Č. 7257.

Nemocenské po jištění. — Řízení správní (Slovensko): I. Ve sporu mezi nemocenskou pokladnou a nemocnicí o náhradu útrat nemocničního ošetřování pojištěncova rozhoduje podle §13 zák. čl. XXI:1898 a § 6 zák. č. 126/20 v druhé a poslední stolici župní úřad. — II. Kdy požívají rodiče pojištěncovi nároku proti nemocenské pokladně na podporu v nemoci?
(Nález ze dne 4. května 1928 č. 11738.)
Věc: Okresní dělníky pojišťující pokladna v Bratislavě proti župnímu úřadu v Bratislavě stran náhrady léčebného za Josefa N.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ve sporu mezi státní nemocnicí v Bratislavě a stěžující si pokladnou uznal župní úřad v Bratislavě v pořadu instančním nař. rozhodnutím pokladnu povinnou nahraditi útraty vzniklé ošetřováním Josefa N. ve zmíněné nemocnici od 5. do 27. února 1923 částkou 644 Kč. Žal. úřad odůvodnil svůj výrok úvahou, že pokladna jest k náhradě nákladů těch povinna, poněvadž Josef N. v kritické době měl vůči pokladně nárok na nemocenské dávky jakožto příslušník rodiny člena pokladny Michala N. podle § 6, bodu 6 vl. nař. č. 26/21. O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto: Nejprve bylo třeba zabývati se námitkou stížnosti, že župní úřad zakročením v této věci si osvojil kompetenci, která dle § 158 zák. čl. XIX:1907 přísluší rozhodčímu soudu a nikoli adm. úřadu. Námitka ta není důvodná.
Úřad opírá svou kompetenci o předpis § 13 zák. čl. XXI:1898, jenž rozhodování o sporných otázkách, vyskytujících se při hrazení útrat veř. ošetřování nemocných na základě posledního odstavce §§ 2 a 3 až 9 cit. zák., přikazuje adm. vrchnosti a v druhé stolici županovi, proti jehož usnesení neb opatření lze podati stížnost (žalobu) na nss.
Také v dnešním případě jde o případ náhrady útrat veř. ošetřování nemocného ve smyslu cit. § 13 a byl tedy dle tohoto předpisu a § 6 lit. b) zák. č. 126/20 župní úřad k vydání nař. rozhodnutí příslušným.
Vzhledem k předpisu § 59 zák. čl. XIX:1907 (nahradivšího § 4 zák. čl. XXI:1898), jenž pokladny zavazuje k náhradě nákladů nemocničního ošetřování jejich členů po dobu 28 dnů, byl výrok žal. úřadu podmíněn zjištěním, zda Josef N. v kritické době měl vůči stěžující si pokladně z členství plynoucí nárok na podporu v nemoci. Otázku tu vyřešil si úřad pouze jako otázku prejudicielní, aby mohl učiniti do své kompetence spadající výrok o tom, zda jsou tu předpoklady pro náhradní povinnost pokladny dle shora cit. § 59 zák. čl. XIX:1907. Úsudek úřadu v tomto bodě není tedy nějakým výrokem judikátním, právní moci schopným o nároku člena na dávky pokladniční, nýbrž pro vlastní předmět jeho judikující činnosti součástkou skutkové podstaty, tedy jen zjištěním potřebného procesního materiálu. V důsledku toho může nss otázku, zda jest správné zjištění žal. úřadu o vzájemném poměru stěžující si pokladny a Josefa N., přezkoumati pouze v mezích § 6 odst. 2 zák. o ss, není-li snad v rozporu se spisy nebo nespočívá-li na řízení neúplném či jinak vadném.
V tom směru stížnost se omezuje na námitku, že Josef N. v kritické době neměl nároků vůči pokladně ani jako člen ani jako rodinný příslušník. Pokud stížnost dovozuje, že Josef N. nebyl v kritické době členem pokladny, poněvadž byl u ní přihlášen jen v době od 1. do 10. dubna 1922, míjí se cíle, ježto žal. úřad založil své rozhodnutí na zjištění, že Josef N. byl v kritické době příslušníkem rodiny člena (svého syna) Michala N. ve smyslu § 6 č. 6. vl. nař. č. 26/1921, dle něhož příslušník rodiny pojištěncovy, — k nímž náležejí i rodiče, kteří bydlí s pojištěncem ve společné domácnosti a nejsou sami podrobeni pojistné povinnosti, — přísluší vůči pokladně nárok na dávky zde blíže uvedené. Proti tomuto zjištění omezuje se stížnost na pouhé popření jeho správnosti. Dle obsahu spisů měl úřad pro toto své zjištění dostatečnou oporu ve svědectví Michala N., jenž potvrdil, že žil s otcem od svého narození do 16. února 1924 ve společné domácnosti a že od toho času, co mohl pracovati, nemocného otce vydržoval. Svědectví to mohlo úřadu stačiti tím spíše, když stěžující si pokladna v řízení jeho nesprávnost ani netvrdila ani nedokazovala a členství Michala N. přiznala. Jest tedy i tato námitka bezdůvodná.

Citace:

č. 7257. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 640-641.