Č. 7383.

Státní občanství. — Domovské právo: K výkladu § 10 úst. zák. č. 236/20 stran nabytí státního občanství čsl. resp. S. H. S.
(Nález ze dne 27. června 1928 č. 14967).
Věc: Ludevít A. v K. proti župnímu úřadu v Nitře o zrušení domovského listu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 2. června 1926 zrušil okr. úřad v Prievidzi na základě dozorčího práva zabezpečeného mu §§ 31. a 89. zák. čl. XXII: 1886 domovský list vydaný st-li obecní radou v P. a prohlásil jej za neplatný. V důvodech uvedeno, že st-l příslušel od svého narození (18. srpna 1892) do P., ale když dle sdělení min. zahr. věcí král. S. H. S. v roce 1914 nabyl dom. práva v S., ztratil ve smyslu § 5 cit. zák. svoji původní dom. příslušnost v P.
V odvolání popřel st-l, že by byl býval nabyl dom. příslušnosti v S., neb v r. 1914 byl ještě nezletilý a nemohl proto dom. příslušnosti samostatně nabýti, když není tvrzeno a jest nesporno, že jeho otec tuto příslušnost nezískal. Ale i kdyby tomu tak bylo, byl by vzhledem k ustanovení čl. 62 trianonské smlouvy čsl. státním příslušníkem, poněvadž o přiznání státního občanství v království S. H. S. nežádal a tím zanikla dom. příslušnost po 1. lednu 1910 nabytá s oživnutím dřívější domovské příslušnosti.
Nař. rozhodnutím bylo rozhodnutí okresního úřadu v Prievidzi z jeho důvodů potvrzeno a odvolání zamítnuto.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Žal. úřad řešil, potvrzuje zrušení dom. listu, vydaného st-li obcí P., prejudicielní otázku státního občanství st-lova v tom smyslu, že st-l, nabyv po 1. lednu 1910 dom. práva v S., ležícím na území království S. H. S., není čsl. státním příslušníkem, a vyslovil, že vzhledem k tomu nemůže býti ani příslušníkem obce, ležící na území čsl. republiky.
Podle § 10 úst. zák. č. 236/20 osoby, které teprve po prvním lednu 1910 nabyly dom. práva na onom území býv. říše Rak.-uher., jež náleží nyní státu S. H. S., a které přímo před tím měly dom. právo v některé obci, ležící na území uvedeném v § 1 odst. 1, nabudou státního občanství čsl., jestliže se nebudou ucházeti o státní občanství S. H. S. ve lhůtě, stanovené vládou S. H. S., neb jestliže žádané státní občanství S. H. S. bude jim odepřeno. Státního občanství čsl. řečené osoby nabudou dne, kdy uplyne lhůta, uvedená v odstavci předcházejícím, nebo dne, kdy jim bylo dodáno zamítavé vyřízení jejich žádosti. — Nabudou tedy osoby v § 10 uved. zák. jmenované za předpokladů tam stanovených ipso iure státního občanství čsl. a dle § 14 téhož zák. i dom. práva v té obci, která byla naposledy jejich obcí domovskou.
Je nesporno, že st-l před přijetím svým do dom. svazku obce S. příslušel do obce P., ležící na území čsl. státu a že ono přijetí se stalo po 1. lednu 1910. St-l pak již v řízení správním tvrdil, že o přiznání státního občanství v království S. H. S. nikdy nežádal a že mu toto státní občanství uděleno nebylo. Žal. úřad, vycházeje však z mylného právního názoru, že nabytí dom. příslušnosti v obci, ležící mimo území nynější republiky čsl., po prvním lednu 1910 vylučuje za všech okolností již státní občanství čsl. a tím i dom. příslušnost v dřívější dom. obci, ležící na území čsl. republiky, opomenul konati šetření, zda v době vydání nař. rozhodnutí byly u st-le splněny předpoklady v § 10 zák. č. 236/20 stanovené, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7383. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 890-891.