Č. 7198.

Vojenské věci: I. * Za »vystěhování« ve smyslu § 22. lit. d) dřívějších vojenských zaopatřovacích zákonů z r. 1875 (zák. čl. uh. LI, resp. č. 158 ř. z.) nelze pokládati, když vojenský gážista, sloužící mimo území nynějšího státu čsl., na území to po převratu se nepřestěhoval. — II. Za jakých modalit ztrácí býv. rak.-uh. voj. gážista, do čsl. armády nepřevzatý, nárok na zaopatř. požitky od čsl. státu z důvodu, že bez povolení čsl. úřadů meškal v cizině a konal cizímu státu voj. služby?
(Nález ze dne 3. dubna 1928 č. 8358.)
Prejudikatura: Boh. A 4741/25, 5204/25.
Věc: Jan B. v Ž. (adv. Dr. Jindř. Fleischmann z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o nárok na zaopatřovací požitky. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na základě nál. Boh. A 5204/25 vyslovilo mno nař. rozhodnutím toto:
»Výnosem mno z 8. srpna 1921 bylo Vám sděleno, že ministr nár. obr. rozhodl o Vaší přihlášce, že nevyhovujete vůbec. Vzhledem k nál. Boh. A 5204/25 příslušel by Vám v důsledku výše uvedeného výnosu nárok na voj. zaopatř. požitky podle § 2 zák. č. 194/1920. Ježto jste však sloužil po převratu bez povolení čsl. úřadů v maď. rudé armádě (až do polovice roku 1920), kterážto okolnost jest jak podle ustanovení § 22 lit. d) zák. čl. LI: 1875 (platného v den vstupu Vašeho do cizích voj. služeb), tak i podle 30 c) a e) zák. č. 75/1922 (rozhodného podle ustanovení § 98 zák. č. 76/1922 v den rozhodování o nároku) důvodem zániku nároku na voj. zaopatř. požitky, rozhoduje mno, že nárok na zaopatř. požitky, jež by Vám příslušely podle ustanovení § 2 zák. čl. 194/1920 v důsledku zamítnutí přihlášky, Vám nepřiznává vzhledem k ustanovení § 30 c) a e) zák. č. 76/1922, ježto jste po převratu — až do polovice roku 1920 — meškal bez povolení čs. úřadů mimo oblast Čsl. republiky v Maďarsku, kdež jste vstoupil, — rovněž bez dovolení čs. úřadů — do služeb maď. rudé armády. Výnosy mno z 15. března 1924 a z 18. ledna 1924 byly rozhodnutím Boh A 5204/25 zrušeny. Vzhledem k Vašemu stáří nepodléháte branné povinnosti. V čas mobilisace a války se na Vás vztahuje ustanovení §§ 3 a 28 d) branných předpisů.«
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že ustanovení § 30 zák. č. 76/1922 bylo použito se zpětnou platností, ačkoliv st-l již před vydáním zákona toho měl v čsl. republice jak své řádné bydliště, tak i podanou přihlášku o převzetí. Zákon č. 76/22, jenž v § 97, odst. 1 vyslovil, že nároky býv. voi. gážistů do čsl. činné služby nepřevzatých jsou upraveny zákonem č. 194/1920, stanovil v § 98 dále, že pro osoby v § 97 uvedené platí obdobně mimo jiné též ustanovení § 30. Pozbytí vzniklého již nároku na voj. zaopatř. požitky lze tedy po vyhlášení zák. č. 76/1922, t. j. po 16. březnu 1922 u osob v § 97 uvedených vysloviti jen podle ustanovení § 30 téhož zák., a nikoliv podle ustanovení § 22 dříve plativšího zaopatř. zák. voj. z 27. prosince 1875 č. 158 ř. z., resp. uh. zák. čl. LI: 1875, — jak nss již ve shora uvedeném nál. Boh. 5204/25 vyslovil.
