Č. 7409.

Školství. — Samospráva obecní. — Řízení správní. — Řízení před nss-em (Slovensko): I. Katolický biskup a řím.-kat. školská stolice jsou legitimováni ke stížnosti na nss do rozhodnutí správního úřadu, kterým bylo vysloveno, že členové obce místní, kteří jsou řím.-kat. náboženství, jsou povinni přispívati na stavební náklad obecní školy ludové, ačkoliv vydržují již ze svých prostředků církevní školu ludovou v téže obci. — II. Ve věci takové rozhoduje po 1. lednu 1923 v prvé stolici okresní výbor a v druhé a poslední stolici župní výbor.
(Nález ze dne 11. září 1928 č. 5524). Věc: Josef Č. v Košicích a spol. (adv. Dr. Jos. Myslivec z Prahy) proti župnímu úřadu v Košicích stran úhrady nákladu na stavbu a vydržování obecní školy ludové v M.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v M. usneslo se dne 19. března 1925 jednohlasně na tom, že podle nařízení župního úřadu ze 14. února 1925 a ve smyslu usnesení adm. výboru býv. župy šarišské ze 14. června 1909 započne v roce 1925 se stavbou jednotřídní obecní školy ludové. Vzhledem k tomu, že v M. vydržuje řím.-kat. církev pro děti řím.-kat. příslušníků na svůj vlastní náklad jednotřídní školu ludovou a že náklad s vydržováním školy zatěžuje členy řím.-kat. církve v poměru státní daně přímé ve smyslu § 36 zák. čl. XXXVIII/1868 více než 5%ty, obtěžuje stavební náklad obecní školy členy a majitele v M., kteří nejsou členy řím.-kat. církve.
Proti tomuto usnesení podali odvolání k okr. výboru Andrej G. a spol. Okr. výbor v Prešově usnesením z 30. dubna 1925 odvolání zamítl a schválil usnesení obecního zastupitelstva v M. z 19. března 1925 s podotknutím, že členové řím.-kat. církve, školu vydržující, jsou sproštěni vydržovali obecní školu jen po tu dobu, pokud jsou vydržováním řím.-kat. školy zatíženi více než 5%ty.
Dalšímu odvolání těchže odvolatelů však žalovaný župní úřad nař. rozhodnutím zřetelem na § 2 zák. č. 241/21 vyhověl a změnil usnesení okr. výboru v části vztahující se na nesení nákladu, spojeného se stavbou a udržováním jednotřídní obecní školy ludové v tom smyslu, že s výhradou výhody, stanovené §em 36 zák. čl. XXXVIII: 1868 všichni občané obce M. bez ohledu na náboženské vyznání jsou povinni k nákladům těmto přispívati.
Rozhodnutí toto bylo opatřeno poučením, že proti němu není zřetelem na § 2 zák. čl. XX:1901 další odvolání přípustno. Do tohoto rozhodnutí je podána stížnost shora uvedenými st-li, o níž nss takto uvážil:
I. Nejprve bylo se nss-u zabývati z úřední povinnosti otázkou, zda st-lé jsou ke stížnosti legitimováni.
Nss shledal, že tomu tak je; neboť předmětem sporu je otázka, zda členové řím.-kat. církve v M. jsou — jak tvrdí stížnost a jak bylo zastáváno rozhodnutím okr. výboru v Prešově z 30. dubna 1925 — proto, že přispívají na vlastní řím.-kat. školu ludovou v M. a že náklady těmi jsou zatíženi více než 5% státní daně a potud, pokud tento stav trvá, zproštěni povinnosti přispívati též k úhradě nákladů na stavbu a vydržování ludové školy obecní v M., anebo zda, jak tvrdí nař. rozhodnutí, jsou s výhradou výhody stanovené v § 36 zák. čl. XXXVIII: 1868 všichni občané obce M., tedy též příslušníci řím.-kat. vyzvání, ve smyslu předpisů zák. č. 329/21 povinni k uvedeným nákladům přispívati.
