Č. 7314.

Řízení správní. — Řízení před nss-em. — Samospráva okresní: Výnos zsv-u, kterým výhradně na základě ustanovení zadávacích podmínek schvaluje usnesení osk o zadání stavby okr. silnice a zároveň zamítá námitky, podané do tohoto usnesení jiným oferentem, nemá povahu rozhodnutí ve smyslu) § 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 30. května 1928 č. 14849).
Prejudikatura: Boh. A 6109/26.
Věc: Firma Š. a N. v T. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zadání stavby okresní silnice.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Osk ve V. usnesla se dne 28. srpna 1925 zadati stavbu okr. silnice ze Z. do O. stěžující si firmě, která podle provedeného řízení nabídkového byla nejlevnější oferentkou, za 309000 Kč. Podle ustanovení všeobecných zadávacích podmínek předložila pak osk své usnesení zsv-u v Praze ke schválení.
Podáním de pres. 14. září 1925 oznámil jeden z oferentů, Karel K., stavitel ve V., osk-i, že při své ofertě na stavbu zmíněné silnice nevzal v úvahu dobrozdání vrch. stav. rady inž. V., poněvadž toto dobrozdání, podle něhož přebytečný materiál není nutno odvážeti na skládku, nečetl. Vzhledem k uvedené úspoře na odvážení přebytečného materiálu v pol. 3. základního rozpočtu snižuje se nabídka podavatelova o 20000 Kč, čímž stává se nabídka podavatelova nejlevnější. Podání to předložila osk dodatečně zsv-u.
Zsv vrátil pak usnesení o zadání stavby řečené silnice osk-i s upozorněním, že podklad ofert. řízení nebyl jednotný, poněvadž podmínky ofertního řízení jednotlivým oferentům vydané se nesrovnávaly, a uložil osk-i, aby o zadání stavby silnice znovu rozhodla. Poté usnesla se osk ve schůzi, konané dne 27. února 1926, aby stavba silnice byla zadána Karlu K., který jest podle nového propočtení nabídek oferentem nejlevnějším, a to za celkový obnos 307000 Kč. Usnesení to předložila osk zsv-u ke schválení současně s námitkami stěžující si firmy proti tomuto usnesení podanými.
Nař. výnosem schválil zsv usneseni osk, jímž byla zadána stavba okr. silnice Karlu K. K »rozkladu« fy. Š. a N. uvedl zsv, že přezkoušev nabídky, shledal, že ve třech nabídkách, mezi nimi i v nabídce Karla K., nebyla obsažena v podmínkách zvláštních podmínka, jež u ostatních nabídek byla označena jako 31. Z toho zsv soudil, že dotčené tři firmy oferty svoje podaly bez ohledu na onu podmínku. Byla proto příslušná částka u všech těchto nabídek sražena. Jako nejlevnější objevila se pak nabídka Karla K., kterému osk, byvši zsv-em upozorněna, stavbu zadala. Nešlo tedy o dodatečnou slevu, nýbrž byla jen napravena vada ofertního řízení, která záležela v tom, že všem podnikatelům, jak z originálu nabídek je patrno, nebyly stanoveny stejné podmínky. Z těchto důvodů nepokládal zsv za možno k rozkladu fy. Š. N. přihlížeti.
Uvažuje o stížnosti, položil si nss především otázku, zda nař. výnos obsahuje rozhodnutí ve smyslu § 2 zák. o ss.
