Č. 7086.

Živnostenské právo: O kompetenci jednak živn., úřadu, jednak soudu k zakročení, užívá-li živnostník firmy jemu nepříslušející.
(Nález ze dne 16. února 1928 č. 3541). Věc: Šalamoun H. v Českém Těšíně proti zemské správě politické v Opavě o trestní nález.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v Čes. Těšíně ze 17. března 1926 uznán byl st-1 vinným přestupkem § 44 živn. ř., spáchaným tím, že na svém obchodu má označení »The Gentleman«, takže k vnějšímu označení závodu užívá firmy, aniž jejím protokolováním jest k tomu oprávněn, a odsouzen byl zato podle §§ 49 a 131 živn. ř. k peněžitému trestu 50 Kč, v případě nedobytnosti do vězení v trvání 5 dnů. Nař. výnosem nevyhověla zsp v Opavě odvolání st-lovu, poněvadž skutková podstata přestupku jest prokázána jednak jeho doznáním, jednak sdělením kraj. jako obch. soudu v Mor. Ostravě, že firma »The Gentleman« není protokolována.
Z obsahu nař. rozhodnutí jest zřejmo, že st-l byl jím ve shodě s trestním nálezem 1. stolice uznán vinným přestupkem § 44 živn. ř., který jest v něm výslovně citován. Tento § ustanovuje zcela všeobecně, že živnostníci jsou zavázáni užívati vhodného vnějšího označení na svých stálých místnostech provozovacích nebo svých bytech, a jsou oprávněni užívati jiných prostředků návěštních.
Proti tomuto výroku o vině bránil se st-l ve svém rekursu námitkou, že označení »The Gentleman«, jehož užívá, jest jen zvláštním, karakteristickým označením jeho provozovny a že i když v doslovu jeho protokolované firmy obsaženo není, nezasahuje jím do oprávnění osoby třetí, z čehož dovozoval, že s hlediska živn. ř. není nevhodné (§ 44 živn. ř.), ani závadné (§§ 46 a 47 živn. ř.). Tím namítal, že je k užívání označení toho oprávněn a popíral, že by byla dána skutková podstata přestupku § 44 živn. ř., pro který byl odsouzen. Bylo povinností žal. úřadu, aby v nař. rozhodnutí k námitce této zaujal stanovisko. To se však nestalo a tato námitka st-lova zůstala nezodpověděna. V tom nutno spatřovati podstatnou vadu.
1. instance dovolala se ve svém trest. nál. také § 49 živn. ř., ale jen k odůvodnění výroku o trestu, ačkoli v § tom žádná trestní sazba obsažena není. Žal. úřad § 49 živn. ř., v rozhodnutí svém sice necituje, přejímá však v něm skutkovou podstatu přestupku, pro který st-1 byl odsouzen, tak jak jest uvedena v trest. nálezu 1. stolice. Podle jejího vymezení šlo by o zvláštní skutkovou podstatu přestupku obsaženou v § 49 č. 1 živn. ř., jehož dopouští se každý živnostník, který k vnějšímu označení svého závodu nebo vůbec při provozování svých obchodů užívá jména sobě nepříslušejícího, nejsa k tomu oprávněn již vykonaným zápisem své firmy do obch. rejstříku. § 50 živn. ř. stanoví, že, je-li čin v §§ 46-49 uvedený podroben pořádkovému trestu podle čl. 26 odst. 2 obch. zák., tresty v § 131 lit. a), b) a c) živn. ř. nemají býti zvláště ukládány. V souvislosti s tím nařizuje pak § 13 uvozovacího zák. k obch. zák. živn. úřadům, že jsou povinny neprodleně oznámiti obch. soudu přestoupení předpisů, týkajících se užívání nepříslušné firmy (čl. 26 obch. zák.), jakmile o něm, vykonávajíce úřad, nabudou vědomosti. Podle čl. 26 odst. 2 obch. zák. má obch. soud nastupovati pořádkovými tresty na ty, kdož užívají firmy, jim podle předpisů 3. oddílu obch. zák. nepříslušející. Z ustanovení těchto plyne, že v případech, kdy živnostník užívá k vnějšímu označení své živn. provozovny firmy se jménem mu nepříslušejícím, které mu obch. soudem k zápisu do obch. rejstříku povoleno nebylo, dopouští se sice přestupku § 49 č. 1. živn. ř., že mu však podle § 50 živn. ř. nesmí za to býti ukládán živn. úřadem zvláštní trest, nýbrž že úřad ten, jakmile o tom zví, má podle § 13 uvozovacího zák. k obch. zák. oznámiti to příslušnému obch. soudu, který pak proti takovému živnostníku zakročí ve smyslu 2. odst. čl. 26 obch. zák. pořádkovými tresty v § 12 uvozovacího zák. k obch. zák. uvedenými pro užívání firmy jemu nepříslušející. Vycházel-li žal. úřad z názoru, že o tento případ tu jde proto, že pravoplatným usnesením kraj. jako obch. soudu v Mor. Ostravě ze 6. února 1926 byla zamítnuta žádost st-lova, pokud ve změněném znění firmy měla býti také slova »The Gentleman«, že však st-l má přesto nad svým obchodem a na štítové zdi nápis »The Gentleman«, že nápisy ty jsou jména, pod kterými st-1 své obchody provozuje, a proto že nutno je pokládati za firmu ve smyslu čl. 15 obch. zák., takže st-l užívá firmy s jménem mu nepříslušejícím, jejíž zápis do obch. rejstříku mu povolen nebyl, přesněji mu byl pravoplatně odepřen, pak měl postupovati podle shora cit. předpisů.
Jestliže však žal. úřad nevyhověl odvolání st-lovu a potvrdil uložení peněžitého trestu, vyměřeného st-teli 1. stolicí podle § 131 živn. ř., nedbal při tom předpisu § 50 živn. ř., uložení trestu v tomto případě vylučujícího, ani § 13 uvozovacího zák. k obch. zák. nařizujícího, aby pro nepříslušné užívání firmy živn. úřadem bylo učiněno oznámení obch. soudu. Překročil tedy žal. úřad meze své trestní pravomoci a příslušnosti, k čemuž bylo hleděti z povinnosti úřadu, i když to stížnost nyní již zvláště nevytýká.
Nař. rozhodnutí bylo podle těchto úvah zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7086. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 299-301.