Třebas tedy v prvé řadě jde o otázku daňového zatížení jednotlivých řím.-kat. občanů m-ských a byli by zajisté tito sami v prvé řadě k osobnímu hájení svých práv povoláni, nelze ani stěžujícím si zástupcům řím.-kat. cirk. obce a řím.-kat. školské stolice v M. legitimaci stížní odpírati, když přec nař. rozhodnutím je dotčena také právní sféra řím.-kat. círk. obce jakožto vydržovatelky řím.-kat. školy a školské stolice jako orgánu této církevní obce.
II. Dále bylo nss-u z úřední povinnosti zkoumati, zda nař. výrok pochází od poslední přípustné stolice správní (§ 5 zák. o ss) a zda tedy právní poučení, nař. rozhodnutí připojené, je správné.
Nař. rozhodnutí uvádí, že proti němu není zřetelem na § 2 zák. čl. XX:1901 další odvolání přípustno. Předpisu toho nemůže se však žal. župní úřad právem dovolávati. Podle § 12 zák. čl. XX:1901 neplatí totiž předpis § 2 téhož zákona v případech, v nichž je přípustná stížnost na ss, t. j. ve smyslu konstantní judikatury nss-u (srovnej nál. Boh. A 3261/24), nyní nss. Poněvadž pak nemůže býti pochybnosti o tom, že ve sporné věci je podle § 2 zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. a podle zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 stížnost na nss v zásadě přípustná, nelze se v daném případě vůbec dovolávati § 2 zák. čl. XX:1901, nehledě ostatně ani k tomu, že v daném případě nejde o souhlasné rozhodnutí dvou stolic správních.
Otázku, zda naříkané rozhodnutí je výrokem poslední přípustné stolice správní, nutno tedy posuzovati podle předpisů jiných. Za tím účelem nutno však nejprve také zkoumati, o jaké věci tu vlastně bylo rozhodováno a zda žal. župní úřad byl vůbec v daném případě k rozhodování příslušný. V tomto směru pak uvážil nss takto:
III. V úvodě svého rozhodnutí dovolává se žal. župní úřad § 2 zák. z 30. června 1921 č. 241 Sb. o dohledu k obcím na Slov., podle jehož § 2 ovšem župní úřad rozhoduje o »stížnostech do usnesení okr. výboru, avšak — jak v § 2 se dodává — jen do takových usnesení okr. výboru, která byla učiněna »podle § 1« cit. zák., t. j. tedy do usnesení okr. výborů, učiněných na základě »práv dozorčích«.
V daném případě však nevystupoval okr. výbor jako »úřad dozorčí«, nýbrž jako řádná instance, rozhodující o odvolání poplatníků, podaném proti usnesení obecního zastupitelstva. Proto nemůže župní úřad (a také ani okr. výbor) svoji kompetenci v daném případě opírati o § 2 (ani 1) zák. č. 241/21.
V daném případě jde podle znění nař. rozhodnutí, které se taky výslovně dovolává předpisů obecní finanční novely č. 329/21 i podle vývodů stížnosti o otázku, zda náklad vznikající politické obci M. z novostavby a udržování školy obecní má býti hrazen podle všeobecných předpisů jako vydání obce všemi poplatníky obce, anebo zda určitá skupina poplatníků má býti povinnosti, přispívati k nákladu tomu, zproštěna. Jde tudíž o věc fin. hospodářství obecního, upravovaného zákonem č. 329/21.
Pak ovšem platí v daném případě — jelikož jde o dobu po 1. lednu 1923, tedy o dobu působnosti nového župního zřízení (čl. 1 a 2 zák. 126/20 a vl. nař. 310/22) — kompetenční předpis § 58 odst. 2 zák. 329/21, takže v daném sporu příslušelo rozhodovati v prvé stolici sice správně — jak se stalo — okr. výboru, avšak v druhé a poslední stolici nikoliv župnímu úřadu, nýbrž župnímu výboru.
Dle toho, co uvedeno, pochází nař. rozhodnutí od úřadu nepříslušného a bylo je zrušiti podle § 7 zák. o ss již z toho důvodu, aniž mohl nss vůbec meritem věci se zabývati.

Citace:

č. 7409. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 932-934.