Č. 7249.

Školství: 1. * Podle ustanovení § 5, odst. 2, věty druhé zák. č. 226/22 sluší proměniti zatímní třídu při obecné škole v definitivní třídu jen, přestoupí-li v ní počet dítek po tři školní roky po sobě jdoucí maximální číslo, stanovené v odstavci 1. téhož §. — II. * Ustanovení §11, odst. 5 a § 12, odst. 1 vl. nař. č. 64/1925 o podmínkách proměny zatímní třídy při obecné škole v definitivní třídu neodporuje ustanovení § 5, odst. 2, věty 2. zák. č. 226/22.
(Nález ze dne 30. dubna 1928 č. 11.206).
Prejudikatura: Boh. A 7125/28.
Věc: Místní školní rada ve Š. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran proměny zatímní třídy v definitivní.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zšr v Praze nevyhověla, slyševši zsv v Praze, žádosti stěžujcí si mšr-y, aby zatímní pobočka při IV. třídě obecné školy ve Š. byla přiměněna ve třídu definitivní a to z těchto důvodů: Podle poslední věty odst. 2. § 5 zák. č. 226/22 a § 12 vl. nař. č. 64/25, jest zatímní pobočku při obecné škole přeměniti v def. třídu jen tehdy, byla-li obnovována při téže třídě po tři školní roky po sobě bezprostředně následující za podmínek, které činily její otevření dle odst. 2. § 5 cit. zák. nutným. Otevření zatímní pobočky při IV. třídě obecné školy smíšené ve Š. bylo pouze ve školních letech 1922/23 a 1923/24, nikoliv však i ve školním roce 1924/ 25 podle odst. 2 § 5 zák. č. 226/22 nutné, neboť počet dětí, k nimž dle odst. 5. cit. § 5 nutno míti zření, přestoupil v této řídě jen ve školních letech 1922/23 a 1923/24 zákonitě přípustné největší číslo 80. Počet započítatelných dětí ve zmíněné třídě činil ve školním roce 1922/23 — 95, ve školním roce 1923/24 — 92 a ve školním roce 1924/25 — 78. Zatímní pobočku zmíněnou zřídili jsme ve školním roce 1924/25 podle volného uvážení a nevztahují se tudíž na ni ustanovení poslední věty odst. 2. § 5 zák. č. 226/22 a § 12 vl. nař. č. 64/25.
Min. škol. zamítlo nař. rozhodnutím odvolání z důvodů výnosu zšr-y a připomenulo k vývodům odvolání, že právní poměry zatímních tříd řídí se výhradně ustanoveními zák. č. 226/22, který určil také podmínky, za nichž třídy takové lze zřizovati. Třídy zřízené výjimečně se souhlasem vydržovatelů školy beze splnění podmínek zákonem předepsaných nelze pokládati za třídy, zřízené ve smyslu cit. zák. a nelze tedy na ně vztahovati předpisy téhož zák., upravující právní poměry zatímních tříd, zejména také ne poslední větu druhého odstavce § 5 téhož zák., jejíž použití bylo ostatně při povolení sporné pobočky na školní rok 1924/25 výnosem zšr-y z 13. listopadu 1924 výslovně vyloučeno. Stížnost, do tohoto rozhodnutí podanou, shledal nss bezdůvodnou. Nss vyslovil v nál. Boh. A 7125/28 právní názory, že 1. podle § 6 odst. 2 věty 2. zák. č. 226/22 jest proměniti zatímní pobočku na škole občanské v definitivní jen tehdy, byla-li obnovována po tři školní roky po sobě jdoucí při postupné třídě, v níž počet dětí přestoupil maximální číslo v odst. 1. téhož paragrafu stanovené, a že 2. předpis § 11 odst. 5 a § 12 odst. 1 vl. nař. č. 64/1925 o podmínkách proměny zatímních poboček v definitivní neodporuje ustanovení § 6 odst. 2 zák. č. 226/22. Na názorech těch nss trvá.
Nález zabýval se sice otázkou proměny zatímní pobočky v definitivní na škole občanské. Poněvadž však ustanovení § 5 odst. 2, věty 2. téhož zák., týkající se proměny zatímní třídy při obecné škole ve třídu definitivní, je v podstatě stejného obsahu jako ustanovení § 6, týkající se proměny zatímní pobočky na školách občanských a poněvadž uvedená ustanovení vl. nař. č. 64/25 týkají se jak škol občanských, tak obecných, nutno ovšem také ustanovení § 5 odst. 2, věty 2. vykládati tak, že je podle něho školský úřad povinen proměniti zatímní třídu při obecné škole v def. třídu jen, přestoupí-li v ní počet dítek po 3 školní roky po sobě jdoucí maximální číslo, stanovené v odstavci 1. téhož paragrafu.
Pokud tedy stížnost si vykládá uvedené ustanovení § 5 zák. opačně a pokud tvrdí, že uvedená ustanovení vl. nař. jsou nezákonná, nemá pravdu.

Citace:

č. 7249. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 627-628.