Č. 7160.

Známky: I. O významu slova »Original« ve známce ochranné. — II. K výkladu předpisu § 3 č. 4 známk. zák. o tom, že ze zápisu jsou vyloučeny známky, které odporují skutečným poměrům obchodním nebo pravdě a jsou způsobilé klamati konsumující obecenstvo.
(Nález ze dne 20. března 1928 č. 6482).
Věc: Rudolf W. .v L. (adv. Dr. Viktor Šťastný z Prahy) proti ministerstvu obchodu (za zúč. firmu Fridolín S. v L. adv. Dr. Richard Sgalitzer z Prahy) o ochrannou známku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žalobou, podanou k min. obch., domáhala se firma Fridolín S. v L. z důvodu § 4 známkové novely výmazu slovní známky »Wilhelms Original Lichtewerdener Altvater«, zapsané pro st-lku u obch. komory v Opavě pod č. 3165 pro likéry. Známka ta jest podle známk. archu provedena ve 3 řádcích: v prvním jest uvedeno slovo »Wilhelm‘s« nápadně tučným tiskem, ve druhém méně výrazně slova »Originál Lichtewerdener« a ve třetím stejně nápadným a tučným tiskem jako slovo »Wilhelms« slovo »Altvater«. Firma Fridolín S. opřela svou žádost o výmaz ještě tvrzením, že st-lka dala si neoprávně registrovati označení »Original Lichtewerdener Altvater«, neboť slovo »Original« značí toliko co původní, což jest nesprávný údaj, poněvadž st-lce musilo býti známo, že firma Fridolín S. již odedávna značky »Lichtewerdener Altvater« užívá.
V rozhodnutí nař. pojalo žal. min. toto tvrzení jako námitky proti registrační způsobilosti známky, o kterou jde, opřené o § 3 č. 4 známk. zák. vyhovělo námitce firmy Fridolín S. a vyslovivši právní neúčinnost zápisu známky č. 3165/Opava, nařídilo její výmaz.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto: Nař. rozhodnutí dospělo k úsudku, že konsumenstvo bude pojímati text známky st-lčiny č. 3165/Opava »Wilhelms Original Lichtewerdener Altvater« jako označení, jímž jest chráněn likér »Altvater«, původně prvně vyráběný v Lichtvardě, a shledalo v tom nepravdivý údaj, způsobilý klamati kupující obecenstvo proto, že likér »Altvater« v Lichtvardu nevyráběla původně a jako první výrobce stěžující si firma; v důsledku toho použil žal. úřad v daném případě § 3 č. 4 známk. zák.
Stížnost nenamítá, že by známka č. 3165/Opava, kdyby její text bylo možno takto pojímati, neobsahovala nepravdivý údaj, způsobilý klamati kupující obecenstvo, nýbrž vytýká v podstatě, že k pojetí textu tak, jak to učinil žal. úřad, neposkytují správní spisy opory, že řízení v té příčině provedené jest vadným a že žal. úřad vůbec zákon nesprávně vyložil a použil.
Stížnost vytýká předem, že zákon známkový v § 3 č. 4 označuje za nezpůsobilé k registraci známky, které odporují skutečným poměrům obchodním a pravdě a jsou způsobilé klamati konsumující obecenstvo. Žal. úřad má prý mylně za to, že dostačí zjištění toliko posléze uvedené k použití cit. ustanovení K této námitce sluší uvésti:
Podle znění § 3 č. 4 známk. zák. jsou vyloučeny — mimo jiné — ze zápisu i známky, které odporují skutečným poměrům obchodním nebo pravdě a jsou způsobilé klamati konsumující obecenstvo. K aplikaci tohoto předpisu na určitý případ dostačí tudíž, zjistí-li úřad, že ve známce jest obsažen údaj, odporující pravdě a způsobilý klamati obecenstvo nebo neodpovídající skutečným obch. poměrům a způsobilý klamati konsumující publikum. Je-li jedna z těchto obou alternativ dána, jest zcela lhostejno, zdali i druhá jest splněna, ježto, jak z uvedeného doslovu cit. zákonného ustanovení plyne, tvoří každá z nich samostatný důvod, vylučující registraci známky a úplně nezávislý na druhé.
