Č. 7161.

Hospodářství lesní,, — Urbarialisté (Slovensko): O propuštění urbárského lesa ze státní správy.
(Nález ze dne 20. března 1928 č. 6721). Věc: Jiří K. a spol. v K. proti ministerstvu zemědělství o propuštění lesa ze státní správy.
Výrok: Nař. rozhodnuti zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením lesního správního výboru býv. župy šarišské v Prešově ze 6. února 1911 bylo mimo jiné nařízeno, aby les č. pare. 172 ve výměře 24.3 kat. jiter, koupený v obvodu obce K. Ondřejem G. a spol., býv. urbariálním kompossessorátem v K., byl přijat do evidence státem spravovaných lesů a holých území (prostorů). Když pak v r. 1925 byly berním úřadem v Giraltovcích exekučně vymáhány příspěvky na státní správu a dozor nad tímto lesem, prohlásil Ondřej G., že již od r. 1912 jest dotčený lesní majetek rozdělen mezi jednotlivce a že tedy společnost těmto příspěvkům nepodléhá. — Rozhodnutím župního úřadu v Košících z.28. ledna 1926 nebylo této stížnosti vyhověno z důvodu, že les býv. urbariální skupiny Ondřeje G. a spol. byl na základě výn. býv. adm. výboru býv. župy šarišské ze 6. února 1911 na základě bodu d) § 1 zák. čl. XIX: 1898 do státního spravování pravoplatně převzat a v tomto se dosud nachází, poněvadž rozparcelování lesa v přírodě a zavedení rozparcelovaného lesa do pozemkové knihy bylo provedeno bez úředního povolení, žádost o vypuštění tohoto lesa ze státního spravování podána nebyla a následkem toho ze státního spravování nemohl býti vypuštěn a dosud v něm stojí. Majitelé jsou tedy povinni, všecky příspěvky na tento les vyměřené pod exekucí platiti. Příspěvek ten byl u Ondřeje G. a spol. vyměřen takto: horarský příspěvek za dobu od r. 1920-1925 252 Kč 31 h, příspěvek na státní spravování lesa za dobu od 1913-1925 v obnose 97 Kč 90 h. Dále bylo ve výměru tom řečeno, že majitelům lesa jest každá lesní těžba bez povolení úřadu lesopolicejního zakázána. Konečně bylo poznamenáno, že majitelstvo může býti od státního spravování sproštěno jen tehdy, obdrží-li k vypuštění lesa ze státní správy povolení od min., dokud se však tak nestane, nemůže les přeměniti na pastvinu, nýbrž musí jej spravovati dle platných zák. předpisů a musí i vyměřené příspěvky za státní správu a za hlídání lesa platiti.
Dne 18. března 1926 podal Ondřej G. a spol., býv. urbariální skupina v K., na min. zeměd. žádost, aby jejich majetek, zapsaný v pozemkoknižním archu obce K a v r. 1912 mezi jednotlivce rozdělený a intabulovaný, byl ze státní správy propuštěn a aby příspěvky st- lům vyměřené byly jim prominuty.
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že žal. úřad nemůže žádosti skupiny býv. urbarialistů Ondřeje G. a spol. za vypuštění lesa ze státního spravování a za prominutí poplatků vyměřených za státní spravování a příspěvku horárského vyhověti, ježto půda dotčeného lesa jest absolutní lesní půdou, pročež na ustálenou pastvinu přeměněna a užívána býti nemůže; ježto dále výnosem výboru býv. župy šarišské z r. 1911 byl les ten pravoplatně do státního spravování převzat a poněvadž se rozparcelování stalo bez úředního povolení, je neplatné a nemůže míti vliv na majetkové poměry.
O stížnosti uvážil nss takto: O
Nař. rozhodnutím bylo rozhodováno o otázce, zda les, o který jde, má býti vypuštěn ze státního spravování a v důsledku toho zda mají býti prominuty příspěvky na správu lesa toho předepsané. Svůj zamítavý výrok opřel úřad o tři důvody: a sice, 1. že dotyčná plocha na stálou pastvinu nemůže býti přeměněna, ježto se jedná o absolutní lesní půdu, 2. že les byl pravoplatně do státní správy převzat a 3. že rozparcelování jest neplatné, ježto se stalo bez úředního povolení.
Ad 1. V daném případě nešlo o to, zda sporný les může či nemůže býti přeměněn na pastvinu, nýbrž úřadu bylo řešiti otázku jinou, totiž otázku, zda les ten má býti vypuštěn ze státního spravování. I kdyby skutečně šlo o absolutní lesní půdu, nebylo by tím ještě řečeno, že dotyčná plocha nemůže ze státního spravování vůbec býti vypuštěna, ježto není předpisu, podle něhož by absolutní lesní půda za žádných okolností ze státního spravování nesměla býti propuštěna. Naopak předpis § 8 zák. čl. XIX: 1898 stanoví všeobecnou zásadu, že státní správa přestane, když podmínky pro její zavedení v §§ 1 a 2 stanovené odpadnou. —
Ad 2. Jest sice pravda, že les, o který jde, byl do státní správy převzat, avšak okolnost tato nemůže býti důvodem proti jeho vypuštění ze státní správy, ježto §§ 6 a 7 zák. čl. XIX: 1898 připouštějí zásadní možnost, aby státní správa za určitých předpokladů přestala. Právě proto, že les do státní správy byl převzat, žádala býv. urbariální skupina v K. za jeho propuštění ze státní správy. Nemohl tedy žal. úřad svoje rozhodnutí ani o důvod sub 2. uvedený opříti. Povinností žal. úřadu spíše bylo, aby zjistil, zda jsou dány zákonné předpoklady pro to, aby státní správa dotyčného lesa přestala.
V té příčině bylo především zapotřebí, aby žal. úřad bezvadným způsobem za účasti strany zjistil právní povahu tohoto lesa. Úřad se sice v úvodě nař. rozhodnutí dovolává § 1 bodu f) zák. čl. XIX: 1898, maje patrně na mysli případ, že by se jednalo o les komposesorátský, pro tento závěr však nemá úřad ve spisech dostatečné opory. Strana v řízení správním pořela dále, že se jedná o les získaný z urbariální úpravy dle bodu c) zák. čl. XIX: 1898, ježto se; jedná o les později, a to jen určitou skupinou bývalých urbarialistů v K. přikoupený. Tím tedy bylo namítáno, že se jedná o les spadající pod lit. d) § 1 zák. čl. XIX: 1898. K námitce této však žal. úřad nezaujal vůbec žádného stanoviska a zůstala tedy právní povaha dotyčného lesa neobjasněna, ačkoli by pro řešení daného sporu za okolností mohla míti určitou právní relevanci.
Ad 3. Okolnost, zda rozparcelování lesa jest platné či neplatné, nemůže býti za všech okolností důvodem pro odepření, vypustiti les ten ze státního spravování, ježto státní správa dle § 6 cit. již zák. čl. pomine, odpadnou-li předpoklady, pro které byla zavedena, a ježto jsou myslitelný případy, že státní správa přes to, že se jedná o les společně spravovaný, zavedena byla z jiného důvodu, než z důvodu, že jde o les společně spravovaný.
Nemohl tedy žal. úřad nař. rozhodnutí opříti o žádný z důvodů svrchu sub 1. až 3. uvedených a bylo proto rozhodnutí to zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 7161. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 458-460.