Č. 7317.

Učitelstvo: * Na učitelku ženských ručních prací, která byla před 1. listopadem 1918 zproštěna služby bez nároku na pensi, nevztahuje se předpis 1. odstavce § 36 zák. č. 274/1919.
(Nález ze dne 1. června 1928 č. 15183).
Věc: Emilie H. v M. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran pense.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka byla výnosem ošr-y ve Š. ze 16. října 1874 ustanovena za industriální učitelku na obecné škole v L. za remuneraci. Zšr mor. v Brně zprostila ji pro těžkou chorobu výnosem ze 13. února 1888 služby (bez jakýchkoli zaopatřovacích požitků).
Dne 3. září 1925 zažádala st-lka, odvolávajíc se na § 36 zák. č. 274/1919, za přiznání pense zpětně od počátku účinnosti tohoto zákona, t. j. ode dne 1. listopadu 1918. Zšr mor. tuto st-lčinu žádost zamítla výnosem z 19. listopadu 1925, poněvadž st-lka nemůže svůj nárok na pensi právem odvozovati z ustanovení § 36 zák. č. 274/19, neboť industriální učitelky přede dnem 1. ledna 1901 nároku na pensi neměly a tudíž ani st-lka na odpočinek nemohla býti přeložena.
St-lčin rekurs zamítlo žal. min. nař. výnosem z důvodů rozhodnutí zšr-y, při čemž ještě dále bylo podotknuto toto: § 36 zák. č. 274/19 mluví výslovně o učitelích, daných přede dnem 1. listopadu 1918 na odpočinek. Jest tedy podle výslovného znění zákona okolnost, že jde o učitele již pensionovaného, podmínkou pro přiznání požitků zaopatřovacích podle norem pro státní úředníky po rozumu cit. paragrafu. Jmenovaná nebyla nikdy pravoplatně pensionována, nýbrž byla po 14letém působení školní služby zproštěna koncem února 1888. Poněvadž případný její nárok na pensi mohl by býti po rozumu § 26 cit. zák. posuzován jen podle pravidel zákonů zemských, v době jejího zproštění služby platných, a poněvadž ve zmíněné době neměly industriální učitelky nároků na pensi podle zákonů zemských, bylo nutno její rekurs ve věci žádosti za přiznání pense, jakožto v cit. předpisech zákona paritního neodůvodněné, zamítnouti.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost uplatňuje námitku tohoto obsahu: Podle nál. Boh. A 2846/1923 sluší prý vykládati § 36 zák. č. 274/1919 v ten rozum, že s učiteli pensionovanými přede dnem 1. listopadu 1918 sluší od počátku působnosti tohoto zákona nakládati takovým způsobem, jakoby předpisy tohoto zákona byly bývaly účinnými již v čase jejich pensionování. Kdyby v době, kdy nastala st-lčina neschopnost k službě, byl býval právní stav po rozumu par. zákona, byla by příslušela st-lce pense podle X. třídy platové, 2. stupně a st-lka by se byla stala účastnou zvýšení podle zák. 3/1920, 99/1921 a 287/1924. Názor žal. úřadu, že st-lka nemůže činiti nárok na výhodu § 36 zák. 274/1919, ježto nebyla dána na odpočinek, jest dle mínění stížnosti nesprávným, neboť má-li s ní podle tendence cit. § 36 stran jejích odpočivných požitků (nejen jejich výše, nýbrž i
nároku na ně) tak býti nakládáno, jak by se bylo stalo, kdyby v den jejího vyvázání z aktivní služby byl v platnosti býval zák. 274/1919, resp. jeho §§ 15, 23, 26—35, bylo by se jí dostalo z důvodu nezpůsobilosti k službě pro nemoc po odbyté 14leté službě zapoatření pensí. Úřad tedy tím, že odepřel st-lce pensi, ocitl se v rozporu se zákonem.
Nss stížnosti v tomto nazírání na smysl normy prvého odstavce § 36 zák. č. 274/19 za pravdu dáti nemohl. Neboť tato norma doslovně jen praví, že »učiteli, danému přede dnem 1. listopadu 1918 na odpočinek ...... náležejí požitky a výhody, které má nebo bude míti státní úředník«, čímž nároky zaopatřovací pensionovaného přede dnem 1. listopadu 1918 učitele po rozumu parity se státním úředníkem podrobeny byly té úpravě, jaké by podléhaly, kdyby pensionování bylo nastalo teprve po počátku účinnosti cit. zák. Předpokladem této zvláštní výhody již neaktivních učitelů jest podle doslovného a jasného znění cit. § 36, od něhož uchylovati se není žádné příčiny, aby šlo o učitelskou osobu, která skutečně již dříve byla přeložena na odpočinek, jakouž osobou arci nebyla st-lka, která v roce 1888 byla pro chorobu ze služby propuštěna bez výslužného a to z důvodu, že tehdy neexistoval institut pensionování industriálních učitelek.
Nál. Boh. A 2846/1923, jehož se stížnost dovolává, s vytčeným právním stavem zplna souhlasí, pojednávaje o výhodách jen těch učitelských osob, které přede dnem 1. listopadu 1918 byly přeloženy na odpočinek, stížnost obsah tohoto nál. nepojímá správně a nemá ani jinak opory pro tvrzený názor, jakoby i učitelským osobám, které přede dnem 1. listopadu 1918 — ať z jakéhokoli důvodu — nebyly pensionovány, příslušelo přece totéž, co zákon vyhradil jen osobám v té době pensionovaným.

Citace:

č. 7317. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 753-754.