Č. 7239.

Samospráva obecní: * Regulačním narovnáním podle patentu č. 130/1853 ř. z. může býti založena soukromoprávní služebnost, třebaže před tím šlo o užívací právo občanů, jaké má na mysli § 70 obec. zříz.
(Nález ze dne 27. dubna 1928 č. 10.832.)
Věc: Jan M. a spol. ve S. (adv. Dr. Moř. Weden z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. Theodora F. adv. Dr. Eg. Schwelb z Prahy) o užívání obecního statku.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezázákonnost.
Důvody: Na základě nál. Boh. A 2338/23 vyhověl žal. úřad odvolání Theodora F., podanému proti usnesení osk v P. z 28. ledna 1921 stran obecního statku ve S., zrušil uvedené usnesení osk a prohlásil, že požívací práva k obecnímu statku ve vložce č. 71 poz. knihy kat. obce S. jsou právy k obecnímu statku dle § 70 obec. zříz. a zanikla tudíž ve smyslu zák. č. 421/1919 dnem 30. června 1919. Při rozhodování opřel se úřad o úvahu, že dosavadní uživatelé obecního lesa pobírají své požitky vzhledem k veřejnoprávnímu vztahu k obci a že nepodali důkaz o tom, že nabyli užívacích práv na základě práva soukromého. Takovýto soukromoprávní titul neshledal žal. úřad ani ve smíru z 23. srpna 1860, uzavřeném v řízení podle patentu o výkupu a upravení pozemkových břemen č. 130/1853 ř. z., ježto tímto narovnáním bylo dříve existující veřejnoprávní užívání jen uznáno, nikoli však přeměněno v poměr soukromoprávní; nějaký soukromoprávní titul nemohl uvedeným narovnáním vzniknouti již proto, poněvadž §§ 115 a 116 nař. min. vnitra a sprav, z 31. října 1857 č. 218 ř. z. přenechaly exekuci rozhodnutí a smírů uzavřených v uvedeném řízení, pokud se týkají lesní půdy, úřadům politickým. Smír nebvl v daném případě ani schválen příslušnou zemskou komisí, nýbrž místodržitelstvím.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto Nss se musil nejdříve zabývati námitkou stížnosti, že st-lé vykonávají práva soukromá, která jim vznikla regulačním narovnáním z 23. srpna 1860; neboť má-li stížnost pravdu, pak nejde o práva užívací ve smyslu § 70 ob. zříz., která by byla v důsledku ustanovení §§ 1 a 2 zák. č. 421 / 1919 zanikla.
Uvedeným narovnáním byla práva užívací příslušející 91 občanům obcí uznána a jejich obsah blíže určen a co do požitků pevně stanoven. Dále bylo stanoveno, že tato práva nemohou býti odňata než za odškodnění, a to jen ohledně všech uživatelů společně. Dosáhla tedy tím tato práva pevného a nezměnitelného obsahu a stala se odvolatelnými pouze při odškodnění všech uživatelů. Užívací práva podle § 70 obec. zříz. mají určitý obsah zákonem vymezený, jsou obmezena na potřebu domu a statku, a jsou tedy měnivá podle dotyčné usedlosti. Existovala-li takováto práva v době onoho narovnání, byla podstatně odlišná od práv, jež byla obcí založena uvedeným narovnáním.
Narovnání bylo uzavřeno v řízení podle patentu z 5. července 1853 č. 130 ř. z. o výkupu a upravení pozemkových břemen. Předmětem tohoto řízení bylo buď zrušení určitých práv za odškodnění (výkup), neb pokud by takovéto vyvážení nebylo možno, regulace těchto práv. Touto regulací nemělo býti docíleno pouze zjištění rozsahu a způsobu dotyčných užívacích práv, nýbrž i jich úprava za účelem co nejvýhodnějšího vyvážení půdy (§ 4). Nešlo tedy pouze o vyšetření podstaty a obsahu práva tehdy existujícího, nýbrž i o jeho přetvoření v intencích zákona, sledujícího vyvážení půdy. Při řízení mělo pokud možno býti dosaženo smírné dohody ,(§ 9), a jen sporné body takto nevyřízené mělv býti rozhodnutím zem. komise pro výkup a úpravu poz. břemen (§ 33) rozhodnuty (§ 10). Narovnání podléhalo schválení uvedené komise (§ 36 pat. a §§ 51 a 80 instr. k němu vydané č. 218/1857 ř. z.). Nálezům, jakož i narovnáním řádně schváleným byly přiznány účinky soudních smírů (§ 38 pat. a § 115 instr.).
Ježto tedy podle toho, co bylo uvedéno, při regulaci šlo o novou úpravu práv, vznikl narovnáním, jež má podle zák. stejnou povahu jako soudní smír, nový právní stav, který jest posuzovati jen podle nového právního titulu bez ohledu na to, zdali vůbec existovala a jaké povahy byla ona práva, která zavdala příčinu k tomu, aby bylo zavedeno řízení regulační. Ježto pak, — jak již bylo uvedeno, práva upravená narovnáním z 23. srpna 1860 nemají obsah a povahu užívacích práv podle § 70 obec. zříz., plyne z toho, že narovnáním založena byla práva soukromá a to bez ohledu na to, zdali před tím měla snad povahu jinou.
Pokud nař. rozhodnutí poukazuje k tomu, že narovnání nebylo schváleno zem. komisí, jak zákon pro platnost narovnání vyžaduje, nýbrž místodržitelstvím, jest poukázati k tomu, že vyhláškou místodržitelství česk. z 28. listopadu 1859 č. 13.060 pres. č. 54 z. z. z roku 1859, odděl. II. byla s účinností od 1. prosince 1859 zem. komise pro výkup a upravení břemen sloučena s místodržitelstvím a že týmž dnem místodržitelství převzalo obstarávání agend komise, takže v době, kdy narovnání bylo schváleno, místodržitelství příslušela působnost, kterou do té doby byla cit. patentem a instrukcí k němu vydanou pověřena komise. Nějakého schválení úřadem obci nadřízeným nebylo ve smyslu § 41 pat. č. 130/1853 třeba.
Práva st-li vykonávaná nezakládají se podle toho na ustanovení § 70 ob. zříz., nýbrž na titulu soukromoprávním, a proto nevztahuje se na ně § 2 zák. č. 421/1919. Ježto žal. úřad vycházel ve svém rozhodnutí z nesprávného právního názoru, bylo je zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7239. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 611-613.