Č. 7217.

Řízení správní: * Nelze uznati za zkrácení subj. práva st-lova, jestliže zsv k rekursu legitimované strany zrušil kasační rozhodnutí osk, vydané k opožděnému opravnému prostředku poplatníkovu, a to ani tehdy, když stížností k nss-u je vytýkána zmatečnost usnesení obecního zastupitelstva, okr. spr. komisí zrušeného.
(Nález ze dne 18. dubna 1928 č. 9871).
Věc: Antonín W. a Adolf Z. v Z. proti zemskému správnímu výboru v Praze o pronájmu práva rybolovu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v Z. usneslo se dna 11. dubna 1924 zadati nájem obecních rybníků na 6 let, t. j. od 30. dubna 1924 do 30. dubna 1930 za 13000 Kč Martinu Sch. a přijmouti podmínky v jeho ofertě uvedené. — Mimo jiné bylo v této ofertě pod lit. f) uvedeno, že musí býti oferentovi po uplynutí dosavadního pachtu propachtován na šest let tak zvaný Bieberteich, jakož i obecní potoky, které byly dosud propachtovány rybářskému spolku v P., a to uvedený rybník za 270 Kč a obecní potoky za 80 Kč ročně.
K odvolání nynějších st-lů bylo usnesení obecního zastupitelstva, pokud šlo o propachtování tak zvaného »Bieberteichu« a obecních potoků, osk-í v P. zrušeno.
Z tohoto rozhodnutí odvolala se obec Z. K jejímu odvolání zrušil žal. úřad rozhodnutí osk jako nezákonné, poněvadž lhůta k podání rekursu do usnesení obecního zastupitelstva byla stranou zmeškána a osk nebyla tedy oprávněna zrušiti pravoplatné usnesení. Dále odmítl žal. úřad odvolání Antonína W. z usnesení obecního zastupitelstva z 11. dubna 1924 jako opožděné a uložil obci, aby požádala za schválení uvedeného svého usnesení, pokud týká se pronájmu obecních potoků z volné ruky.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí k nss-u vytýká, že usnesení obecního zastupitelstva trpělo takovou vadou, že bylo zmatečné a neplatné a že tedy osk byla oprávněna je zrušiti přes to, že dnešní st-lé podali proti němu odvolání teprve po uplynutí zákonné lhůty.
O této stížnosti uvážil nss takto:
Nss může podle § 2 zák. o ss poskytnouti svoji ochranu jen, byl-li někdo rozhodnutím, neb opatřením úřadu zkrácen ve svém subj. právu. Musil si tedy nss nejdříve položiti otázku, zdali rozhodnutí před soudem naříkané, je vůbec způsobilé dotýkati se práv st-lových.
V daném případě vzali nynější st-lé usnesení obecního zastupitelstva v odpor teprve po uplynutí lhůty odvolací. O tom není sporu, neboť stížnost to sama připouští. Dnešní st-lé, promeškavše lhůtu odvolací, pozbyli tedy práva naříkati usnesení ob. zastupitelstva v pořadu instančním. Že dotyčné usnesení ob. zastupitelstva bylo snad zmatečné, nemá pro otázku promeškání lhůty žádného významu, neboť zákonná lhůta odvolací platí zcela všeobecně bez ohledu na to, jakého druhu jsou výtky, jež strana proti usnesení ob. zastupitelstva uplatňovala.
Jestliže tedy osk k odvolání opožděně podanému zrušila usnesení ob. zastupitelstva, nemohlo tím odvolací právo dnešních st-lů obživnouti a oni nemohli z rozhodnutí osk, pro ně sice příznivého, ale k opožděnému odvolání vydaného, nabýti žádného práva a to tím méně, ježto v řízení odvolacím nebyli jen oni sami stranou procesní, poněvadž byla v něm proti nim jako strana zúčastněna i obec. Za tohoto stavu věci nemohli st-lé býti ve svém právu zkráceni tím, že žal. úřad k rekursu legitimované strany, to jest obce Z., zrušil rozhodnutí osk.

Citace:

č. 7217. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 569-571.