Č. 7222.

Řízení správní: Ministerské nařízení, vydané v Rakousku v době absolutismu na základě rozhodnutí panovníkova, má moc zákona.
(Nález ze dne 19. dubna 1928 č. 9793).
Věc: Spolek »Deutscher Turnverein« ve V. proti ministerstvu vnitra o používání praporů a jiných dekorací.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná
Důvody: V úředním listě pro osp-ou a ošv v P. a správní komisi zastupitelského okresu p-cko-v-ského v P. ve V. a N., vydaném dne 1. listopadu 1923, byla pod č. 167 uveřejněna vyhláška, znějící takto:
»Vzhledem k poměrům, panujícím v okrese, stanoví osp, odvolávajíc se na § 7 nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., toto: 1. Vyvěšování praporů neb vlajek v barvě černo-červeno-žluté (zlaté) jest přípustné pouze tehdy, vyvěsí-li se vedle každého takového praporu neb vlajky též alespoň jeden prapor neb jedna vlajka v barvách státních neb zemských. 2. Slavnostní výzdoba v barvách černo-červeno-žlutých (zlatých) jest přípustná jen tehdy, použije-li se k výzdobě alespoň ve stejné míře též barev státních. Přestupky se trestají podle § 11 cit. nař. pokutami až do 200 Kč, neb vězením do 14 dnů. Trestným se stává ten, kdo prapory neb vlajky vyvěsí neb ozdobu provede, případně ten, kdo mu k tomu dá rozkaz, jakož i majitel domu, z něhož se prapory neb vlajky vyvěsí. Vyhláška nabývá platnosti dnem, kdy se veřejně vyhlásí. Obecním úřadům se ukládá, aby vyrozuměly o tom ihned všecky majitele domů a spolky proti potvrzením, jež sem předložena buďtež.« Udělujíc výměrem z 11. srpna 1925 stěžujícímu si spolku povolení pořádati dne 15. a 16. srpna 1925 župní slavnost ve V., vyslovila osp v P., že ve slavnostním průvodu bude dovoleno nésti jen prapory a jiné spolkové odznaky, které odpovídají zákonným ustanovením a nejsou s to, aby působily demonstrativně, a upozornila stran eventuelního vyvěšení praporů a vlajek na svoji vyhlášku v úředním listě z 1. listopadu 1923, podotknuvši, že bylo by se říditi přesně těmito předpisy. Dodatkem k tomuto výměru sdělila jmenovaná osp výměrem z 12. srpna 1925 stěžujícímu si spolku, že při okrašlování domů jest přípustno používati černo-červeno-žlutých stuh, jakož i jiných dekorací v těchto barvách jen tenkráte, bude-li vyhověno předpisům cit. vyhlášky, t. j., bude-li použito stejného počtu stuh atd. ve státních barvách. Zsp v Praze výnosem z 18. prosince 1925 nevyhověla odvolání, podanému z výměru z 12. srpna a vyslovila, že nařízení toto bylo vydáno vzhledem k poměrům, panujícím v okresu, jako opatření za účelem udržení veř. klidu a pořádku, k němuž jsou okr. úřady polit, podle ustanovení §§ 22 a 35 hlavy A min. nař. z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z. nejen oprávněny, ale i povinny. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad dalšímu odvolání a potvrdil tento výnos z jeho důvodů. O stížnosti uvážil nss takto: Bezdůvodně obrací se stížnost proti podmínkám, na které bylo vázáno černo-červeno-žlutých stuh a jiných dekorací mimo prapory a vlajky. K tomuto závěru dospěl nss z těchto úvah: Potvrzuje rozhodnutí II. stolice, vyslovil žal. úřad, že nař. opatření bylo učiněno za účelem zachování veřejného klidu a pořádku podle §§ 22 a 35 A. min. nař. z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z. V tomto min. nař. nelze však podle názoru stížnosti shledávat! právní základ pro naříkané opatření, neboť pouhým min. nařízením nelze obmeziti svobodu projevu mínění, zaručenou úst. listinou v §§ 117 a 128 všem státním občanům v mezích zákona. Tato ústavní svoboda by mohla — jak soudí stížnost — býti obmezena jen zákonem, vydaným Nár. shromážděním, nebo zákonem, který byl vydán v býv. Rak. panovníkem se souhlasem obou sněmoven. — S tímto názorem stížnosti nelze souhlasiti. Min. nař. č. 10/1853 ř. z., o které v konkrétním případě jde, bylo vydáno v době absolutismu, kdy zákonodárná moc byla v rukou panovníkových. Právní norma, jež byla vydána ve státě absolutistickém panovníkem, nebo na jeho zvláštní rozkaz, je zákonem, neboť vychází od osoby, která byla v této době jediným neobmezeným činitelem zákonodárným. Poněvadž cit. min. nař. bylo vydáno v době absolutismu na základě rozhodnutí panovníkova, sluší na ně pohlížeti jako na zákon. Ježto pak tato zákonná norma byla zákonem z 28. října 1918 č. 11 Sb. recipována do právního řádu čsl. republiky, je stížnost na omylu, pokládá-li ji za pouhý akt moci výkonné, kterým ústavní svoboda, zaručená v §§ 117 a 128 úst. listiny obmezena býti nemohla. Je proto stížnost, obracející se proti nařízení č. 10/1853 ř. z. jen z naznačeného hlediska formálního, bezdůvodná. — — — — —

Citace:

č. 7222. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 576-577.