Č. 7238.

Samospráva obecní. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: I. * Výrok vyšší stolice samosprávné, že určité pozemky jsou osadním jměním, může zasáhnouti také do sebeurčovacího práva osady a jest pak osada legitimována ke stížnosti na nss. — II. * Jde-li o věc, spadající do příslušnosti osadního zastupitelstva, jest nadřízeným úřadem správním ve smyslu § 11 zák. č. 76/1919 při podjatosti osadního zastupitelstva zastupitelstvo obecní.
(Nález ze dne 27. dubna 1928 č. 10.660.)
Věc: Obec K., František a Božena V. a spol. v H. fadv. Dr. Kamil Rossler z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o postup pozemků osadních. Výrok: Stížnost, pokud jest podána obcí K., odmítá jako nepřípustná; ke stížnosti ostatních st-lů se zrušuje nař. rozhodnutí pro nezákonnost
Důvody: Podle správních spisů usneslo se osadní zastupitelstvo v H. dne 9. září 1925 vydati vkladní prohlášení toho obsahu, aby pozemky č. kat..., do té doby nesporně knihovně připsané jako pozemkový majetek osady H., byly z tohoto poz. majetku odepsány a knihovně připsány 15 majitelům usedlostí v H. a to z důvodu, že tito, držíce a užívajíce jich od nepaměti jako svého vlastnictví, bez každého omezení, vydrželi k nim právo vlastnické. Usnesení to bylo předloženo ke schválení osk-i v N., kterážto ve schůzi konané dne 3. září 1925 zrušila je z důvodu, že osadní zastupitelstvo v H. bylo ve věci podjato a nezpůsobilé se usnášeti a učinila podle § 11 novely k obec. zříz. z r. 1919 rozhodnutí, jímž vyslovila, že řečené pozemky byly do platnosti zák. č. 421/19 statkem obecním a tímto zákonem pak přeměněny v obecní jmění. Usnésti se pak na převodu tohoto obecního jmění na stěžujících si 15 majitelů usedlostí v H. osk odepřela.
Proti tomu byla podáa stížnost , kterou zsv nař. rozhodnutím zamítl jako bezdůvodnou s poukazem na odůvodnění rozhodnutí v odpor vzatého, kteréž jest ostatně také plně odůvodněno §em 96 ob. zříz., podle něhož osk je povinna pečovati o to, aby jmění obecní zůstalo neztenčeně zachováno.
O stížnosti proti tomu podané uvážil nss takto:
Zkoumaje otázku legitimace osady H. ke stížnosti, uvážil nss toto: Výrok, že určité pozemky jsou osadním jměním, dotýká se právního postavení osady v relaci k těmto pozemkům, neboť tím se přiznávají sice osadě určitá práva, avšak ukládají se jí zároveň také povinnosti, t. j. spravovati a udržovati jmění to podle předpisů obecního zřízení. Výrokem takovým může býti tudíž zasaženo do sebeurčovacího práva osady a nelze proto osadě nepřiznati právo stěžovati si proti němu k nss-u.
Ve věci samé vydala osk výrok, jímž zrušila usnesení osadního zastupitelstva h-ského, dotýkající se povahy sporných pozemků pro podjatost (§ 5 novely z r. 1919). Po této stránce nebylo bráno rozhodnutí to v odpor. Avšak tomuto svému usnesení připojila osk ještě výrok další, věcný, že totiž pozemky, o které tu jde, jsou osadním jměním a že práva stěžujících si uživatelů k nim zanikla podle zák. č. 421/1919. Svoji příslušnost k tomu opřela osk o § 11 zák. č. 76/1919. Žal. úřad nař. rozhodnutím potvrdil toto usnesení osk v celém rozsahu dodav, že jest plně odůvodněno také § 96 ob. zř. čes.
Předpis § 11 zák. č. 76/1919 stanoví, že v případě, že jest ze zastupitelstva obecního podjato tolik členů, že toto zastupitelstvo není způsobilé se usnášeti, — devolvuje rozhodování na nadřízený úřad správní. Toto ustanovení platí podle § 111 ob. zř. i pro zastupitelstvo osadní. Nadřízeným úřadem správním nutno rozuměti toliko bezprostřední, v pořadu instancí povolaný úřad samosprávný, tedy podle § 114 česk. ob. zříz. — pokud jde o zastupitelstvo osadní — zastupitelstvo příslušné obce místní. Se zřetelem k tomu bylo v daném případě k výroku o povaze osadních pozemků, o které se jedná, příslušno obecní zastupitelstvo místní obce K. Shledala-li tudíž osk, zkoumajíc usneseni osadního zastupitelstva h-ského podle § 23 fin. nov. jeho podjatost, mohla mu toto schválení odepříti a případně i uložiti podle dozorčího práva daného jí § 96 ob. zříz. obecnímu zastupitelstvu v K., aby se o povaze osadních pozemků, o které tu jde, usneslo, nebyla však kompetentní ani s hlediska tohoto předpisu, ani podle § 11 zák. č. 76/1919, aby usnesení to učinila sama. Učinila-li je přes to, porušila tím zákonem předepsaný postup v otázce kompetence, ke kterémužto nedostatku musel nss se zřetelem na § 6 zák. o ss přihlédnouti z moci úřední. Tato závada nebyla pak odstraněna ani poukazem zsv-u na § 96 ob. zř., ježto — jak právě uvedeno — o tento předpis postup osk opříti nelze.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7238. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 609-611.