Č. 7389.

Zaměstnanci veřejní: Předpis § 86 služ. pragmatiky z roku 1914 o vystoupení ze služby, neplatí pro členy sborů stráže bezpečnosti.
(Nález ze dne 3. července 1928 č. 18940).
Věc: Karel P. v Č. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o výslužné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l žádal podáním z 28. listopadu 1925 jako def. strážník uniformovaného sboru státní stráže bezpečnosti, aby byl přeložen do trvalé výslužby s odbytným podle § 13 odst. 5. zák. č. 286/1924. Žádost ta byla výnosem min. vnitra z 18. ledna 1926 zamítnuta. Dříve než mu bylo intimováno toto zamítavé rozhodnutí, žádal st-l podáním z 27. ledna 1926 o propuštění ze sboru stráže bezpečnosti v K. dnem 31. ledna 1926, ježto má dnem 1. února 1926 nastoupiti službu strážníka v Č. Výnosem policejního ředitelství v Bratislavě z 28. ledna 1926 byl st-l ve smyslu § 51 vl. nař. č. 295/1922 ze sboru uniformované stráže bezpečnosti propuštěn dnem 31. ledna 1926 s upozorněním, že dobrovolným vystoupením ze služebního poměru ztrácí všechna oprávnění, práva a nároky z tohoto poměru vzcházející a to pro sebe i své příslušníky. Žádostí z 19. června 1926 domáhal se st-l u min. pro Slov. přiznání výslužného a příplatku podle § 13 zák. čís. 286/1924 od 1. února 1926. Nař. rozhodnutím byla tato žádost zamítnuta z důvodu, že st-l nebyl přeložen do trvalé výslužby podle zák. čís. 286/1924, nýbrž že byl v důsledku své resignace ze služby propuštěn a že proto pozbývá po rozumu § 86 služ. pragm. všech oprávnění, práv a nároků ze služ. poměru pro něho a jeho příslušníky plynoucích.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neuznal nss důvodnou.
Stížnost dovozuje, že nároku na výslužné lze pozbýti jen výslovným vzdáním se jeho (§ 915 o. z. o.) a nikoli pouhou resignací na službu. Tento názor není správný.
V § 86 odst. 1. služ. pragmatiky z roku 1914, kterého se žal. úřad dovolává, se stanoví, že vystoupením ze služebního (výslužebního) poměru ztrácí úředník všechna oprávnění, práva a nároky z tohoto poměru plynoucí, pro sebe i své příslušníky. — Předpis § 51 nař. vlády z 5. října 1922 č. 295 Sb. pak obsahuje ustanovení, že gážisté mimo hodn. třídy — k nimž podle § 10 téhož nař. patří také strážníci sboru uniformované stráže bezpečnosti — ztrácejí dobrovolným vystoupením ze služ. poměru všechna oprávnění, práva a nároky z tohoto poměru vzcházející a to pro sebe i své příslušníky. — Jde tudíž v obou předpisech o ustanovení ve věci úplně souhlasná.
Žal. úřad dovolává se v nař. rozhodnutí § 86 služ. pragm., citace tohoto ustanovení ve věci st-lově není však případná. — V předpisu § 2 zák. o sborech stráže bezpečnosti ze 13. července 1922 č. 230 Sb. se totiž stanoví, že zásady pro působnost sborů stráže bezpečnosti jakož i předpisy o služ. poměru, — pokud předpisy ty nejsou obsaženy v zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. o služ. poměru státních úředníků a státních zřízenců (služ. pragmatice) — upraví se nařízením. — Podle čl. IV. uvozovacích ustanovení k cit. služ. pragmatice platí pro mužstvo uniformované stráže bezpečnosti, členy civ. policejní stráže pouze ustanovení třetího oddílu druhé části služ. pragmatiky, v ostatním pak zvláštní předpisy, vydané cestou nařizovací. Předpis v § 179 služ. pragmatiky, který by v daném případě z ustanovení služ. pragmatiky mohl nejspíše přijíti v úvahu, poněvadž stanoví, že předpisy § 86 o rozvázání služ. poměru platí obdobně i o služ. poměru státních zřízenců (podúředníků a sluhů), jest však zařazen ve IV. oddílu druhé hlavy služ. pragmatiky a nelze tudíž vzhledem k ustanovení čl. IV. uvozovacích předpisů rozvázání služ. poměru členů sborů stráže bezpečnosti vystoupením ze služby posuzovati podle předpisu § 179 ve spojení s § 86 služ. pragmatiky.
Nepřicházejí tedy v daném případě pro posouzení právních účinků vystoupení st-lova ze státní služby v úvahu předpisy služ. pragmatiky čís. 15 ř. z. z roku 1914, nýbrž předpisy nař. z 5. října 1922 čís. 295 Sb., vydaného k provedení zák. č. 230/1922, na něž se v cit. § 2 tohoto zák. odkazuje. Poněvadž však jde, jak řečeno, o předpisy shodné, nebyla nepřípadnou citací zákona ztížena obrana st-lova, — jenž ostatně ani řečenou nesprávnost nevytýká, — i neuznal proto nss zmíněnou okolnost za vadu podstatnou. K právům, vzcházejícím ze služ. poměru, náleží však také nárok na výslužné (arg. § 31 vl. nař. čís. 295/1922 ve spojení s § 176 a nadpisem III. odd. druhé hlavy služ. pragmatiky z roku 1914).
Z toho plyne, že nelze nalézati nezákonnost ve výroku žal. úřadu, jímž st-li nebyl přiznán nárok na výslužné s odůvodněním, že st-l dobrovolně ze služ. poměru u sboru státní stráže bezpečnosti vystoupil.

Citace:

č. 7389. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 898-900.