Č. 7247.

Samospráva okresní. — Elektrisace. — Řízení správní: I. * Rozhoduje-li zem. výbor o tom, má-li usnesení okr. zastupitelstva dle §§ 55 a 56 zák. č. 27/1864 z. z. česk. schváliti či nikoli, nesmí se při tom říditi ohledy jinými než zřetelem na racionelní hospodaření okresu. — II. Proto nemůže zsv usnesení osk stran převzetí záruky za zápůjčku uzavřenou majitelem elektrár. podniku za účelem elektrisace okresu, neschváliti z důvodu, že podnik nevyhovuje úkolům soustavné elektrisace.
(Nález ze dne 30. dubna 1928 č. 7687.)
Prejudikatura: Boh. A 811/21.
Věc: Okresní správní komise v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o neschválení záručního prohlášení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ve schůzi z 8. srpna 1925 usnesla se osk v P., že nepřistoupí k západočeskému svazu elektrárenskému se sídlem v T., nýbrž že vidí se nucenou podporovati domácí elekrárenský podnik Frant. H. v P. a převzíti za účelem podpory elektrisace zbývajících, elektr. energií dosud neopatřených obcí okresu p-ského, záruku za zápůjčky, jež František H. uzavře k provedení této elektrisace, do úhrnné výše 300000 Kč Proti tomuto usnesení v rekursní lhůtě odvolání podáno nebylo. Přes to usnesl se zsv v Praze nař. rozhodnutím, že usnesení o převzetí uvedené záruky neschvaluje z těchto důvodů: Okres P. byl výnosem min. veř. prací ze 7. listopadu 1922 k zásobování elektr. energií přidělen k elektrárenskému svazu severopošumavských okresů se sídlem v T., jehož společníky jsou země Česká a stát. Dle tohoto min. výnosu jest svaz povinen dodávati elektr. energii v území jemu přikázaném, tedy též okresu P. Úmysl Františka H., majitele soukromé malé elektrárny v P., stavěti primérní dálkové vedení v okresu P., odporuje shora uvedenému výn. min. veř. prací a odporuje zásadám soustavné elektrisace, poněvadž by stavbou zvláštní sítě primérního vedení v okresu P. soukromou elektrárnou znemožněno bylo spojení plzeňské pánve s falknovskou, pokud se týče karlovarskou. V protokole o schůzi osk z 8. srpna 1925 neuvádí osk, z jakých důvodů nemůže se připojiti na síť elektrárenského svazu severopošumavských okresů. Ke konci protokolu uvedená poznámka, že svaz nemá zaručenou dodávku proudu, jest nesprávná. Pokud se osk v protokole odvolává na nál. Boh. A 4325/25, poukazujeme na to, že nález tento stanoví pouze povinnost v případě provádění elektrisace v určitém území podnikem všeužitečným také slyšeti místní podniky elektrárenské, takže nález ten nehodí se pro odůvodnění předmětného usnesení osk z 8. srpna 1925.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Usnesení osk z 8. srpna 1925 obsahovalo, jak shora uvedeno, dva výroky, jednak, že zastupitelský okres P. nepřistoupí k Západočesk. elektr. svazu (čili t. zv. Elektrár. svazu severopošumavských okresů) se sídlem v T., jednak že podpoří projekt Františka H., provésti elektrisaci některých obcí okresu p-ského1, převzetím záruky za zápůjčky, jež František H. za tím účelem uzavře. Žal. úřad v enunciátu svého rozhodnutí výslovně odepřel schváliti pouze tuto druhou část uvedeného usnesení, jednající o převzetí záruky. Učinil tak zřejmě v základě ustanovení § 55 zák. z 25. července 1864 č. 27 z. z. česk. o okr. zast., vycházeje z názoru, stížností nepotkaného, že převzetí shora uvedené záruky spadá pod pojem závazků, pro něž dle cit. zák. ustanovení jest potřebí přivolení zem. výboru. Naproti tomu nelze nalézti předpis, z něhož dalo by se vyvoditi, že by také prvá část usnesení osk ke své platnosti byla potřebovala přivolení zsv-u, resp. že by zsv byl býval oprávněn usnesení tohoto obsahu z moci dozorčí přezkoumávati. Pokud tedy žal. úřad v odůvodnění svého rozhodnutí vytýká některé nedostatky, resp. nesprávnosti prvé části jmenovaného usnesení, nelze v tom spatřovati odepření schválení také této jeho části, nýbrž pouhé odůvodnění vlastního výroku žal. úřadu.
Tento svůj výrok podepřel žal. úřad o dva důvody: jednak, že účel, k jehož podpoře zamýšlené převzetí záruky okresem má sloužiti, t. j. úmysl Františka H. stavětí primérní dálkové vedení v okresu p-ském, odporuje výn. min. veř. prací ze 7. listopadu 1922, jednak, že tento účel odporuje zásadám soustavné elektrisace. Tím tedy zsv vyslovil, že schválení odepírá z toho důvodu, že převzetí záručního závazku má býti něco, co se příčí úřednímu rozhodnutí a zákonu.
Jest předem zkoumati, zda tyto důvody spadají vůbec do rámce oněch důvodů, pro něž zsv může usnesení osk odepříti schválení.
Schvalovací činnost zsv-u jest pouze jednou z forem, již se projevuje dozorčí právo tohoto úřadu nad činností okr. zastupitelstva. V cit. zem. zák. č. 27/64 jest dozor nad okr. zastupitelstvem rozdělen mezi zsv a zsp-ou. Kdežto tomuto úřadu státnímu, resp. též stát. úřadu okr. svěřeno jest v § 79 odst. 2 právo zastaviti a zakázati výkon každého usnesení okr. zastupitelstva, kterým by vykročilo z mezí své působnosti nebo které by bylo proti zákonu, vymezen dozor zsv-u v §§ 76 a 56 jen tak, že má přihlížeti k tomu, aby kmenové jmění okresu a ústavů okresních zachovalo se neztenčené, k čemuž se pojí ustanovení § 55, dle něhož jest přivolení zsv-u potřebí tam, kde okr. zastupitelstvo chce si vypůjčit peníze nebo vžiti na se závazek nějaký, avšak jen potud, pokud by to znamenalo finanční zatížení okresu v míře vyšší, než v ustanoveni tom jest vymezena.
Z ustanovení těchto se podává, že dozorčí moc zv-u nad okresem jest omezena výhradně na dozor hospodářského rázu, a že tedy zsv smí u výkonu tohoto dozoru proti okr. zastupitelstvu zakročiti a zejména tedy také odepříti schválení nějakého usnesení jeho zastupitelstva jedin z důvodů hospodářských, t. j. tam, kde by realisace takového usnesení příčila by se racionelnímu hospodaření okresu. Jestliže však z mezí těchto vybočí a svůj dozorčí zásah — a to lhostejno, zda výrokem zrušovacím dle § 76 nebo odepírajícím schválení dle §§ 55 a 56 cit. zák. č. 27/64 — opře o důvody jiné, pak osobuje si tím dozorčí kompetenci, jež dle vývodů shora uvedených jemu nepřísluší (srov. nál. Boh. A 811/21).
V daném případě neuvedl žal. úřad pro svoje rozhodnutí důvodů, jež by se opíraly o poměr neschválené záruky k fin. hospodářství stěžujícího si okresu, naopak požadované schválení odepřel z důvodů jiných. Tím tedy vybočil z mezí své dozorčí kompetence a bylo proto rozhodnutí jeho zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 7247. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 624-626.