Č. 7079.

Obecní úředníci: * Nárok na drah. přídavky podle § 2 zák. č. 312/20 má také obecní úředník pensionovaný před 1. zářím 1919.
(Nález ze dne 14. února 1928 č. 3157) Prejudikatura: opačně Boh. A 3196/24, 3481/24.
Věc: Josef N. v P. (adv. Dr. Vlad. Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. obec H. adv. Dr. Otakar Krouský z Prahy) o drahotní přídavky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l Josef N. byl usnesením obecního zastupitelstva v H. z 25. března 1912 jako tehdejší obecní tajemník dán k vlastní žádosti do trvalé výslužby. Dne 17. září 1924 podal st-l žádost k ob. zastup, v H., v níž uplatňoval na základě §§ 20 odst. 2. a 21. zák. z 29. května 1908 č. 55 z. z. česk. a na základě zák. z 15. dubna 1920 č. 312 Sb. nárok na drah. přídavky k pens. požitkům počínaje od května 1920. Žádost ta byla v pořadí instancí zamítnuta, v poslední stolici zsv-em z toho důvodu, že st-1 odešel do výslužby dne 30. dubna 1912, zák. č. 312/1920, jehož se st-l dovolává, se však vztahuje toliko na ty pensisty, kteří v době, kdy zák. č. 443/1919 vstoupil v účinnost, byli ještě v akt. službě obecní. Nemá proto st-l proti obci H. právního nároku podle cit. zák. na drah. přídavky a výpomoc podle měřítka příslušejícího úředníkům státním.
O stížnosti uvážil nss takto:
Zákonem z 15. dubna 1920 č. 312 Sb., jímž podle jeho nadpisu byly upraveny drah. přídavky úředníkům obecním v Čech., na Mor. a ve Slez. a úředníkům okr. v Čechách, okr. cestmistrům na Mor. a ve Slez., jakož i staropensistům, bylo v § 2 stanoveno, že úředníkům obecním a okresním, kteří odešli nebo odejdou na trvalý odpočinek, jakož i jejich vdovám, pokud se týče pozůstalým jejich dětem, přísluší týž nárok na drah. a nákupní přídavky jako v obdobných případech mají úředníci státní rovnocenné kategorie a stejné doby služ., a to po dobu, pokud drah. a nákupní přídavky se budou vypláceti státním úředníkům a jejich příslušníkům.
Žal. úřad vycházel v nař. rozhodnutí z právního názoru, že cit. předpis § 2 se na st-le nevztahuje, poněvadž zák. č. 312/1920 se vůbec týče pouze těch samosprávných zaměstnanců, kteří v době, kdy vstoupil zák. č. 443/1919 v účinnost, t. j. dne 1. září 1919, byli ještě v akt. službě obecní. Názor tento souhlasí s právním názorem, vysloveným v nál. Boh. A. 3196/1924 a 3481/1924, že i podle § 2 zák. č. 312/1920 mají na drah. přídavky nárok jen ti ob. úředníci, na něž se vztahuje zák. č. 443/1919 a že tudíž z tohoto předpisu neplyne nárok na drah. přídavky obecním úředníkům pensionovaným před 1. zářím 1919.
