Č. 7390.

Zaměstnanci veřejní (Podk. Rus): úředník města Užhorodu nemá nároku na to, aby mu pro nabytí nároku na pensi byla započtena doba odsloužená ve službě státní.
(Nález ze dne 3. července 1928 č. 19175).
Věc: Viktor P. v Užhorodě proti župnímu úřadu v Mukačevě o pensi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem magistrátu hl. m. Užhorodu z 9. května 1925 byl st-l na základě §§ 20 a 30 nař. vl. ze 7. srpna 1923 č. 171 Sb., dle něhož nebyl převzat do služeb státu a nebyl potvrzen ve službách města, dán dnem 31. května 1925 do výslužby a se zřetelem k efektivní služební době, ztrávené ve službách města Užhorodu, celkem 3 let, vyměřeno mu na základě § 3 zák. čís. 74 ř. z. ex 1896 ve znění zák. č. 2/1920, resp. na základě nového měst. statutu č. 105 pres. ai 1924 odbytné jednou pro vždy ve výši 8052 Kč ve výši jednoročního posledního služného, rovnajícího se IX. hodn. třídě 1. stupni, a zároveň podotknuto, že o nárok na pensi plynoucí pro st-le ze služby státní, jest se mu obrátiti na poslední jeho poukazovací úřad státní.
Županský úřad v Užhorodě zamítl nař. rozhodnutím odvolání st-lovo z tohoto výměru.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Je sice pravda, že § 19 zák. čl. LVIII:1912 ve svém 4. odstavci vyslovil, že města se zřízeným magistrátem spadají, učiní-li zadost podmínkám, stanoveným v tomto paragrafu (zřízení pensijního institutu), se stanoviska pens. reciprocity (zák. čl. LIX:1907) pod totéž hledisko jako municipia. Rovněž je správné, že § 1 zák. čl. LIX:1907 stanoví, že u těch, kdož jakožto pensionovaní státní zaměstnanci jsou znova ustanoveni u municipia, jest za účelem ustálení pense, odbytného, vdovského zaopatření a vychovávacího příspěvku přihlížeti i k oné době, kterou jakožto započítatelnou službu ztrávili před tím ve službě státní.
Než st-l, opíraje svůj domnělý nárok o ustanovení § 1 zák. článku LIX:1907 přehlíží, že ustanovení toto mluví toliko o ustálení, t. j. o vyměření pense, nikoli však o nároku na pensi. Ustanovení o nároku na pensi obsaženo je v § 4 cit. zák. čl., dle něhož při ustálení nároků státních zaměstnanců na zaopatření směrodatný je zák. čl. XI:1885 a ve příčině zaměstnanců municipií statut toho municipia, v jehož službách příslušný zaměstnanec naposledy byl. Z ustanovení tohoto § 4 zák. čl. LIX:1907 v souvislosti s ustanovením § 19 zák. čl. LVIII:1912 jasně tedy vysvítá, že pro posouzení st-lova nároku na zaopatření je směrodatný městský statut.
Statut o služ. poměru zaměstnanců hl. města Užhorodu z 23. ledna 1925 čís. 105 pres. ai 1924, vydaný na základě zmocnění županského úřadu v Užhorodě z 18. září 1924, a platný dle § 4 ode dne 1. ledna 1925, stanoví v § 1, že zaměstnanci hl. m. Užhorodu v akt. službě jsou na roveň postavení zaměstnancům státním ohledně jejich služ. poměru, povinností, práv i požitků dle jejich kategorie a že všechny zákony, nařízení i předpisy, které byly v tomto ohledu pro státní zaměstnance dosud vydány nebo budou v budoucnosti vydány, platí analogicky též pro aktivní zaměstnance hl. města Užhorodu.
Dle § 2 platí pro zaměstnance města již nyní pensionované, jakož i pro ty, kteří v budoucnosti budou pensionováni, analogicky tytéž předpisy, jako pro zaměstnance státní těchto kategorií dle druhého odstavce § 1. — Dle § 3 ruší se ustanovení měst. statutů, která odporují tomuto statutu.
Žal. úřad vydal napadené rozhodnutí na základě předpisů tohoto měst. statutu čís. 105 — pres. ai 1924 a vyslovil, že st-li bylo po rozumu § 3 zák. č. 74 ex 1896 ř. z., dle něhož přísluší zaměstnancům, vykazujícím méně než 5 služebních let, odbytné ve výši jednoročního služného, na základě jeho 3leté služby u magistrátu města Užhorodu správně přiznáno toliko odbytné.
St-l netvrdí, že mu na základě cit. statutu a v důsledku toho na základě § 3 zák. č. 74 ř. z. ex 1896 přísluší pense a nikoli odbytné, nýbrž namítá jen, že statut ten se na něho nevztahuje proto, že vstoupil v život teprve v době, kdy byl st-l již ve službách města. Neprávem, neboť názor ten je v přímém rozporu s jasným zněním svrchu již cit. § 2. statutu. Ostatně st-l námitkou tou sám sobě odporuje, když zase na jiném místě stížnosti sám tohoto statutu se dovolává, snaže se odůvodniti svůj nárok na pensi dekretem z r. 1925, kterým mu byla na základě tohoto nového statutu započtena do jeho městské služby služba státní. St-l nemůže však ani z tohoto dekretu nic pro svůj domnělý nárok na pensi dovoditi, jelikož započtení to provedeno bylo podle vl. nař. čís. 165/22 a platí, jak výslovně v nadpisu tohoto nařízení je uvedeno, toliko pro postup do vyšších požitků, což ostatně i ze znění dekretu vyplývá.

Citace:

č. 7390. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 900-901.