Č. 7028.
Pozemková reforma: Proti rozhodnutí stpú-u, odpírajícímu souhlas k zcizení zabraných nemovitostí podle § 7 záb. zák., nemůže vlastník namítati, že strana kupující má kvalifikaci pro příděl, po případě lepší, než jiní uchazeči v přídělovém řízení.

(Nález ze dne 14. ledna 1928 č. 9602/27.)
Věc: Marie Kristýna Sch. (adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (odb. r. Dr. Boh. Zamouřil) stran zcizení zabraných nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 6. května 1924 podal městský úřad v D. na stpú protest proti domnělému prodeji lesů náležejících k panství K. holandsko-české společnosti, a žádal, aby při přídělu oněch lesů bylo město D. považováno za nejpřednějšího žadatele. Též obec B. oznámila, že hodlá koupiti určité nemovitosti ze zabraného velkostatku, a žádala, aby prodej jich nebyl schvalován osobě jiné, zároveň pak poznamenala, že v případě, že parcely ony budou zařáděny do přídělu, hodlá se o ně ucházeti v řízení přídělovém.
V září 1924 podala st-lka s obcí D. a s klubem Čsl. turistů v D. k stpú-u žádost oí schválení smlouvy, kterou obec koupila od velkostatku K. nemovitosti ve smlouvě uvedené a klub Čsl. turistů v D. nemovitosti tvořící část vrcholu hory Č. Min. zeměd. byvši o věci slyšeno, oznámilo, že dosud nemůže sděliti své stanovisko ohledně schválení prodeje lesů obci d-cké, že však upozorňuje na to, že velkostatek jest zařazen do seznamu lesních statků, jež mají na základě dohody sjednané mezi stpú-em a min. zeměd. a schválené usnesením vlády býti převzaty do vlastnictví státu a spravovány min-em zeměd. Při tom poznamenalo min., že, pokud mu známo, uchází se o příděl, velkostatku též okres d-cký.
Nař. výnosem odepřel stpú uděliti svolení k prodeji nemovitostí, obsažených ve svrchu uvedené trhové smlouvě.
O stížnosti nss uvážil:
Jde o udělení souhlasu ke zcizení zabraného majetku dle § 7 zák. záb. Jak nss ustáleně judikuje, může stpú souhlas dle tohoto ustanovení odepříti jen tenkráte, mělo-li by zcizení ono nepříznivý účinek na provádění poz. reformy, zejména unikla-li by následkem zcizení ze záboru půda, které stpú potřebuje pro příděl nebo k tomu účelu, aby ji převedl do vlastnictví státu (§ 1 zák. příd.). Není-li dotyčné půdy potřebí pro účely poz. reformy, musí stpú žádaný souhlas uděliti a strana má nárok na to, aby tak učinil. Za určitých předpokladů může však stpú uděliti souhlas i pro zcizení takové půdy, které jé zapotřebí pro účely poz. reformy, a to tehdy, když je jisto, že i tímto způsobem splněn bude některý z účelů poz. reformy, ježto půdy dostane se subjektu, který může se o ni ucházeti v řízení přídělovém. V takovém případě však musí úplně ponecháno býti úřadu, aby sám rozhodl, chce-li připustiti, aby půdy pro příděl potřebné dostalo se přídělcům cestou dobrovolné dohody s vlastníkem půdy, či přídělem dle zák. příd. Nemohou tedy strany proti výroku úřadu, že ke zcizení nemůže dáti souhlas, ježto dotyčné půdy potřebuje pro příděl, s úspěchem namítati, že i strana kupující má kvalifikaci pro příděl potřebnou, nebo že dokonce má kvalifikaci lepší než uchazeči jiní.
V tomto případě odepřel úřad udělení souhlasu z toho důvodu, že hodlá na zcizovaných nemovitostech prováděti poz. reformu tím způsobem, že jednu část jich převezme pro stát, část druhou pak přidělí dle zák. příd., šetře při tom zvláštních místních poměrů a historických momentů.
Vzhledem k tomu, co svrchu uvedeno, nemůže proti tomu st-lka důvodně namítati, že i obec d-cká, resp. klub Čsl. turistů mají zvláštní kvalifikaci pro nabytí onoho majetku dle zák. příd., a nemůže vytýkali jako vadu, že okolnost tuto úřad řádně nevyšetřil. Může brániti se jedině námitkou, že stpú nemůže dotyčných nemovitostí použiti pro účely poz. reformy buď proto, že pro účely ty se nehodí, nebo proto, že není tu osob způsobilých a ochotných k jich převzetí. Stížnost v tom směru namítá pouze, že zjištění úřadu, že část pozemků hodlá převzíti stát, nemá opory ve spisech, a že poukaz úřadu na jakési protesty venkovských obcí a nutné ohledy místní a historické je dosti nesrozumitelným, nedostatečným a kusým' odůvodněním. Nss neshledal výtku tuto důvodnou.
Z nař. rozhodnutí plyne jasně, že stpú hodlá aspoň části prodávaných nemovitostí použiti pro příděl dle § 10 zák. příd., není z něho jen patrno, komu nemovitosti ony budou přiděleny, nýbrž pouze všeobecně naznačeno, že při výběru uchazečů bude vzat zřetel na momenty místní a historické a na protesty venkovských obcí okresu d-ckého. Že by uchazečů o příděl oněch nemovitostí vůbec nebylo, stížnost netvrdí a důvodně ani tvrditi by nemohla, neboť dle správních spisů ohlásila se jako uchazečka o příděl ohledně některých nemovitostí obec B. Mimo to dle sdělení min. zeměd. reflektuje! na dotyčné nemovitosti i okres d-cký. Měl tedy úřad ve spisech dostatečnou oporu pro závěr, že aspoň části prodávaných nemovitostí je potřebí pro příděl a netřeba ani více zkoumati, zda také zjištění úřadu, že část lesů bude převzata stplú-em do vlastnictví státu, má dostatečnou oporu ve spisech. Neboť úřad může schválení celé smlouvy o zcizení zabraného majetku odepříti, když třeba jen část prodaných nemovitostí potřebuje pro příděl. Není povinen zkoumati, zda snad zcizení pouze některých nemovitostí z těch, jež jsou předmětem žádosti o souhlas dle § 7 záb. zák., by cílům poz. reformy nevadilo, a pak smí o takto omezeném petitu rozhodnouti. Neboť pak nešlo by již o souhlas, o nějž žádáno, nýbrž o souhlas ke smlouvě jiné. Měl-li tedy stpú ve spisech podklad pro to, že obec B. nějakou část pozemků, jež st-lka hodlala prodati obci d-cké, přídělem požaduje, mohl právem odepříti souhlas kupní smlouvě, jež mimo jiné i na tyto pozemky se vztahovala.