Č. 7182.


Učitelstvo (Slovensko): I. * Zákon č. 470/1919 o zatímním upravení služebních platů a právních poměrů učitelů-legionářů, vojínů a jejich rodin neplatí pro učitelstvo církevních škol na Slov. — II. * Okolnost, že učitel církevní ludové školy na Slov. byl ve válečném za- jetí, sama o sobě ho zbavuje nároku na drahotní výpomoc podle vl. nař. č. 225/1920.
(Nález ze dne 27. března 1928 č. 7438).
Prejudikatura: Boh. A 4890/25.
Věc: Juraj S. v Ž. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty stran drahotní výpomoci. Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jest opřeno o vl. nař. ze 7. dubna 1920 č. 225 Sb., zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
Podáním z 29. května 1926 žádal st-l, učitel řím.-kat. chlapecké ludové školy v Ž. o poukázání platových náležitostí za dobu zajetí od 1. září 1919 do 1. července 1920 (mimořádná drah. výpomoc) a uvedl, že jako učitel počal působiti dne 1. září 1912 na řím.-kat. ludové škole v T., kde měl reservované své místo i po dobu světové války. Do zajetí upadl v červnu 1916 a navrátil se z něho dne 22. června 1920. Po dobu zajetí byly mu poukazovány příslušné státní podpory, t. j. plat doplňující státní podpora podle zák. čl. XXVII: 1907 a válečná podpora podle nař. býv. uher. min. vyuč. č. 154.000/18. Po návratu ze zajetí byla mu poukázána od 1. července 1920 mimořádná výpomoc podle vl. nař. č. 225/1920.
Nař. usnesením nevyhověl referát min. škol. v Bratislavě shora uvedené žádosti.
Maje rozhodovati o stížnosti, musil nss především konstatovati, že otázka státního příplatku k požitkům st-le, jako učitele řím.-kat. ludové školy, jež se učitelům těmto poskytuje podle předpisů býv. uher. státu, není předmětem dnes projednávaného sporu, jakož i že byl příplatek ten st-li školskou správou vyplacen. Na sporu je jedině otázka, měl-li st-l nárok na přiznání drah. výpomoci také za dobu od 1. září 1919 do 1. července 1920, po kterou byl v zajeti. Žal. úřad zodpověděl otázku tu záporně v podstatě proto, že se zák. č. 470/1919 na st-le jako na učitele nestátní školy ludové na Slov., nevztahuje, jednak v úvaze, že vl. nař. č. 225/20 poskytuje drah. výpomoc jen těm učitelům konfesionelních škol ludových, kteří vykonávali v rozhodné době činnou službu učitelskou.
Pokud jde o důvod uvedený na místě prvém, uvážil o něm nss v rámci stížnosti takto:
Zákon z 23. července 1919 č. 470 Sb., maje za účel »zatímní úpravu služ. platů a právních poměrů učitelů-vojínů . . .« není co do své territoriální platnosti omezen v žádném směru a sluší proto míti za to, že jest platnou normou pro celé území čsl. republiky a tedy též pro Slov. Z toho však, že zákon ten cituje na četných místech zákon z 23. května 1919 č. 274 Sb. a předpisu toho zákona se dovolává, vysvítá, že zák. č. 470/19 platí jen pro ony učitele, na něž se vztahuje zák. č. 274/19, t. j. na učitele veř. škol. národních v Čech., na Mor. a ve Slezsku, dále podle vl. nař. č. 181/20 také na učitele státních obecných a občanských škol na Slov. a podle vl. nař. č. 25/23 také na učitelstvo státních škol obecných a občanských na Podk. Rusi. Na jiné druhy učitelstva veř. škol zákona toho použíti nelze a nevztahuje se proto zákon ten, zejména na učitele škol církevních. Neporušil proto žal. úřad zákon, vyslovil-li, že se zák. č. 470/19 nevztahuje na st-le jako učitele nestátní školy ludové na Slov.