Žal. úřad však — jak z níže uvedené doslovné citace nař. rozhodnutí plyne — konstatoval také, že údaj »Original«, obsažený v pozastavené známce neodpovídá skutečným obchodním poměrům. K tomuto výroku poskytoval skutkový vývin daného případu plně podklad, neboť spor jest o to, zdali slovo »Original« sluší vykládati — jak již úvodem podotčeno — jako poukaz k tomu, že zboží chráněné známkou, v níž jest toto slovo obsaženo, pochází od stěžující si firmy jako prvního výrobce Lichtvardského Altvateru. Neodpovídá-li údaj takto pojatý pravdě, odporuje i skutečným obchodním poměrům a splývají tu oba alternativní předpoklady uvedené v § 3 č. 4 známk. zák. v jedno. Žal. úřad tedy svým zjištěním nejednal ani v odporu se zákonem ani formelně vadně a mohl proto právem § 3 č. 4 známk. zák. na daný případ aplikovati.
Ovšem vytýká stížnost ještě, že žal. úřad, jak prý z doslovu nař. rozhodnutí plyne, spokojil se po použití ustanovení § 3 č. 4 známk. zák. s tím, že konstatoval, že slovo »Original«, obsažené ve známce st-lčině tak, jak je pojal st-l, jest způsobilé klamati konsum. publikum, nevyslovil však prý, že údaj ten také odporuje pravdě nebo skutečným obch. poměrům.
Jest pravda, že žal. úřad ke konci nař. rozhodnutí, resumuje důvody nař. rozhodnutí, vvslovil, že § 3 č. 4 známk. zák. žádá. aby ve známce byl obsažen údaj, který jest způsobilý oklamati obecenstvo a že takový údaj spatřuje v daném případě ve slově »Original«, uvedeném ve známce st-lky. Leč z této okolnosti samotné ještě nelze usouditi na to, že žal. úřad, vydávaje nař. rozhodnutí, vycházel z právního názoru, že k použití § 3 č. 4 známk. zák. dostačí jedině, je-li ve známce obsažen údaj, způsobilý oklamati konsum. publikum, když z celkového obsahu vývodů nař. rozhodnutí zřejmě jde, že žal. úřad považoval slovo »Original« tak, jak je pojal, totiž jako označení, že stěžující si firma první počala v Lichtwardě s výrobou likérů »Altvater« — za údaj nepravdivý i skutečným obch. poměrům odporující a způsobilý ke klamání konsumujícího publika.
Pravíť se v nař. rozhodnutí doslovně: Údaj »Original« ve známce »Wilhelms Originál Lichtewerdener Altvater« bude tedy konsumenstvem vykládán za poukaz na výrobek prvního — původního výrobce, takto neodpovídá skutečným obchodním poměrům, jest nepravdivý a schopný konsumenstvo ve výše uvedeném směru klamati a jest tudíž v odporu s ustanovením § 3 č. 4 zák. o ochraně známek a známka č. 3165/Opava jest z uvedeného důvodu z ochrany známkové vyloučena.
Z nař. rozhodnutí podává se tudíž zřejmě, že žal. úřad pojal ustanovení zákonné, o něž tu jde, správně a výtka stížnosti, snažící se dovoditi opak, není důvodná. Stížnost dále vytýká, že st-lce nelze za daného skutkového stavu — jak byl konaným šetřením zjištěn a jak také tomu svědčí text pozastavené známky — podkládati úmysl, že chtěla vůbec někoho oklamati.
Míní-li stížnost touto výtkou zastávati právní názor, že podle § 3 č. 4 nestačí k vyloučení známky z registrace zjištění, že známka odporuje pravdě neb skutečným obchodním poměrům a že jest způsobilá oklamati konsumující obecenstvo, nýbrž že jest třeba ještě i prokázati, že majitel takové známky měl úmysl způsobiti takový klam, jest tento její právní názor mylný, neboť nic podobného ze zákona vyvoditi nelze.
Konečně vytýká stížnost, že právní premisa žal. úřadu, že k použití ustanovení § 3 č. 4 známk. zák. stačí, aby u části kupujícího obecenstva byla dána možnost klamu, jest nesprávná.