Paragraf 30 zák. č. 76/1922 stanoví, že nároku na výslužné pozbývá voj. gážista, nastane-li u něho některý z předpokladů tamtéž pod lit. a) až l) uvedených, t. j. a) zemře-li, b) byl-li přeložen do akt. stavu, c) mešká-li mimo oblast čsl. státu bez svolení příslušných čsl. úřadů, d) pozbude-li čsl. stát. občanství, e) vstoupí-li do služeb cizího státu bez svolení příslušných čsl. úřadů atd.
Pokud § 30 zák. č. 76/1922 stanoví pod lit. c) a e) zánik zaopatř. nároku jako důsledek určitého jednání gážistova, vyslovuje tím zákaz jednání onoho. Zákaz takový může však, jak nss v nál. Boh. A 4741/1925 vyslovil, projeviti řečený účinek proti gážistovi teprve tehdy, když ho gážista nedbal, ačkoliv jej mohl a podle svého povolání měl znáti.
Pozbytí zaopatř. nároku nenastává tedy, bylo-li jednání ono, zakázané teprve ustanovením § 30 zák. čís. 76/1922, spácháno před vyhlášením zák. toho, t. j. před 16. březnem 1922. Pozbytí zaopatř. nároku jakožto důsledek jednání spáchaného před 16. březnem 1922, mohlo by býti dle § 30 zák. č. 76/1922 ohledně osob v § 97 téhož zák. uvedených vysloveno právem jen tenkráte, bylo-li jednání ono týmž osobám se stejnou sankcí zakázáno i předpisy dříve platnými, tedy předpisem § 22 cit. zák. z r. 1875. Předpokladem jest tu tedy, že jde o totéž jednání, zakázané — a to pod ztrátou zaopatř. nároku, — jak zákonem č. 76/22 (§ 30), tak i zák. článkem LI: 1875 (§ 22), pokud jde o území býv. státu uher.
St-li je kladeno za vinu, že meškal mimo oblast čsl. republiky a že vstoupil do voj. služeb cizího státu beze svolení čsl. úřadů, tedy jednání uvedená sice v § 30 zák. č. 76/1922 pol lit. c) a e), ale spáchaná v době od státního převratu až do polovice r. 1920, čili před vyhlášením zák. č. 76/1922. Jednání podobná nebyla však zakázána předpisem § 22 lit. d) zák. čl. LI: 1875, jehož se žal. úřad v tomto směru dovolává. Předpis tento stanoví pouze, že zaopatř. nárok zaniká vystěhováním nebo nabytím cizího státního občanství, vystěhování není však — jak nař. rozhodnutí zřejmě míní — totožno s meškáním v cizině. Neboť vystěhováni předpokládá, že osoba, o niž jde, po zřízení samotného státu čsl., tedy po 28. říjnu 1918, bydliště své z území tohoto státu přeložila do ciziny. Tomu nelze však rovnati, jestliže gážista — jenž měl až dosud bydliště na území býv. monarchie rak.-uh. mimo oblast dnešního čsl. státu — území ono po 28. říjnu 1918 neopustil a své bydliště do čsl. státu nepřeložil, tedy do čsl. státu se nevstěhoval.
Ustanovení § 30 lit. c) zák. č. 76/1922 mohlo by tedy býti použito na st-le jen tenkráte, kdyby byl meškal v cizině, vystěhovav se do ní z čsl. státu po 28. říjnu 1918. Že by tak byl st-l učinil, nař. rozhodnutí ani netvrdí, ani není pro podobný předpoklad opory ve správních spisech. Bylo tedy ustanovení § 30 lit. c) použito na st-le neprávem.
Na st-le bylo však neprávem použito i ustanovení § 30 lit. e) zák. č. 76/22 pro jednání nastalé před vyhlášením zák. toho, neboť, jak shora uvedeno, vstoupení do služeb cizího státu beze svolení úřadu nebylo ustanovením § 22 lit. d) cit. zák. z r. 1875, jehož se žal. úřad v tomto směru dovolává, zakázáno.

Citace:

Č. 7198. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 529-530.