Č. 7189.


Volby do Nár. Shromáždění. — Policejní právo trestní: * Vzdáleností 100 km po rozumu § 6 zák. č. 123/20 nerozumí se vzdušná čára.
(Nález ze dne 31. března 1928 č. 24.780/26.)
Věc: Oto Sch. ve F. proti zemské správě politické v Praze o přestupek neúčasti při volbě.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody:
Nař. rozhodnutím zamítnuto bylo odvolání st-lovo z trestního nálezu osp-é v P. z 3. května 1926, jímž byl st-l1 uznán vinným přestupkem § 6 zák. z 29. února 1920 č. 123 Sb. po případě § 2 zák. z 29. února 1920 č. 124 Sb., jehož se dopustil tím, že bez zákonného omluvného důvodu se nezúčastnil volby do poslanecké sněmovny a do senátu, konané dne 15. listopadu 1925 v obci B., a odsouzen dle § 58, po případě § 2 cit. zák. k pokutě 40 Kč, v případě nedobytnosti k trestu vězení na dobu 48 hodin. Námitku st-lovu v odvolání vznesenou, že v době volby byl ve své funkci berního ředitele službou přidělen ve F. a že tedy u něho dán jest omluvný důvod § 6 prv cit. zák., ježto vzdálenost mezi F. a B. obnáší 145 km, zamítl žal. úřad poukazem na to, že nejkratší vzdálenost obcí F.-B. činí 58 km. Pojednávaje o stížnosti, vycházel nss z těchto úvah:
Jak vychází ze spisů, jak také st-l nař. rozhodnutí sám chápe a jak ostatně žal. úřad v odv. spise sám připouští, jest vzdálenost 58 km, již uvedl žal. úřad v nař. rozhodnutí jako nejkratší vzdálenost obcí F.-B., t. zv. vzdušnou vzdáleností, t. j. délkou vzdušné čáry mezi oběma jmenovanými obcemi. St-l naproti tomu namítá, že vzdáleností nejméně 100 km, uvedenou v § 6 lit. d) zák. č. 123/20 jako důvod osvobozující voliče od povinnosti volby se zúčastniti, dlužno rozuměti délku cesty, již třeba do místa volby vykonati. Na sporut jest tedy jedině otázka, jak rozuměti ustanovení § 6 lit. d) cit. zák. Znění tohoto zákonného předpisu, že »od povinnosti volby se zúčastniti sproštěny jsou osoby, které jsou v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km«, samo o sobě nedává jasné odpovědi na tuto otázku, neboť v obvyklém způsobu mluvy je možno obratem, že někdo jest od nějakého místa vzdálen tolik a tolik kilometrů, rozuměti buď vzdálenost počítanou na délku vzdušné čáry nebo na délku cesty, již třeba do místa toho vykonati a cit. znění zák. nedává samo o sobě poznati, kterou z těchto alternativ mělo na mysli. Dlužno proto sáhnouti k výkladu cit. předpisu v rámci celého tohoto paragrafu. J
V § 6 ukládá cit. zákon každému voliči povinnost zúčastniti se volby. Z této zásadní povinnosti připouští však sub lit. a-e některé výjimky, jež mají vesměs ten smysl, že nechce uložením této povinnosti uvalovali na voliče takové břemeno, jež by jej přespříliš zatěžovalo. Uznává tedy, že určitou menší míru oběti jest volič vždy povinen své voleb, povinnosti přinésti, nechce však, aby tato míra byla přílišná. Pokud jde o vzdálenost voliče v den volby od místa volby, stanovil za maximum této oběti dostaviti se z místa bližšího než 100 km. Že velikost oběti dostaviti se ze vzdáleného místa do místa volby nezávisí na tom, jak jsou obě tato místa od sebe vzdálena ve vzdušné čáře, jest zcela jasné, často jsou tu v přímé linii v cestě řeky, jezera, horstva a pod., a osoba, jež má se dostaviti do místa volby z místa svého pobytu, musí vykonati cestu třebas několikráte větší, než činí vzdušná čára obou těchto míst. Pak ovšem ukládalo by se voličům nestejné břemeno, kdyby se žádalo splnění volební povinnosti i od takových, kdož by musili vykonati cestu mnohem větší než 100 km a nežádala by se stejná oběť na těch, kdož by měli možnost dostaviti se k volbě po přímé komunikaci právě jen 100 km dlouhé. Z úvah těch tedy jde, že v § 6 cit. zák. vzdálenost nejméně 100 km neznamená vzdálenost ve vzdušné čáře, nýbrž délku cesty, již jest třeba uraziti. Poněvadž však nař. rozhodnutí založeno jest na názoru opačném, bylo je zrušiti podle § 7 zák. o ss.
K tomu dlužno ještě podotknouti, že na vývody odv. spisu, dovozující, že mezi oběma jmenovanými obcemi jest i nejbližší komunikační spojení kratší 100 km, nebylo lze vžiti zřetele, poněvadž důvod takovýto v nař. rozhodnutí obsažen není a st-li tedy nebyla dána možnost proti takovému odůvodnění se brániti.
Citace:
Č. 7189. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 512-513.