Č. 7076.

Vojenské věci. — Řízeni před nss-em: * Nss není dle § 105 úst. listiny povolán rozhodovati o stížnostech na rozhodnutí politických úřadů, jimiž byla dle § 25, odst. 5 zák. č. 118/24 stanovena výše nájemného z bytů přidělených voj. gážistům.
(Nález ze dne 11. února 1928 č. 2938).
Věc: Marie B. v P. (adv. Dr. Ludv. Fořt z Prahy) proti zemské správě politické v Praze stran úpravy nájemného podle zák. o ubytování vojska.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Předmětem sporu je určení nájemného ze tří bytů v domě st-lky, které tvořily do roku 1925 jednu bytovou jednotku, byly pravoplatně pojaty do výkazu o obsazovacím prostoru a byly výměry z 26. května 1925 a 28. srpna 1925 individuelně přiděleny voj. gážistům Václavu D., Edvardu P. a Václavu S. — Magistrát hl. m. Prahy určil výměry z 19. května 1926 a 24. srpna 1926 na základě § 25 odst. 5 zák. č. 118/1924 výši nájemného z jednotlivých bytů těch, přihlížeje při tom k plošné výměře toho kterého bytu, k hodnotě nájemného za 1 m2 ke dni 1. srpna 1914 a k přípustnému zvýšení nájemného podle zák. o ochraně nájemníků. — Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp odvolání a potvrdila výměr v odpor vzatý.
Rozhoduje o stížnosti na toto rozhodnutí podané, musil nss předem z moci úřední zkoumati, je-li dána jeho kompetence pro rozhodování o podané stížnosti. Jak výrok první stolice, tak nař. rozhodnutí konstatují, že předmětem rozhodnutí je upravení nájemního poměru mezi vlastnicí domu a voj. gážisty podle § 25 odst. 5 zák. o ubytování vojska ve znění novelisovaném zák. z 13. května 1924 č. 118 Sb. Zák. předpis ten stanoví v odst. 4., že přídělem bytu vstupuje voj. gážista v nájemní poměr k držiteli budovy (bytu). V druhé větě praví pak, že pro tento nájemní poměr platí, pokud zákon nestanoví odchylek, ustanovení platná pro nájemní smlouvy o bytech vůbec, počítajíc v to i platné předpisy o ochraně nájemníků. Tuto zásadu v zákoně vyslovenou provádí vl. nař. z 30. května 1924 č. 119 Sb., které v odstavci prvním § 4 stanoví, že nájemní (podnájemní) poměr, v nějž voj. gážista přídělem bytu vstupuje podle § 25, odst. 4. zák. č. 118/24, posuzuje se podle všeobecných ustanovení, platných pro nájemní smlouvy o bytech vůbec a jest tedy voj. gážista povinen platiti nájemné (podnájemné) počínajíc dnem, jímž vstupuje v nájemní (podnájemní) poměr k držiteli budovy (bytu), až do skončení nájemního poměru, přímo tomu, s nímž podle zák. v nájemní (podnájemní) poměr vstoupil. Odstavec druhý téhož paragrafu pak předpisuje, že též všechna ostatní právní jednání a skutečnosti, plynoucí z nájemního poměru, uvedeného v předcházejícím odstavci, posuzují se dle všeobecných ustanovení, platných pro nájemní smlouvy i se změnami podle předpisů o ochraně nájemníků.
Z těchto předpisů plyne, že poměr voj. gážisty, jemuž byl sice veřejnoprávním aktem, t. j. přídělem bytu, byt přidělen, po přidělení jest vůči držiteli budovy (bytu) poměřen rázu soukromoprávního. Následkem toho nutno otázky, které se vztahují na podstatu soukromoprávního poměru toho, tedy v daném případě poměru nájemního, posuzovati podle práva soukromého, z čehož plyne, že i otázka výše nájemného jest otázkou soukromoprávní, jejíž vyřešení náleží zásadně do pravomoci řádných soudů.
Zák. č. 118/24 přikazuje ovšem v odst. 1. § 25 za předpokladu, že k dohodě o výši nájemného (podnájemného) nedojde, určení výše nájemného do působnosti polit. úřadů první a druhé stolice. Tím se však nemění nic na věci samé, neboť předpis ten stanoví jen výjimku ze všeobecné zásady, že o záležitostech práva soukr. rozhodují řádné soudy.
§ 105 úst. listiny stanoví výslovně, že ve všech případech, ve kterých úřad správní podle zákonů o tom vydaných rozhoduje o nárocích soukromoprávních, jest straně, tímto rozhodnutím dotčené, volno, po vyčerpání opravných prostředků dovolati se nápravy pořadem práva. — Zásadu tu v § 105 úst. listiny vyslovenou provádí zák. z 15. října 1925 č. 217 Sb., jenž v odst. 1. § 1 opakuje ustanovení § 105 a v § 2 praví, že žalobu nebo návrh podle § 1 odst. 4. jest podati v propadné lhůtě 90 dnů ode dne, kdy bylo straně dodáno rozhodnutí správního úřadu, který rozhodoval s konečnou platností, není-li v příslušném zákoně stanovena delší lhůta, a v odst. 2. určuje, že, byla-li do rozhodnutí správního úřadu podána stížnost k nss, jest podati žalobu nebo1 návrh v propadné lhůtě 30 dnů ode dne, kdy bylo dodáno straně rozhodnutí nss-u, jímž byla stížnost odmítnuta z toho důvodu, že jde o věc, patřící podle § 105 úst. listiny do příslušnosti řádných soudů.
Vzhledem k těmto předpisům úst. listiny a zák. č. 217/25 není nss povolán, rozhodovati o stížnostech proti rozhodnutí polit, úřadů, jimiž byla dle § 25 odst. 5. zák. č. 118/24 stanovena výše nájemného z bytů přidělených voj. gážistům, nýbrž jsou strany podle zák. těch vázány, domáhati se nápravy u řádného soudu, pokládají-li se výrokem polit, úřadu druhé stolice ve svých právech dotčeny.

Citace:

č. 7076. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 281-283.