Třebaže stížnost blíže neuvádí, v čem spočívá tvrzená nesprávnost právního pojetí § 3 č. 4 známk. zák. žal. úřadem, leží na snadě dohad, že míní, že použití cit. normy není na místě, jestliže jen část konsumujícího publika spatřuje v obsahu známky údaj klamavý, kdežto jiná část obecenstva známku v tomto smyslu nepojímá. K takovému výkladu však předpis § 3 č. 4 známk. zák. neposkytuje podkladu. Naopak jest ze znění jeho patrno, že účelem zákona jest vyloučiti ze zápisu známky, u nichž možnost klamu (arg. slova »způsobilé«) jest vůbec dána. Takovou možnost jest pak v zásadě připustiti již tehdy, jestliže lze zjistiti, že určitý okruh konsumenstva určitou známku jako obsahující nepravdivý údaj pojímati může neb dokonce pojímá.
Výtky činěné nař. rozhodnutí s hlediska právního nejsou tedy s to otřásti jeho zákonitostí.
Po skutkové stránce obrací se st-lka proti zjištění žal. úřadu, že ve známce »Wilhelms Original Lichtewerdener Altvater« obsažené slovo »Original« jest způsobilé klamati konsumující obecenstvo, tvrdíc, že slovo »Original« se táhne ke slovu »Wilhelins« jako cizí výraz pro pojem »pravý« neb »nefalšovaný« a nikterak, jak žal. úřad zjišťuje, jako výraz vyjadřující pojem »první«, »původně vyráběný«, proto, že jej bezdůvodně vztahuje ke slovům »Lichtewerdener Altvater«.
Spor je tudíž předem o tom, zdali text známky, o niž tu jde, dopouští, aby byl konsumentstvem pojímán ve smyslu »Wilhelms-Original-Lichtewerdener Altvarter«, nebo »Original Wilhelms-Lichtewerdener Altvater«. Žal. úřad zastává stanovisko první, stížnost druhé.
Úsudek tu sporný jest povahy skutkové a nikoliv právní a může jej tudíž nss přezkoumati toliko s hlediska § 6 zák., t. j. uvažovati o tom, zdali jest náležitě opřen správními spisy a na tomto podkladě získán správným logickým postupem myšlenkovým. V té příčině jest rozhodným v první řadě způsob zápisu známky do rejstříku. Podle obsahu známk. archu, jak byl již shora, podán, uzpůsoben jest zápis známky č. 3165/Opava takto: »Wilhelm‘s Originál Lichtewerdener Altvater«, při čemž slova »Wilhelm‘s« a »Altvater« jsou provedena tiskem tučnějším, slova »Original Lichtewerdener« pak tiskem slabším. Z tohoto provedení lze logicky odvoditi úsudek, že průměrnému konsumentu padnou do oka napřed slova »Wilhelm‘s« a »Altvater« a pak teprve slova »Original Lichtewerdener«, jako k sobě navzájem náležející. Usoudil-li tudíž žal. úřad, že slovo »Original« se táhne v daném případě k slovu »Lichtewerdener«, nelze tento jeho úsudek označiti ani jako nepodepřený správními spisy, ani jako logicky nemožný a tudíž vadný.
Jaký pak význam jest dáti slovu »Original«, zjišťoval žal. úřad obšírným šetřením. Šetření to nevylučovalo, jak stížnost sama doznává, ani úsudek, že slovo to má význam »první«, »původně vyráběný«, ani jako »pravý«, »nefalšovaný«. Měl tedy žal. úřad i podle stížnosti volnost rozhodnouti se pro výklad ten neb onen. Žal. úřad rozhodl se pro výklad st-li nepříznivý a uvedl také proč, totiž že vztahuje slovo »Original« k »Lichtewerdener« a v důsledku toho pojal text známky jako »Wilhelm‘s Altvater« prvně, původně vyráběný v Lichtvardu. Toto pojetí textu známky, o niž tu jde, není, jak dovoženo, v odporu ani s registrací této známky, ani s šetřením, konaným žal. úřadem o významu slova »Original«, ani konečně se zásadami správného logického myšlení. Pojal-li tudíž žal. úřad známku tu v tomto smyslu, nelze tvrditi, že jeho závěr jest s hlediska § 6 zák. o ss podstatně vadným. Když pak žal. úřad usoudil, že takto pojatý text známky obsahuje údaj odporující pravdě a jest způsobilý klamati kupující obecenstvo a stížnost nevznáší, jak úvodem vytýčeno, výtek proti tomu, že takto pojatý text lze skutečně kvalifikovati tak, jak to žal. úřad učinil, nelze uznati nezákonným, jestliže min. obch. z tohoto svého zjištění vyvodilo právní důsledky ve shodě s §em 3 č. 4. známk. zák.

Citace:

Č. 7160. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 455-458.