Č. 7226.

Zaměstnanci veřejní: * Pro zařádění státních cestmistrů do hodnostní třídy dle § 2. zák. z 28. května 1919 č. 307 Sb. vpočítávají se léta ztrávená »při vojsku« v rozsahu stanoveném min. nařízeními č. 18 a 19 ex 1914.
(Nález ze dne 21. dubna 1928 č. 10.278.)
Prejudikatura: Boh. A 6164/26, 6325/27.
Věc: František H. v J. (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o přeřazení do kategorie úřednické.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody. St-l byl výměrem min. pro Slov. ze 7. ledna 1920 jako účetní šikovatel a legionář jmenován státním cestmistrem v provisorní hodnosti s požitky 5. stupně platového schématu podúřednického. Službu nastoupil dne 15. ledna 1920. Dalším výměrem min. pro Slov. z 11. srpna 1920 byl st-l ve smyslu zák. č. 307/19 jmenován státním cestmistrem v prov. vlastnosti v kategorii státních podúředníků 7. stupně plat. podle norem zák. č. 541/19 pro státní stav. službu na Slov., s platností od 1. února 1920.
Výměrem referátu min. veř. prací v Bratislavě ze 16. června 1925 bylo st-li sděleno, že ho ministr veř. prací dekretem z 26. května 1925 jmenoval státním cestmistrem v kategorii podúřednické ve stavu podřízených orgánů výkonných státní služby stavební na Slov. v def. vlastnosti s účinností od 1. června 1923. Požitků hodnostní třídy úřednické může st-l nabýti jedině jmenováním do kategorie úřednické.
Proti dekretu tomuto podal st-l dne 4. srpna 1925 odvolání.
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, 1. že se na st-le zákon o propočtení služ. doby č. 222/20 nevztahuje, ježto nenastoupil státní službu před 1. zářím 1919. Podle pokynů min. veř. prací ze 16. listopadu 1925 jest u zaměstnanců nastoupivších státní službu po 1. září 1919 použiti pro započítání jejich předcházejících služeb jiných norem, pokud je v těchto normách pro započtení jistých služeb dán právní nárok. 2. Ani v tom případě nemá započtení služby pro st-le praktického významu, ježto jmenováním nabyl větších výhod. 3. Pokud jde o přeřazení st-le do úřednické třídy, vykazuje st-l k 1. dubnu 1925 celkem 11 r., 5 m., 13 d. Vzhledem k tomu nevykazoval st-l k 1. dubnu 1925 15ti letou dobu potřebnou dle § 2 zák. č. 307/19 pro zařazení do úřednické třídy hodnostní.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Žádost st-lovu o přeřazení do kategorie úřednické podle zák. č. 307/1919 zamítl žal. úřad z toho důvodu, že st-l vzhledem k předpisu § 6 zák. č. 286/1924 nevykazuje k 1. dubna 1925 potřebnou služ. dobu 15 let. Stížnost uznává správným stanovisko žal. úřadu, že vzhledem k předpisu § 6 zák. č. 286/1924 jest u st-le rozhodným, zda podmínky přeřazení do kategorie úřednické byly splněny do 1. dubna 1925, namítá však, že st-l do tohoto termínu všem daným podmínkám vyhověl. Pokud především jde o zjištění doby rozhodné pro přeřazení st-lovo do kategorie úřednické, namítá stížnost, že zjištění toto jest nesprávné, ježto — — — — služba vojenská měla býti započtena celá. — — — —
Dle § 2 zák. č. 307/1919 zařaďují se cestmistři, kteří byli podle platných ustanovení přijati do kategorie sluhů a vykonali po roce určené zkoušky podúřednické s dobrým prospěchem, po nejméně 15leté době služební, do které se vpočítávají i léta ztrávená při vojsku jakož i v provisorní státní službě, do prvé stupnice platové XI. hodn. tř.
