Č. 7089.

Školství. — Samospráva obecní: 1. * Předpisy § 41 mor. zák. o zřizování škol ve znění zák. č. 4 z. z. z r. 1906 nebyly zrušeny §em 57 ob. fin. novely č. 329/21. — 2. Rozdíl mezi »obcí školní« a »obcí místní«.

(Nález ze dne 18. února 1928 č. 3601.)
Věc: Městská rada hlavního města Olomouce proti ministerstvu školství a národní osvěty o rozpočty místních školních rad v Olomouci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 23. ledna 1923 sdělil městský školní výbor v Olomouci všem mšr-ám, že podle ustanovení § 41 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906, jest mšr povinna sestaviti v měsíci září každého roku rozpočet příjmů a vydání pro následující rok kalendářní; aby bylo zamezeno zbytečně dlouhé řízení rekursní, uložil měst. škol. výbor mšr-ám podle výn. zšr-y z 11. září 1908, aby každého roku zmíněný rozpočet do konce září sestavily a jej nejdéle do 10. října každého roku městs. zastupitelstvu předložily. O tom, že se tak stalo, vyžádá si mšr se zřetelem na ustanovení odstavce 6 § 41 cit. zák. od měst. zastupitelstva potvrzení, které jest předložití nejdéle do 15. října každého roku měst. škol. výboru. Současně upozornil měst. škol. výbor mšr-y na ustanovení posledního odstavce cit. paragrafu, podle něhož skládati jest po uplynutí každého kalendářního roku účty nejdéle do konce března roku bezprostředně následujícího.
Proti tomuto výnosu podala měst. rada hl. m. Olomouce rozklad, v němž zastávala názor, že zák. č. 4 z. z. z roku 1906 pozbyl účinnosti na základě § 57 zák. č. 329/1921, pročež se měst. rada usnesla zaříditi výplaty rozpočtu mšr-ám určitým způsobem v onom rozkladu blíže uvedeným.
Měst. škol. výbor v Olomouci vyslovil na to dne 14. května 1923 toto:
»Podle § 41 odd. 2 škol. zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906 mají mšr-y předkládati obecnímu zastupitelstvu rozpočet mšr-y pro kalendářní rok nejblíže následující nejdéle do konce září každého roku. Ob. zastupitelstvo může proti tomuto rozpočtu podati do 14 dnů odvolání, po této době nemá práva na rozpočtu mšr-y něco měniti a jest pak povinno plným obnosem jej uhraditi. Rozhodnutí toto opírá se jednak o zákonité ustanovení výše uvedené, jednak o rozhodnutí mor. zv-u ze 6. listopadu 1922. Dále jest měst. škol. výbor toho názoru, že rozpočet mšr-y není totožný s rozpočtem obecním, na nějž jedině se vztahuje § 57 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. a to již proto, že na rozpočtu mšr nelze obecním zastupitelstvům nic měniti a dále proto, že rozpočet mšr-y není nikterak vázán způsobem úhrady. Konečně poznamenal měst. škol. výbor, že ani ustanovení § 6 zák. č. 329/1921 nevylučuje, aby rozpočet mšr-y byl projednám podle předpisu posléze uvedeného zák., poněvadž o rozpočtu obecním má se usnášeti ob. zastupitelstvo nejdéle dva měsíce před počátkem správního roku. Měst. škol. výbor uložil tudíž ob. zastupitelstvu, aby částky rozpočtu mšr, schváleného pro rok 1923 vyplácelo pravidelně ve lhůtách čtvrtletních předem, ježto ob. zastupitelstvo proti rozpočtům nepodalo v zákonité lhůtě odvolání, takže rozpočty se staly pravoplatnými. Měst. škol. výbor nenamítá však ničeho proti tomu, aby měst. rada v dohodě s mšr-ami zařídila sama výplatu jednotlivých položek v rozpočtu mšr-y preliminovaných.«
Měst. rada podala odvolání, které zšr zamítla rozhodnutím z 3. dubna 1925 z důvodů rozhodnutí měst. škol. výboru.
K dalšímu odvolání měst. rady vyslovilo min. škol. nař. rozhodnutím, že neshledává příčiny, aby na rozhodnutí zšr-y něco měnilo, jednak vzhledem k správným důvodům nař. rozhodnutí, jednak i k té okolnosti, že rozhodnutí to jest v podstatě jen odepřením zákroku cestou dozorčí, neboť rozhodla-li zšr o stížnosti proti výměru měst. škol. výboru, jež nebyla podána včas na příslušném místě , nelze rozhodnutí to pokládati za rozhodnutí v pořadu instančním, nýbrž pouze jako odepření úředního zákroku cestou dozorčí, jež nemůže se dotknouti subj. práv strany, jelikož tato nemá na výkon dozorčího práva subj. právního nároku.