Nss, podrobiv tento svůj náhled ve smyslu §§ 7 a násl. jednacího řádu revisi ve svém odborném plenu dne 16. ledna 1928, ustoupil od něho a přijal za správný právní názor, že i obecní úředníci, pensionovaní před 1. zářím 1919, mají nárok na drah. přídavky podle § 2 zák. č. 312/20, v podstatě na podkladě těchto úvah:
Ustanovení § 1 a § 2 zák. č. 312/1920 vykazují ve své dikci nápadný rozdíl; kdežto § 1 mluví o úřednících, na něž se vztahují zákony č. 443/ 1919, 444/1919 a 536/1919, a používá tedy velmi podrobné determinace okruhu osob oprávněných, omezil se zákon v § 2 na všeobecně znějící obrat »úředníkům obecním a okresním, kteří odešlí nebo odejdou na trvalý odpočinek.« V tom jest možno viděti úmysl zákonodárcův rozlišovati mezi úředníky, o nichž jest řeč v § 1, a těmi, kteří jsou jen všeobecně vyznačeni v § 2. Jde tu zjevně o dvě skupiny úředníků autonomních svazů, jichž nároky na drah. a nákupní přídavky jsou upraveny ve dvou samostatných normách, na sobě vzájemně nezávislých. Sluší proto zkoumati při každém z uvedených dvou paragrafů zcela samostatně podmínky, za jakých a komu zákon nárok na drah. a nákupní přídavky přiznal. Při tom není nutkavé příčiny, aby při interpretaci slov »úředníkům obecním« v § 2 bylo nutno hleděti k tomu, co jest řečeno v § 1 cit. zák. Potom však již gramatický výklad § 2 (slova »úředníkům obecním, kteří odešli na trvalý odpočinek«) ukazuje na to, že nelze pojem ob. úředníka v tomto paragrafu zúžovati a zahrnovati sem jen ty, jejichž právní a hmotné poměry byly upraveny zákonem č. 443/1919, naopak že jsou míněni všichni ob. úředníci, kteří »odešli« před účinností zák. č. 312/ 1920 do výslužby.
Výkladu tomu svědčí i nadpis zák., který zní, že zákonem tím se upravují drah. přídavky úředníkům obecním , jakož i staropensistům. Staropensisty nazývá terminologie popřevratového práva zaměstnaneckého ony stát. zaměstnance neb pozůstalé po nich, kteří odešli na odpočinek před uzákoněním prvé základní úpravy požitků akt. zaměstnanců státních, jak ji provedl zák. č. 541/19, a sluší jimi tedy rozuměti výslužníky státní, kteří odešli na odpočinek před 1. zářím 1919. V tomto smyslu používá se termínu »staropensista« i ve sněmovních materiáliích při úpravách pens. požitků stát. zaměstnanců, a tento pojem »staropensisty« vžil se také do obecné mluvy a stal se konstantním pro označování všech těch výslužníků, kteří »odešli« do výslužby před úpravou platovou, provedenou po převratu a tedy za republiky.
Z toho sluší souditi, že zákonodárce měl také při vydávání zák. č. 312/1920 na mysli pojem »staropensisty«, jak byl právě podán, a že chtěl i svým nadpisem naznačiti okruh osob, které mají jako pensisté míti nárok na drah. a nákupní přídavky. Nadpis ten byl, jak plyne ze sněmovních materiálií, součástí usnesení Nár. Shrom. o zák. samotném, a není proto závady, aby bylo ho použito za intepretační pomůcku při výkladu cit. § 2. I k nadpisu zák. dlužno tedy přihlédnouti při výkladu slov »úředníkům obecním« v § 2 cit. zák. a vymeziti pojem ten v souvislosti s ním. Potom nelze však úředníky těmi rozuměti jen ty pensionované ob. úředníky, kteří byli v činné službě obecními úředníky ve smyslu zák. č. 443/1919, nýbrž všechny ob. úředníky, kteří odešli do výslužby před účinností zák. č. 312/1920.
Při výkladu předpisu § 2 cit. zák. nelze konečně přehlédnouti ani intenci, která byla zákonem č. 312/1920 sledována, totiž vyrovnati rozdíly, které se vyskytly při nestejném honorování ob. úředníků při srovnání s požitkovými nároky zaměstnanců státních. Této parifikace ve příčině drah. přídavků by nebylo dosaženo, kdyby se měl zák. č. 312/1920 týkati jenom těch pensistů, kteří odešli do výslužby po dni 1. září 1919, a nechal bez povšimnuti ob. úředníky pensionované před tímto termínem.
Ježto v daném případě žal. úřad založil nař. rozhodnutí na právním názoru opačném, bylo je zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7079. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 286-288.