Výnos tento obsahuje nejprve schválení usnesení osk o zadání stavby okr. silnice. K přezkoumání tohoto schvalovacího aktu nss-em mohlo by dojíti jen tehdy, kdyby šlo o akt, vydaný na základě kompetence úřední, založené na předpisu zákonném, neboť jen pak bylo by lze mluviti o rozhodnutí neb opatření ve smyslu § 2 zák. o ss. Po kladném zodpovědění této otázky slušelo by pak řešiti otázku stižní legitimace stěžující si firmy. — Než, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 6109/1926, vyneseném v případě obdobném, nemůže zde o takovéto úřední kompetenci býti řeči, neboť schvalovací akt nezakládá se ani na instanční ani na dozorčí pravomoci zsv-u, nýbrž byl mu vyhražen toliko podmínkami zadávacími, tedy v prohlášení povahy soukromoprávně, který normu kompetenční nemůže nahraditi. Nemá proto schvalovací akt zsv-u obsažený v nař. výnosu, povahu aktu správního podle § 2 zák. o ss před nss-em naříkatelného, a bylo proto stížnost, pokud směřuje proti schvalovacímu výroku zsv-u, odmítnouti jako nepřípustnou.
Zsv zabývá se však v nař. vynesení také námitkami, jež dnešní st-lka podala a jež v nař. vynesení označeny jsou jako rozklad. Jsou to námitky proti usnesení osk, jímž tato odvolala své původní usnesení, kterým dnešní st-lce byla stavba silnice zadána. Stížnost k nss podaná obrací se také proti této části nař. vynesení. Jest tedy řešiti otázku, zdali snad aspoň tato část nař. vynesení nemá povahu rozhodnutí ve smyslu § 2 zák o ss, které by nss mohl podrobiti svému zkoumání.
Zajisté by tomu tak bylo, kdyby dotčená část nař. vynesení obsahovala rozhodnutí o instančním opravném prostředku (rekursu, stížnosti, odvolání) vzneseném proti rozhodnutí neb opatření osk. Než podání dnešní st-lky z 1. března 1926 není prostředkem opravným proti rozhodnutí neb opatření nižší instance správní, nýbrž je protestem proti prohlášení osk, jímž tato odvolala své původní usnesení o zadání stavby silnice, usnesši se zadati stavbu jinému oferentu. Pokud původním usnesením byl vůbec založen nějaký právní poměr mezi osk a dnešní st-lkou, může to býti jen poměr soukromoprávný, vzniklý mezi dvěma stranami z jednání o zadání určitých prací, který se ve své podstatě nic neliší od obdobného poměru mezi dvěma osobami soukromými. Jestliže tedy osk změnila svůj úmysl zadati stavbu silniční st-lce, není její prohlášení této změněné vůle ničím jiným, než prohlášením jedné z obou stran poměru soukromoprávního, stejně jako protest dnešní st-lky vznesený proti tomu, že osk od svého původního úmyslu upustila a silniční stavbu jinému oferentu zadati hodlá. Z toho plyne, že nemá ani usnesení osk povahu úředního rozhodnutí vůči st-lce, ani protest st-lčin proti němu podaný povahu opravného prostředku instančního, a konečně plyne z toho, že ani zsv není povolán, aby o sporech z řečeného poměru mezi osk-í a st-lkou snad vzcházejících rozhodoval.
Nebyl tedy zsv nejen povinen, nýbrž ani oprávněn k protestu st-lčinu usnesení osk instančně zkoumati. Zsv vskutku — jak tomu nasvědčuje již textování nař. vynesení — ani neměl úmyslu překročiti hranice své zákonné kompetence a nechtěl usnesení osk instančně přezkoumávati. Vyslovil prostě vzhledem k »rozkladu« st-lkou k němu podanému své mínění, které pak blíže odůvodnil. Právně neznamená tento projev nic více, nežli že zsv, vykonávaje schvalovací funkci zadávacími podmínkami jemu vyhraženou, neshledal příčiny schválení odepříti. Není tedy možno ani tuto část nař. vynesení uznati za rozhodnutí před nss-em naříkatelné.
Ježto tedy vynesení toto ani v prvé ani v druhé své části není způsobilým předmětem kognice nss-u, musila stížnost do něho podaná býti odmítnuta jako nepřípustná.

Citace:

č. 7314. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 744-746.