O stížnosti nss uvážil:
1. Žal. úřad nař. rozhodnutím sice ani výslovně nezamítl ani neodmítl odvolání stěžujícího si města, nýbrž vyslovil jen, že rozhoduje o odvolání měst. rady v Olomouci, neshledává příčiny, aby na rozhodnutí zšr-y něco měnil, a to ze dvou shora uvedených od sebe odlišných důvodů, jednak totiž z důvodů rozhodnutí zšr-y, které žal. úřad uznává za správné, jednak proto, poněvadž rekursem napadené rozhodnutí má prý toliko povahu odepření zákroku dozorčího, což po názoru žal. úřadu se nemohlo dotknouti subj. práv st-le. Vzhledem k této dikci nař. rozhodnutí nutno je přes poněkud nezvyklé jeho znění chápati tak, že jím žal. min. zamítlo st-lův rekurs ze dvou důvodů meritorních shora uvedených.
2. Proti odůvodnění nař. rozhodnutí uvedenému shora pod 2., resp. proti stanovisku, které žal. úřad po této stránce zaujal, stížnost nic nenamítá (§ 18 zák. o ss), a neměl tedy nss možnosti zabývati se otázkou, zda stanovisko žal. úřadu v tomto směru je správné.
3. Proti odůvodnění převzatému žal. úřadem z rozhodnutí zšr-y, resp. proti odůvodnění převzatému z rozhodnutí měst. škol. výboru, tedy proti zamítnutí rekursu stěžujícího si města z důvodu meritorního, vytýká stížnost mimo jiné — — —, že předpisem § 57 ob. fin. novely č. 329/21 byla zrušena ustanovení §§ 41 a 42 zák. zem. č. 4/1906.
Námitku tu neshledal nss důvodnou:
Zákon z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. upravuje podle svého nadpisu fin. hospodářství obcí a měst s právem municipálním a to, jak z celého obsahu jeho je patrno, obcí místních (politických), nikoliv však obcí jiných, které — jako obce náboženské nebo obce školní — nejsou vůbec korporacemi samosprávy místní, nýbrž korporacemi samosprávy zájmové.
Že zejména nutno ve věcech národního školství přesně rozeznávati mezi obcí místní, v níž škola je umístěna, a mezi obcí školní jakožto konkurenčním sdružením zájmovým, plyne jasně ze zákonů školských, najmě též z mor. zák. o zřizování škol. ze 24. ledna 1870 č. 17 z. z. mor. ve znění zák. pozdějších, zejména zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. mor. z r. 1906, který v §§ 36, 37, 40, 41 a j. přesně rozlišuje mezi obcí místní a obcí školní a nesení nákladu věcného na školství národní ukládá obci školní, jako jejíž orgán funguje mšr. Upravuje-li tedy § 41 a 42 cit. zák. přesně, jak jest postupovati co do úhrady potřeb obce školní, nejde tu o předpisy týkající se v ohledu právním »poměru fin. hospodářství obcí« ve smyslu zák. č. 329/21, nýbrž o předpisy týkající se hospodářství korporace od obce místní zcela odlišné, totiž obce školní. Na tom nemění nic ta okolnost, že část schodku, jevícího se v rozpočtu obce školní, repartovanou na jednotlivé přiškolení obce místní, hradí (§ 42 zák. o zřiz. škol) obec místní, takže v posledních důsledcích jeví rozpočet obce školní faktický účinek také na finance obcí místních, neboť věcí fin. hospodářství obcí místních je právě teprve úhrada takto na jednotlivé obce místní repartovaného obnosu v rámci hospodářství obce místní, kdežto sestavení a schválení rozpočtu obce školní a repartice schodku na přiškolené obce místní jest úkonem spadajícím do oboru fin. hospodářství obce školní.
Proto nelze taky vzhledem k právnímu stavu, jaký tu byl v době vydání nař. rozhodnutí, — tedy beze zřetele k předpisům pozdějšího zák. z 15. června 1927 č. 77 Sb. §§ 4 a 29 odst. 2 lit. f), právem tvrditi, že by předpisy § 41 a 42 cit. mor. zák. o zřizování škol, které podle uvedeného nejsou předpisy o »úpravě fin. hospodářství obcí« ve smyslu zák. 329/21, byly podle § 57 odst. 1 cit. zák. tímto zákonem č. 329/21 zbaveny účinnosti.

Citace:

č. 7089. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 306-308.