Č. 7393.

Bytová péče: Do jaké míry jsou letní byty vyňaty z nuceného pronajmutí podle § 2, odst. 1. zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23?
(Nález ze dne 4. července 1928 č. 18973.)
Prejudikatura: Boh. A 3935/24.
Věc: Ferdinand Sch. v M. proti zemské správě politické v Brně o příkaz k pronájmu bytu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 9. června 1927 uložila městská rada v Uh. Hradišti st-li jako vlastníku domu čp. ... na základě § 2, odst. 1. zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23, aby neobydlený a nepronajatý byt v domě tom o kuchyni a dvou pokojích do 14 dnů po pravoplatnosti výměru toho pronajal, jinak určí nájemníka do 8 dnů magistrát.
Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp v Brně odvolání, ježto podmínky § 2. cit. zák. jsou splněny.
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 2, odst. 1. zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 jest vlastník domu povinen, nepronajaté a neobydlené místnosti, které se hodí k obývání, k vyzvání okresní správy politické pronajmouti za byt do 14 dnů po pravoplatnosti výměru, jinak určí nájemníka osp do 8 dnů. Zákon předpokládá, že jde o místnosti jednak nepronajaté, jednak neobydlené, které se k obývání hodí. Jen ohledně takových místností, které nejsou ani obývány ani pronajaty, lze dáti vlastníku domu příkaz dle § 2, odst. 1 cit. zák. Ale i když jsou tyto předpoklady splněny, nelze podle odst. 4 § 2 dáti příkaz k pronajmutí stran místností, kterých vlastník domu potřebuje nutně pro sebe nebo pro své zaměstnance, a stran bytů, určených k občasnému užívání, jako byty, pronajímané pravidelně lázeňským hostům v místech lázeňských, byty sezónních dělníků a tak zv. letní byty.
St-l namítal již v odvolání, že sporného bytu používá každoročně pro sebe a rodinu jako letního bytu. Žal. úřad vychází, jak ze znění nař. rozhodnutí patrno, sám z předpokladu, že jde o letní byty, potvrzuje však přes to příkaz k pronajetí bytu a to proto, že dle jeho názoru k letnímu pobytu pro dvoučlennou rodinu není nutně potřebí bytu dvoupokojového, a pak proto, že i kdyby st-l bytu potřeboval pro sebe, může přece byt dáti do pronájmu a vymíniti si jeho užívání jako letního bytu. — Oba tyto důvody odporují zákonu.
Zákon č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 vylučuje z příkazu dle odst. 1 § 2 letní byty vůbec bez veškerého omezení a není věcí úřadu, aby posuzoval, zda vlastník domu, jenž vlastní disposicí určil určité místnosti za letní byt (srovn. nál. Boh. A 3935/24), takového letního bytu vůbec, po případě v tom rozsahu potřebuje čili nic. Poněvadž pak zákon vylučuje letní byty vůbec beze všeho omezení časového, a nikoliv jen na dobu, kdy se jich obvykle jako letních bytů užívá, nelze pronajetí jich přikazovati ani na část roku, kdy se jich pravděpodobně nebude užívati.
Jest tedy v rozporu se zákonem názor žal. úřadu, že majetník domu jest na základě § 2 cit. zák. povinen pronajmouti letní byt, když ho vzhledem počtu členů své domácnosti a rozsahu letního bytu po názoru úřadu pro sebe a rodinu nutně nepotřebuje, pokud se týče, že je povinen jej pronajmouti aspoň na dobu, po kterou letního bytu sám nepoužívá.

Citace:

č. 7393. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 906-907.