě st-lky v Č. K. několik místností. Přípisem z 23. prosince 1926 dotázala se polit, expositura v Č. K. osk, zda by místnosti ty nepronajala přímo dvěma příslušníkům četnictva, pro než se dosud nepodařilo nalézti v Č. K. vhodných místností, jinak by expositura byla nucena zaříditi, aby místnosti ty byly zabrány podle zák. č. 304/21. Osk odpověděla, že tyto byty již pronajala dvěma stranám soukromým.
Po konaném šetření zabrala zsp v Praze výnosem z 2. února 1927 na základě § 1 zák. z 12. srpna 1921 č. 304 Sb., přihlížejíc k výsledku místního šetření, místnosti v přízemí nádvorní budovy čp. ... v Č. K., užívané dosud okr. stravovnou, pro ubytování četnických strážmistrů H. a B. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. veř. prací podanému odvolání.
Stížnost namítá, že zábor místností je zde vyloučen vzhledem k předpisu § 1 odst. 3 č. 5 zák. č. 304/21, ježto místnosti, zde v úvahu přicházející, musí býti teprve stavebními úpravami pro účely ubytovací adaptovány, k čemuž třeba stavebního a užívacího povolení úředního. V době vydání nař. rozhodnutí však ještě ani o udělení stavebního konsensu zažádáno nebylo. Nss neshledal námitku tu důvodnou.
Podle § 1 (3) č. 5 zák. č. 304/1921 jsou ze zabrání vyloučený stavby, pro které bylo uděleno povolení k užívání po 1. lednu 1919. Slovem »stavby« má tu zákon zřejmě na mysli toliko budovy, které buď celé nebo z části mají býti zabrány. Úmyslem zákonodárce bylo, podobně jako v jiných zákonech, týkajících se bytové péče (srovnej § 31 č. 1 zák. o ochraně nájemníků č. 48/25, § 20 č. 8 zák. č. 225/22), poskytnouti novým stavbám osvobození od břemene záborového, které by jinak zajisté namnoze brzdilo stavební ruch. Že zákon nemohl na uvedeném místě míti na mysli užívací povolení pro jednotlivé stavební adaptace nutné následkem záboru, plyne z úvahy, že by jinak — kdyžtě takové povolení může býti uděleno vždy až po provedené adaptaci a tedy po záboru — zábor byl vyloučen všude tam, kde by pro účely, jež zábor sleduje, bylo nutno zabrané místnosti stavebně adaptovati, což by však odporovalo nejen intenci zákona, nýbrž i positivnímu předpisu § 4 odst. 4 cit. zák. Že však pro budovu, v níž se zabírané místnosti nalézají, bylo užívací povolení dáno před 1. lednem 1919, je mimo spor.
Stížnost namítá dále, že otázka veř. zájmu byla řešena protizákonně. Okres v řízení namítal, že v Č. K. jest dosti zařízených bytů, které by si oni dva četníci mohli najmouti. Vypořádává-li se nař. rozhodnutí s námitkou tou poukazem, že ustanovení § 1 odst. 1 cit. zák. »pokud není vhodných místností« lze rozuměti jen tak, že zabrání je nepřípustné, jestliže vhodné místnosti jsou již k disposici takovému účelu, pro nějž se zabrání má státi, není prý výrok úřadu srozumitelný, neboť je-li možno vhodné místnosti kdykoliv najmouti pro zmíněné příslušníky četnictva, pak jsou vhodné místnosti právě k disposici. I tato námitka jest bezdůvodná.
Podle § 1 zák. č. 304/21 může polit, úřad II. stolice, »pokud není vhodných místnostk, zabrati k užívání budovy neb i jednotlivé místnosti pro účely veřejné a pokud toho žádá veř. zájem, i pro účely obytné. Že ubytování příslušníků četnictva v místě jejich působení je vzájmu veřejném, stížnost nepopírá, tvrdí však, že pro účel ten lze v Č. K. nalézti dosti zařízených bytů a že zmínění četníci mohou si cestou smlouvy nájemní takové byty opatřiti.
Jak nss však již v četných nálezech (srovn. na př. nál. Boh. A 1491/ 22 a 2020/23) vyslovil, jest úvodním slovům § 1 cit. zák. »pokud není vhodných místností rozuměti tak, že zabrání je nepřípustné jen, když veř. účel, o nějž jde, má již sám vhodné místnosti k disposici, takže zabrání cizích místností pro něj není třeba.
Veř. účelem je v daném případě ubytování četníků, řádného rodinného bytu postrádajících. Že by pak orgán, jenž je pověřen, postarati se o to, aby četníci, nemohou-li si cestou nájemní smlouvy opatřiti byty, v místě své služby byli řádně ubytováni, aby zodpovědnou svou službu mohli zdárně vvkonávati, pro účel ten měl v Č. K. již místnosti k disposici, nelze dojista tvrditi, zejména, když při místním šetření bylo za součinnosti zástupce st-lky zjištěno, že bytová nouze v Č. K. je nadmíru velká, a že toho času není tam jiných vhodných místností, jichž by bylo lze pro ubytování uvedených příslušníků četnictva získati.
Bezdůvodnou shedal nss konečně stížnost i pokud namítá, že zákon nepřipouští zabrání pronajatých místností. Zákon č. 304/21 vylučuje sice v § 1 odst. 3 č. 2 ze záboru obytné domy nájemní, pokud ovšem obytným a nájemním účelům slouží, nevylučuje však ze záboru jednotlivých místností pronajatých k účelům obytným. Svědčí tomu řada předpisů zákona, kde zřejmě má jako předmět záboru na mysli také míst- nosti pronajaté i k účelům obytným — srv. na př. § 1 (2) b., § 2 odst. 1, zejména in fine (» a jde-li o byt«), odst. 2, § 3 (6) č. 4, — a toliko jediný trvalý byt vlastníka budovy v § 1 (3) č. 3 ze záboru vyjímá. V § 10 odst. 3 pak praví výslovně, že po dobu zabrání pozbývají nájemní smlouvy o zabraných předmětech, uzavřené mezi jinými stranami, platnosti.

Citace:

č. 7245. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 621-623.