Č. 7019.

Stavební právo (Čechy): Stodoly a sýpky uvnitř osady nutno stavěti z plného zdiva.
(Nález ze dne 11. ledna 1928 č. 304).
Věc: Josef R. v H. proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavbu hospodářského stavení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 5. listopadu 1925 udělil obecní jako stavební úřad v H. st-li dodatečně stav. povolení pro hospodářské stavení, které zřídil při svém domku, s určitými změnami, jež při stav. komisi navrhl stav. znalec z důvodů požární bezpečnosti sousedního stavení manželů Arnošta a Marie H. K rekursu těchto sousedů zrušila osk udělené stavební povolení a nařídila první stolici, aby podle § 127 stav. řádu dala stavbu zbourati. Žal. úřad nař. rozhodnutím výrok II. stolice potvrdil.
O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad opírá se výhradně o ustanovení § 94 stav. řádu. Stížnost proti tomuto právnímu základu nař. rozhodnutí ničeho nenamítá a zejména nevytýká, že by tu byly předpoklady pro použití V. části staveb, řádu, zejména 112 stav. řádu. Dlužno tedy sporný případ řešiti jedině s hlediska § 94 stav. řádu.
Podle odst. 1 tohoto předpisu jest stodoly a sýpky »zpravidla« stavěti z plného zdiva, při větší délce přehraditi je zděmi až nad střechu a krýti je způsobem před ohněm bezpečným. Odstavec 2 praví pak: Nestavějí-li se způsobem tímto, zvláště však, mají-li střechu šindelovou nebo slaměnou, buďtež mimo osadu od sebe přiměřeně vzdálené tak umístěny, aby podle jejich vzdálenosti a daných poměrů nebylo třeba obávati se nebezpečí pro jiná stavení. Jak ze znění tohoto předpisu patrno, obsahuje odst. 1 zásadní pravidlo, že stodoly a sýpky musí býti stavěny z plného zdiva. Pravidlo to ovšem není naprosté, ale jinaký způsob provedení stavby je přípustný pouze tehdy, staví-li se mimo osadu. V daném případě je zjištěno a nepopřeno, že jde o stavbu uvnitř osady. Poněvadž není tu tedy předpokladu pro ustanovení odst. 2 § 94 stav. řádu, platí pro spornou stavbu zásadní předpis odst. 1. Podle toho musí však bez ohledu na to, jaké tu okolnosti jsou, stavba provedena býti z plného zdiva. Za tohoto stavu jsou však veškery ostatní úvahy žal. úřadu, jimiž dovozuje se nepřípustnost sporné stavby v ohledu požárně- policejním, podružného významu, a námitky st-lovy, že nebezpečí požáru hrozící z jeho dřevěné stodoly stavbou se zmenšilo, že nedostatkem požární zdi vinen jest soused H. a že nebylo dbáno návrhů stavebníkových ohledně změny objektu, jsou docela bez významu. Namítá-li st-l, že úřad opomenul zjistiti, že spornou kolnu na jiném místě postaviti nelze, je na to odpověď, že — není-li to možno — musí se právě stavebník podrobiti všem předpisům platným pro stavby toho druhu na místě, kde stavbu provésti může i provádí. Že úřad opřel se o dobrozdání znalce jiného, nežli který se zúčastnil stav. komise, a nad to st-li ani nedal možnost, aby k dobrozdání jeho zaujal stanovisko, jest arciť vadou. Podstatnou byla by tato vada jenom tehdy, kdyby zasahovala skutečností pro právní posouzení věci podle § 94 stav. řádu rozhodné. Poněvadž však skutečnosti tyto, t. j. že stavba má povahu stodoly, resp. sýpky a že se nalézá uvnitř osady z části jsou vůbec nepopřeny, z části pak jsou bezvadně zjištěny znalcem, jenž zúčastnil se stav. komise konané dne 25. října 1925, nemá fakt, že nař. rozhodnutí ve svých podružných důvodech přihlíží k vyjádření druhého znalce, významu.

Citace:

č. 7019. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 167-168.