Když se věci takto mají, nebylo ovšem třeba, aby se nss zabýval úvahami, které připojil žal. úřad nař. výnosu s hlediska zák. č. 470/19 a jimiž se pokusil dovoditi, že by st-l za kritickou dobu neměl nároku stihatelného na požitky (sc. ony, o které st-l žádal) od státní správy školské, i kdyby se předpisy zák. č. 470/19 na něho vztahovaly.
Jinak jest tomu však, pokud žal. úřad vyslovil, že st-li nepřísluší nárok na drah. výpomoc za spornou dobu proto, že vl. nař. č. 225/20 činí nárok na drah. výpomoc tu závislým od aktivního působení ve školské službě, st-l však že v kritické době aktivní službu učitelskou nevykonával.
Nařízením ze 7. dubna 1920 č. 225 Sb. upravila vláda hmotné poměry učitelstva škol obecných a občanských na Slov., vydržovaných církvemi a obcemi, pokud požívaly státní podpory podle § 12 zák. čl. XXVII: 1907 a spočívala úprava v tom, že stát z vlastních prostředků poskytl učitelstvu tomu drah. výpomoc na dobu od 1. září 1919 do konce roku 1920, jež záležela z rozdílu mezi dosavadními jeho požitky a mezi požitky, jež by tomu kterému učiteli příslušely, kdyby působil na školách státních. Oprávněné osoby vymezeny jsou v § 1 cit. nař. slovním obratem »aktivnímu učitelstvu škol obecných a občanských na Slov., vydržovaných z prostředků náboženských společností nebo obcemi s podporou státní« a má tedy býti účastno výhody nařízení toho všechno učitelstvo, které jest »aktivním«, tudíž v aktivitě, na rozdíl od učitelů-pensistů. Mají-li však nárok podle § 1 na drah. výpomoc učitelé aktivní na rozdíl od učitelů-pensistů, pak nelze podle povahy věci požitek tento přiznávati jen těm učitelským osobám, které vykonávají skutečně úřad učitelský, nýbrž i těm, které jsouce v aktivitě, dočasně službu školní nekonají a konati nemohou. Že jest tento výklad správným, vysvítá i ze srovnání nař. č. 225/20 s předpisy vl. nař. č. 380/22, které nahradilo ustanovení §§ů 2 až 4 nař. č. 225/20 novými předpisy a určilo nové podmínky, za kterých mohou učitelé nestátních škol ludových na Slov. vznésti vůči státní správě nárok na drah. výpomoc. Nařízení toto, jež nabylo podle § 6 účinnosti 1. lednem 1923, vylučuje v § 2 odst. 3 z nároku na drah. výpomoc aktivní učitele, kteří dočasně službu konati nemohou, buď pro nemoc nebo z jiné příčiny jimi nezaviněné a kodifikuje tedy zásadu, která dřívějším nařízením o drah. výpomoci známa nebyla.
Nemají tedy teprve od účinnosti nař. č. 380/22 nárok na drah. výpomoc učitelé, kteří službu nekonají a nelze omezení toto vkládati do nař. č. 225/20. Za platnosti tohoto nařízení nebyl nárok na drah. výpomoc vázán na skutečný výkon služby a patřila tedy drah. výpomoc v době od 1. září 1919 do konce roku 1920 i těm aktivním učitelům, kteří činnou službu učitelskou z jakéhokoliv důvodu nekonali.
Z vylíčeného vysvítá, že nemá žal. úřad pravdu, odepřel-li st-li drah. výpomoc, pokud jde o vl. nař. č. 225/20 jen proto, že st-l nevykonával činnou službu učitelskou v době, za kterou o výpomoc tu žádal, a jest výrok jeho po této stránce v rozporu se zákonem. Při tom ovšem nemohl nss přihlédnouti k vývodům odvodního spisu žal. úřadu, které po stránce právní doplňují nař. vynesení a nepřiznávají st-li nárok na výpomoc podle nař. č. 225/20 proto, že st-l v kritické době nesplnil předpoklady § 2 zák. č. 64/1918 o ponechání ve službě (§§ 5 a 6 odst. 1. zák. o ss).
Citace:
Č. 7182. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 499-501.