č. 7017.

Stavební právo: Povinnost zříditi při domě chodník podle § 97 stav. ř. česk. stihá také toho, kdo domu nabyl příklepem v dražbě exekuční.
(Nález ze dne 11. ledna 1928 č. 302).
Věc: Elsa T. v J. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zřízení chodníku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem měst. úřadu v J. z 22. dubna 1926 byla st-lka vyzvána, aby podél svého domu zřídila chodník. Odvolání, které poukazovalo na to, že st-lka dům sama nestavěla, nýbrž jej v exekuční dražbě zakoupila, a povinnost ke zřízení chodníku že nebyla zmíněna ani v odhadním protokolu, ani v podmínkách dražebních, zamítla osk v J. z důvodu, že povinnost zříditi chodník postihuje nejen stavebníka, nýbrž i každého pozdějšího držitele domu. Další odvolání zamítnuto nař. rozhodnutím s tímto odůvodněním: Zákonný závazek k zřízení chodníku (§ 92 stav. řádu) spojen jest se zřízením nové budovy a zůstane s ním spojen až do splnění (zřízení chodníku), nehledě k tomu, zdali nastala změna v držení budovy čili nic. Ve stížnosti uvedené okolnosti, a ustanovení exek. řádu, jakož i odhadního řádu z 25. července 1897 čís. 175 nemají vlivu na další trvání shora uvedeného zákonného závazku st-lky zříditi chodník.
O stížnosti nss uvážil:
Předním účelem stav. řádu jest stavební objekty, jež máji býti zřízeny, pokud se týče stav. objekty již zřízené, s veř. zájmy, stav. řádem chráněnými pokud možno v souhlas uvésti a s nimi v souhlasu udržovati. Omezení a povinnosti v stav. řádech stanovené míří proto nikoliv jen na nahodilou osobu stavebníkovu, nýbrž na každého majitele stav. objektu. (Srv. §§ 123 a 125 stav. ř.) Neboť nemá jimi býti postižen stavebník osobně, nýbrž právě jen jako majitel stav. objektu, jenž objekt tento vůči úřadu jaksi představuje. Z toho plyne, že stavebně-právní povinnosti připjaté k existenci stav. objektu mají ráz povinností věcných a musí býti plněny každým, kdo jest majitelem objektu. Stanovi-li tedy § 92 stav. ř., že kdykoli v městech a městečkách staví se nový dům, jest
stavebník povinen podél domu svého na straně veř. prostranství neb ulice na vlastní útraty zříditi chodník, nelze z toho usuzovati, že povinnost ta stíhá jen fysickou osobu stavebníka. Stav. řád chtěl předpisem § 92 hověti veř. potřebám komunikačním a bezpečnostním a stanovil proto, že při každém novém domě má býti zřízen chodník. Je to povinnost, která lpí na existenci onoho domu a postihuje, — dokud nebyla splněna — již ex lege nejen stavebníka, nýbrž každého, kdo se stane soukromoprávně vlastníkem onoho domu.
Jde-li však o povinnost náležející každému vlastníku domu jako takovému ex lege, nemůže míti význam, jakým způsobem vlastnictví toho nabyl, a je proto lhostejno, nabyl-li vlastnictví příklepem ve veř. dražbě. Poukazuje-li stížnost na ustanovení řádu exekučního o reálních břemenech, sluší k tomu odpověděti, že ustanovení ta mají na mysli pouze reální břemena povahy soukromoprávní, nikoli však veřejnoprávní povinnosti po zákonu spojené s držením určitého objektu, jakou jest i povinnost stanovená v § 92 stav. řádu.

Citace:

č. 7017. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 162-163.