Zákon stanoví tedy za podmínku zařazení do hodn. tříd služ. dobu nejméně 15letou. Ježto v době, kdy zákon tento byl vydán, nebylo ještě předpisů o započtení ideelních služ. období, jak zavedeno bylo teprve zákonodárstvím pozdějším (srovn. n. př. zák. č. 457/1919, § 1 zák. č. 462/1919), dlužno míti za to, že zákonodárci pod pojmem služební doby tanula na mysli jen »služební doba efektivní,« což se podává zejména i z toho ustanovení, že zákon sám výslovně v § 2 do 15leté doby služební včítá i dobu státní služby provisorní a »léta ztrávená při vojsku«, kteréhožto ustanovení by zajisté nebylo potřebí, kdyby zákonodárce byl měl na mysli jinou služební dobu než skutečnou definitivní službu státní.
Nss již v nál. Boh. A. 6325/27 vyslovil právní názor, že dle § 5 zák. č. 307/1919 zůstalo v platnosti jak nař. veškerého min. z 25. ledna 1914 č. 18 ř. z., tak i nař. vešk. ministerstva z 25. ledna 1914 č. 19 ř. z. Správnost názoru tohoto vyplývá i z důvodové zprávy k cit. zák. (tisk 910), podle níž se §em 5 v platnosti zachovávají dosud platná nařízení a ustanovení, za kterých jsou empirikové přijímání do státní služby stavební.
Stížnost však namítá dále, že § 4 cit. nař. z r. 1914 byl zrušen zákonodárstvím republiky, a to vl. nařízením č. 666/1920 a vl. nařízením č. 165/1922. Pokud jde o vl. nař. č. 666/1920, jest sice pravda, že nař. toto upravuje započtení služby voj. odlišně od § 4 min. nař. z 25. ledna 1914 č. 19 ř. z., tím však nebyla účinnost tohoto min. nař. zrušena vůbec, ježto nařízení toto určuje jen způsob, jak započísti jest služební dobu oněch státních zaměstnanců, kteří byli ve státní službě civilní ustanovení před 1. zářím 1919. Kromě toho pojí se účinky propočtení služ. doby podle nař. č. 666/1920 k určitému termínu, t. j. k 1. lednu 1921, a nedotýkají se ani právní posice státních zaměstnanců, jaká tu byla v době přeď 1. lednem 1921, ani nemění nař. č. 666/1920 ničeho na právním stavu oněch státních zaměstnanců, na které se nař. č. 666/20 vůbec nevztahuje. Ježto pak nař. toto vztahuje se jen na určitý okruh osob — t. j. na osoby ustanovené před 1. zářím 1919 — a st-l k osobám těm nepatří — nelze říci, že by nařízením č. 666/1920 nějaké právní normy, týkající se osob jiných, byly zrušeny.
Namítá-li dále stížnost, že § 4 min. nař. z 25. ledna 1914 č. 19 ř. z. byl zrušen vl. nařízením č. 165/1920, nemohl nss shledati námitku tuto důvodnou, ježto nař. č. 165/1920 žádného výslovného ustanovení, jímž by § 4 cit. nař. z r. 1914 byl zrušen, neobsahuje, a ani mlčky nemohlo předpisu § 4 cit. nař. z r. 1914 derogovati, ježto ustanovení §§ 1 a 2 vl. nař. č. 165/1920 o započtení voj. služby není, jak nss již v nál. Boh. A. 6164/26 vyslovil, kryto §em 4 zák. č. 222/20 a nezakládá pro státní úředníky vůbec právního nároku na započtení služby vojenské. Nemohl tedy ani tímto nařízením býti § 4 min. nař. č. 19 z r. 1914 zrušen.
Pak ovšem nepodařilo se st-li prokázati, že má nárok na započtení celé služby vojenské, jak to stížnost tvrdí, a tím padají i veškeré závěry, které stížnost z této mylné premisy čerpá. — — — — —

Citace:

č. 7226. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 584-586.